Rozměr: 45x60cm, s rámem 53x68cm

Obraz zachycuje okamžik ze dne 18. ledna 1912, kdy Robert Falcon Scott dorazil se čtyřmi dalšími muži své výpravy po strastiplné cestě na Jižní pól. Bohužel tomu bylo měsíc po norské výpravě Roalda Amundsena. Po té zatracené výpravě těch zatracených Norů.

Norové tu totiž vůbec neměli být. Celému světu bylo jasné, že Jižní pól patří Angličanům. Měli na něj morální právo. A ani sami Norové nejevili o Jižní točnu zájem. Jejich sférou byl pól severní, který měli doslova u nosu. A teď tohle! Nikdo si nedovede představit, co Scotta stálo to, že mohl stanout na tomhle místě.

Po celou dobu jej pronásledovala smůla. Při první výpravě v r 1902 mu předčasně hynuli zásobovací poníci i tažní psi a nakonec ještě onemocněl kurdějemi Shackleton, jeden ze dvou mužů, kteří jej doprovázeli k pólu, takže se museli na 82° 16" vrátit.

Scott začal připravovat druhou výpravu. Bez Shackletona. Ten nosí smůlu. Ale odmítnutý Shackleton, se rozhodl pro vlastní expedici. To odradilo většinu sponzorů. Dva takové riskantní podniky Angličanů najednou! Sehnat peníze na další výpravu bylo najednou mnohem těžší a zdlouhavější. Roky se vlekly a Shackleton jako na potvoru dokázal sehnat peníze dřív, takže vyrazil v r. 1908. Ale ani on pólu nedosáhl. 180 km před cílem musel obrátit zpět.

Konečně vyráží i Scott. I tentokrát jej však pronásleduje smůla. Má teď víc poníků i psů, ba dokonce i motorové sáně, ale sáně v silných mrazech nefungují, pro psy není na trase krmení a poníci jsou pomalí a hynou mrazem a vyčerpáním mnohem dřív, než se čekalo. Muži musí táhnout sáně se zásobami a s vybavením sami. Mimochodem, např. spací pytel ze sobích kožešin vážil 18 kg! A když se po nekonečných útrapách, naprosto vyčerpaní konečně dovlečou k pólu, vlaje tu norská vlajka! Dokud se plahočili sem, měli vůli překonávat všechny nesnáze, ale teď přišlo něco horšího. Trudnomyslnost. Největší nepřítel polárníka.

Kdekdo ví, že v Americe byl první Kolumbus, na Everestu Hillary s Tenzingem, v kosmu Gagarin. Ví ale snad někdo, kdo byl druhý? Být druhý je v podstatě stejné, jako být poslední. A Scott byl teď ten druhý. Ten poslední. Ten úplně nejposlednější. To bylo to nejhanebnější, co mu Amundsen mohl udělat. Ale přitom i Amundsen byl vlastně druhý. Několik let se chystal a sháněl prostředky na dobytí Pólu severního, a když bylo vše připraveno, vyfoukl mu jej Američan Peary. I přesto měl vyrazit k Severnímu pólu. Jako druhý. Amundsen však obelstil novináře i norský parlament a po vyplutí to otočil na jih. Jedině tam je ještě možnost být první.

A tak zatímco Amundsen letěl domů na křídlech vítězství, Scotta vlekoucího se z posledních sil tížila kromě čtyřiceti kilogramů vzorků hornin na saních i zdrcující prohra. Zahynul hladem a vyčerpáním i se dvěma zbývajícími členy svojí výpravy (dva zemřeli už dřív) na zpáteční cestě 18km před "Jednotunovým" skladištěm zásob. A o tom je tenhle obraz.