Olej na lepence, rozměr: 40x50cm, s rámem: 45,5x55,5cm

Na obrázku je na létajícím kole Jan Tleskač, kterého můžeme znát z příběhů Rychlých šípů Jaroslava Foglara. Zejména z jeho knižní trilogie „Záhada hlavolamu,“ „Stínadla se Bouří“ a „Tajemství Velkého Vonta“. Anebo také z kresleného seriálu Zelený Raoul v Reflexu, kde každý díl komixu končí otázkou: A co na to Jan Tleskač?

Jan Tleskač byl poněkud tajuplná postava Foglarových knih, které kdysi mládež hltala s napětím podobně, jako například v nedávné době příběhy o Harry Potterovi. Už to samo o sobě byl kladný počinek, neboť přimět mládež ke čtení, není jednoduchá věc. U Harryho Pottera J.K.Rowlingové to sice byla krátkodobější záležitost, neboť knižní histerie rychle pominula s natočením filmů. Co si budeme povídat. Sledovat film je pro dnešní děti rozhodně jednodušší a pohodlnější než číst. Bez ohledu na názor nás, několika zkostnatělých páprdů, že čtení je lepší, neboť dává víc prostoru pro představivost a přemýšlení a člověk se dostane hlouběji do děje. U filmu se přemýšlet nemusí. Tam na to ani není čas.

I Foglarovy příběhy ze Stínadel byly zfilmovány, ale přece jen s velkým odstupem. První černobílá verze byla natočena jako seriál v r. 1969, více než čtvrt století po knize „Záhada hlavolamu“, takže mládež, pokud chtěla být mezitím v obraze, četla. Foglar navíc nejenom psal čtivé knihy pro mládež, ale také nabádal ke čtení a k zakládání čtenářských klubů apod. V této souvislosti musím pochválit i vás, že jste tohle moje povídání dočetli až sem. Foglar by měl radost.

Za dob normalizace se ovšem foglarovky přestaly vydávat, neboť v socialismu nepotřebujeme vychovávat z dětí nezvladatelné, apolitické dobrodruhy vymykající se kontrole. Mládež je třeba vychovávat k organizovanosti, politické uvědomělosti a bezmezné důvěře v nadřízené stranické orgány.

Jan Tleskač je v příběhu zajímavý zejména tím, že se zde fyzicky vůbec nevyskytuje (podobně, jako v Zeleném Raoulovi). Je tu jen jeho deník, ježek v kleci a některé další artefakty, jakož i vzpomínky některých vedlejších postav. A jeho sen létat. A také rozhodnutí sestrojit létající kolo. Možná, že měl ve skutečnosti sny mnohem odvážnější. Třeba létat až ke hvězdám. Ale to nebylo v jeho možnostech. Byl to sirotek, vlastně nalezenec bez jakýchkoliv příbuzných. A i to obstarožní kolo, které uzpůsoboval k létání, dostal darem.

Podrobnější informace o Tleskačovi jsme se mohli dozvědět z připravované Foglarovy knihy „Kdo byl Jan Tleskač?“ ale to už Foglar nestačil napsat, takže zůstaly pouze fragmenty, z kterých toho, bohužel, už moc nezjistíme. Co ale víme, že Tleskač byl snílek a fantasta. Dohady kdo byl Foglarovi pro Tleskače vzorem, jsou bezpředmětné, neboť i sám Foglar byl snílek a fantasta a nepochybně psal sám o sobě. Ovšem na rozdíl od většiny z nás ostatních, kteří jsme snílkovství opustili s dětstvím, zůstal Foglar snílkem a vlastně i dítětem po celý život. A celý život se také snažil to snílkovství nejen v mládeži, ale i v dospělých lidech kolem sebe podporovat a rozvíjet.

Je nepochybné, že Jaroslav Foglar byl ve své době úžasným fenoménem, který neuvěřitelně ovlivnil život mládeže v celém tomhle státě. Můžeme tak mluvit o velkém štěstí. Představte si, že jsou národy, které žádného Foglara nikdy neměly! A kdo ví, možná ani mít nebudou.

A co vy? Neměli jste také někdy touhu letět? Nebo sestrojit nějaké to perpetuum mobile? Nebo napsat nějaký fantastický příběh? Jestli ano, tak na co čekáte? LEŤTE!!!