Dřevěná plastika, lípa, mořeno, barveno + vosk

Rozměr: š = 38cm, v = 35cm, tl. = 4,5cm

Princezna na hrášku je poměrně známá pohádka Hanse Christiana Andersena o tom, jak se neznámá pocestná může stát manželkou prince. V podstatě stačí jen splnit požadované podmínky. Tady ale Andersen nastavil takové kritérium (hrášek), které opravdu pro chudé dívky moc není. Ty jsou zpravidla zvyklé spát kdekoliv a na čemkoliv a také jsou většinou naučené nefňukat a nestěžovat si pro každou prkotinu. A to byl zřejmě i argument královských rodičů, že potenciální nevěsta musí být náležitě fajnová. Od H.Ch. Andersena to byl vtipný, možná přímo geniální nápad. I když víceméně opravdu jen pohádkový. Vy byste snad chtěli takovou fňuknu za manželku?

Ale Andersen už podobný nápad použil například v pohádce O hloupém Honzovi, kde se králem stal mírně zaostalý prosťáček, který ale splnil (na rozdíl od ostatních učených uchazečů) požadavek princezny, aby s ním byla legrace.

Andersen byl skvělý vypravěč a své příběhy oživoval různými drobnými detaily, které jim však dodávaly na opravdovosti a uvěřitelnosti. V umění (a zejména ve výtvarném, kterým se tak trochu zabývám i já) většinou odborníci doporučují, že se máte rozhodně vyvarovat detailů. Ale já, jako naivní malíř, si ty detaily mohu dovolit, dokonce je často používám úmyslně. Jsem totiž přesvědčen, že správný detail na správném místě může mít sílu hlavního objektu. Což je ostatně vidět i na této plastice, kde je hned několik detailů, které tam vůbec nemusely být. Schválně, jestli je najdete.

To, že dívka přišla pěšky a dokonce za deště, bez ekvipáže, lokajstva a komoňstva, že zaťukala na dveře a pan král jí šel otevřít, to je pro nás, děti, uchopitelné a zní to naprosto věrohodně. A to zrnko hrachu pod asi dvaceti poduškami a matracemi, to je právě ten drobný detail, který ale má sílu hlavního objektu.

Dívka byla na jedné straně holka do nepohody, vždyť za nepohody a psího počasí právě přišla, na druhé straně ale fajnovka, která i přes dvacet podušek hrášek cítila a nemohla spát. Možná ale to vůbec nebylo tím hráškem. Pokud trpěla například skoliózou páteře, Bechtěrevem, nebo jinou podobnou vadou, při které se doporučuje spát na tvrdém lůžku, mohlo jí dělat problém právě těch dvacet podušek, tedy příliš měkká postel a hrášek kdesi dole byl úplně zanedbatelný. No ano, to možná byla ta pravá příčina!

Při tvorbě této vyřezávané plastiky, probíhající z větší části na řezbářském sympóziu v Doksech, se děti často zastavovaly a většinou správně identifikovaly název. Princezna na hrášku! Ale byly i takové, které buď tuto pohádku vůbec neznaly anebo nechápaly, o co jde. „A kde je teda ten hrášek?“ ptaly se. Tady, tady, ukazoval jsem prstem a naznačoval, jakože někde v hloubi, pod tou vrstvou matrací. Nakonec jsem ale vyměkl a ten hrášek jsem tam udělal, ale z druhé strany, zezadu, tak, aby to vypadalo, jakože je vespod, pod těmi matracemi. To už pak nikdo nic nenamítal.

Princezna na hrášku je jedna z Andersenových pohádek, která dopadla relativně dobře, happy endem. Ale bylo i hodně takových, které dobře nedopadly. Statečný cínový vojáček se nakonec roztavil v krbu, malá mořská víla se proměnila v mořskou pěnu, vánoční stromeček skončil na smetišti…

Andersen prý měl rád děti. Proč ale nechal hrdiny některých svých pohádek tak trpět? Vždyť s nimi trpěly i ty děti, které pohádku poslouchaly, nebo četly a když to skončilo tak nešťastně, často i slzu uronily. Vzhledem k milionům dětí, které tyto pohádky četly, muselo se jednat o hektolitry, ba co dím, o celé kubíky prolitých slz. Copak nevěděl, že pohádka musí dopadnout dobře, aby pak dítě šťastně a spokojeně usnulo?

Pokud tohle mé pojednání čtete těsně před spaním, tak předchozí dva odstavečky raději vynechejte. Nebo už jste je četli? A kruci! Tak zase pozdě.