Olej na plátně. Rozměr: 50x70cm, s rámem 52x72cm. Lakováno matným závěrečným lakem

Asi byste chtěli, abych vám vysvětlil, co to na tom obraze vlastně je. To by však bylo nadlouho. Prostě jsem to takhle viděl, tak jsem to tak namaloval. Ano, umělci mají právo tvořit tak, jak to vidí, nikoliv jak je to ve skutečnosti, to je právě to umění. I když v mém případě to není úplně přesné. Vlastně není úplně pravda, že jsem to takhle viděl. Ve skutečnosti jsem to viděl mnohem líp. A to platí u všech mých obrazů. Já prostě maluji tak, jak se mi to podaří, nikoliv tak, jak jsem to viděl. I když tak, jsem to viděl, by to bylo mnohem lepší. Budu se asi muset naučit pořádně malovat. Aby to bylo tak, jak opravdu chci. To pak teprve budou obrazy!

Spíš bych ale měl asi vysvětlit ten název obrazu. Podvečer – to je snad každému jasné. Večer, který je něco mezi dnem a nocí, jsem znázornil tak, že budova vpravo na horizontu se nachází ještě v denním světle, zatímco budovy vlevo se již topí v noční tmě. Uprostřed mezi nimi je tedy večer. A protože převážná část objektů na obraze je pod tímto středem - večerem, tak je to právě ten podvečer. V horní části obrazu, v nadvečeru, se nachází pouze obličej dívky, jakási vzducholoď, či raketa vlevo nahoře a kroužící ptáci nad budovou vpravo.

No a steampunkový? Vy, jako sečtělí lidé (a sečtělí nepochybně jste, když jste dočetli až sem) samozřejmě víte, co je steampunk. Kdyby přece jen: steampunk je jedna z podkategorií punku, toho rebelského stylu, který velí všem vyznavačům vykašlat se na dobře míněné rady starců, odhodit uniformitu, odlišit se, vybočit z řady a jít si svou vlastní, zaručeně neprošlapanou cestou, ať už vede kamkoliv.

Steampunk se nedá dost dobře specifikovat. Steam znamená anglicky pára. A steampunk je vlastně něco jako přenesení století páry do budoucnosti. Je to v podstatě životní styl, který se týká nejen obrazů, ale i dalších druhů umění, jako je literatura, architektura, hudba, ale i počítačové hry a zejména móda. Na steampunkových akcích se účastníci předvádějí ve fracích, spodničkách po prapraprababičce, v cilindrech, či leteckých kuklách, vše doplněno součástmi z kůže nebo plechu a doplněné spoustou přezek, ozubených koleček, vodovodních kohoutů a dalších industriálních prvků.

Také steampunkové filmy jsou populární. Většinou jsou to nějaké postapokalyptické akční fantasy, kde se podivně oblečení lidé prohánějí na bizarních automobilech, sestavených nejméně ze tří různých strojů, z nichž přinejmenším jeden je buď traktor, nebo parní lokomotiva a bojují proti sobě zbraněmi, které jsou něco mezi halapartnou, kuší a velkorážným kulometem. Za steampunkové se dají považovat i některé české filmy, třeba „Tajemný hrad v Karpatech“ nebo „Adéla ještě nevečeřela“. A z některých filmů Karla Zemana, jako např. „Vynález zkázy“ nebo „Ukradená vzducholoď“ steampunk přímo prýští.

Kdysi jsem pracoval v uměleckém nábytku, kde jsem se přímo účastnil vytvoření pokoje ve steampunkovém stylu na zakázku a myslím, že se opravdu povedl. Bylo to, jako kdybyste vstoupili do rytiny v nějaké verneovce, akorát to bylo barevný.

Steampunk jako podkategorie punku má svoje další podkategorie jako je např. gaspunk, dieselpunk, clockpunk a další a i ty mají své podkategorie a ty zas další a další, takže nakonec dojdeme k tomu, že každý jednotlivý punker je kategorie sama pro sebe. A to je podstata punku. Odlišovat se nejen od ostatních lidí, nepunkerů, ale i sami mezi sebou. Ale říká se, že každý člověk má někde na světě svého dvojníka, tedy i každý punker má někoho, s kým je si podobný jako vejce vejci. Kdyby se ti dva potkali, byl by malér.

Já osobně mám, podle toho, co říkají moji známí, dvojníky hned dva, se kterými by si mě kdokoliv mohl snadno splést. To je ale nesmysl. Já sám si ty dvojníky se sebou nikdy nespletu. Tedy... aspoň myslím.