AllyDesign, vítězka letošní soutěže Dostaň se na kreativní výsluní, je skoro učebnicový příklad kreativního tvora. Přes den pracuje na speciálních filmových efektech, po nocích vyrábí své úžasné medvídky, kočičky a další nápadité produkty. V dnešním rozhovoru se dočtete třeba i to, jak autorku ovlivnila vážná nemoc nebo jestli umí upéct kynuté buchty. :)

Řekněte nám na úvod něco o sobě.
Ahoj, dobrý den, jmenuji se Kateřina Slabá, ale na Fleru a jinde mne najdete jako AllyDesign. Přezdívku Ally jsem dostala na základní škole, právě díky podobnosti s hlavní představitelkou ze seriálu Ally McBeal, a používám ji dodnes. Jsem okatý, vyšší hubeňour s velkou fantazií a divokou duší objevovatele, který má rád detaily.
Ráda bych vytvořila nový výjimečný svět – svět hraček, příběhů a fantazie nejen pro děti, ale i pro dospělé. Miluji nezvyklé kombinace technik, jemné a něžné ruční práce a pouštím se ráda i do věcí, které vůbec neumím. Vstupuji do nich právě pro to učení a poznání, ať už to dopadne jakkoliv. Někdy bych si přála mít alespoň 8 párů rukou, abych si stihla vyzkoušet vše, co mne zajímá. Ráda cestuji a poznávám nové kraje a nejsilnější se cítím vysoko v horách nebo u moře. Radost mi udělá i peříčko poletující vzduchem a nejvíc si vychutnávám okamžiky vzájemnosti a spříznění s druhými. Považuji naši planetu za nejúžasnější živoucí zázrak, který mne neustále překvapuje.

 
  

Jak jste se dostala k tvoření?
K tvoření mne od malička vedl asi vnitřní hlas. Myslím, že mám v sobě schovaného skřítka, co to všechno řídí za mne a nápady tak vyvěrají ven samy a spontánně. Do určité míry schopnost kreslit, šít a jinak tvořit pak přišla díky zvědavosti a mnoha zkouškám, které mne provázejí dodnes (šití a kombinace techniky kresby a malby, pc grafika) a v dětství díky babiččině trpělivosti ukázat, jak na to (háčkování, pletení).
Měla jsem období, kdy jsem hodně zpívala a cítila jsem se víc textařkou, ale po vysoké škole jsem hledala uplatnění ve výtvarném oboru a osudovými kroky jsem se dostala do České televize k výrobě večerníčků. Byl to naprosto nečekaný úžasný pohádkový svět, na který ráda vzpomínám. Aby to bylo ještě složitější, kvůli přesunům a tehdejším úsporám peněz jsem jako nejmladší pracovník musela přestoupit do jiného odvětví, o kterém jsem tehdy neměla ani zdání, že existuje, a to výrobu filmových triků – vfx kompozice.
Přišly roky, kdy jsem si své nápady a tvoření schovávala pouze do šuplíku, sem tam přispěla na Fler a věnovala se hlavně práci, která byla a je fascinující, nelehká a časově náročná. Zároveň jsem však snila o tom, že bych moc ráda jednou své nápady zrealizovala. Ta touha po práci na svých ilustracích, příbězích, hračkách a jiných rostla s každým rokem. Bodem zlomu se asi stala zdravotní komplikace, při které jsem musela popřemýšlet, co a jak dál (trombóza, operace brániční kýly). Nevěřili byste tomu, jak takové dvě věci dokážou zahýbat s mladým člověkem a jak najednou musí najít jiné tempo pro svůj život kvůli dlouhodobé rekonvalescenci. Právě v té době (cca před rokem a půl) převážila a nakonec zvítězila ona touha jít za svým snem a zkusit to.

Věnujete se tvorbě profesionálně? Kolik času jí věnujete?
To bych moc ráda a snažím se, ale prozatím mne ještě stále živí práce na filmových efektech a grafice. Výrobě dávám svůj volný čas. Vlastně hned po práci přeskočím k tvoření, takže, chcete-li, je to má druhá práce, která je i koníčkem. Díky tomu, že se věnuji mnoha věcem, je záběr velmi široký – od ilustrací, přes grafiku, po pletení a háčkování… A den má jen 24 hodin… :)

  

Ptáte-li se na to, jak je to s profesionalitou, snažím se v tu danou aktuální chvíli ze sebe vydat co nejvíce, co je v mých silách a možnostech. Samozřejmě před sebou vidím ještě mnoho věcí, které je potřeba zlepšit a postupnými kroky naplňovat. Tady se promítá právě ten můj detailismus, já bych ráda, aby vše bylo perfektní ihned od začátku. :) Ať už se jedná o obalový materiál pro hračky nebo detaily na výšivce, stuhách, oblečení, strukturu látek atd. Chci, aby si ode mne zákazník přinesl kompletní plnou náruč 100% Allyosti.

Řekněte nám něco o technice, kterou tvoříte. Proč to u vás vyhrála?
Základem je u mne skicář a tužka, ať už se jedná o šitou hračku, dekoraci do pokojíčku nebo vyřezávaný obrázek.
Pak přichází na řadu prostorová vizualizace a u hraček i výběr látek. Někdy je to i naopak, to když mne látka inspiruje ke skice. Snažím se představit si, jak všechno zapadá do jednotlivých kategorií, u hračky do hraní a kreativity, u obrázků do dekorací a rozjasnění pokoje, u oblečení a dek do funkčnosti a sjednocení prostoru nebo naopak o vyzdvihnutí jednotlivých detailů.

Popište nám typický průběh tvůrčího procesu, který vede ke vzniku nového výrobku.
Co se týče šití, nejsem vystudovaný designér ani švadlena, vše se učím sama nebo za pomoci knih a videí, takže dalším kolem po skicování je strategie výroby, technika, zkoušení a zkoušení.
Učit se, učit se, učit se dostává v tu chvíli ten pravý rozměr… U medvídka jsem hledala svůj vlastní tvar, takže jsem si třeba i vystřihovala a lepila jeho tělo z papíru, abych viděla, jestli je to ono. Následně přišel první pokus o šití a k tomu různé přestřihávání a předělávání čumáku. Chtěla jsem, aby měl správný tvar rukou, aby je mohla uchopit jak miminka, tak byl pěkný pro ty starší i dospěláky. Zaměřuju se na to, kde by mohly být zatěžované spoje, jak je pevně ušít, aby hračky vydržely co nejdéle. Jestli očka vyšiju ručně nebo je domaluji atd…

Po všech těchto krocích se pak mohu pustit do finálního šití z vybrané látky. Výběr látky je u mne stanovený tím, co bych sama chtěla pro sebe. Nejmilejší jsou mi látky z bavlny, biobavlny, úpletu a lnu, i když musím přiznat, ty nejměkčí zpravidla bývají z polyesteru. Příběh o výběru látek a nakupování je také docela dost dlouhý a musela bych dostat prostor nejméně pro knížku.
Někdy je výroba poměrně náročná a zabere kvůli jednotlivým detailům více jak 13 hodin. Na základě toho se pak rozhoduji, jakou cenu k výrobku přiřadím, včetně materiálu.

Baví mne také do hraček a dekorací přidávat detaily, jako jsou třeba korálky a látky, které si přivážím z cest a které u nás prostě nenajdete. Tím vznikají hračky, které jsou mnohdy spjaty s místy, kde jsem se cítila nádherně, a ten pocit pak díky tomu mohu přenášet dál. Dostanou tak pro mne punc jedinečnosti a osobitosti.

Čí názor na vaši tvorbu je pro vás důležitý? Máte někoho takového?
Zákazníků, maminky, partnera. Není nic krásnějšího, než když vám napíše spokojený zákazník nebo vidíte dětskou radost v očích – u dospělých nevyjímaje. A čím jsem starší, tím si toho vážím víc, cítím víc pokory a dojetí, až mi srdce tančí…

Doporučte Fler tvůrce, které máte ráda.
Na Fleru je mnoho nadaných lidí a vybrat pouze jednoho je jako vybrat oblíbené dítě. Hodně jich najdete na mém profilu v Oblíbených, ale zároveň další neustále objevuji. Největší radosti mi pak dělají lidé, se kterými najdu společnou nit a třeba se i u mne pozastaví…

Kdybyste měla upozornit na jeden svůj výrobek z Fleru, který by to byl a proč?
A další těžká otázka. To je jako byste po mně chtěli rozhodnutí, jestli je lepší čokoláda nebo makronky. :)
Všechny své výrobky mám ráda. Pokud se tedy musím rozhodnout, pak by to byli medvídci a kočičky. Bruno, Hubert, pan Medvídek, Barnabáš, paní Kočička… Díky nim mohu vymýšlet příběhy a Bruno už má dokonce svou vymyšlenou pohádku. Pracuji na ní a doufám, že vám ji jednou budu moci představit. Někdy se chechtám, do jakých situací se ti dva dostávají. Ostatně, když jsem brávala svého prvního medvídka na focení do zahraničí, nebylo místo, aby někde nezpůsobil rozruch. Kamkoliv se ten medvěd hnul, tam ho sledovalo nespočet zvědavých očí. Největší haló asi způsobil v Benátkách, tam málem odjel na gondole…

Používáte své výrobky, nebo jste kovářova kobyla?
Jsem napůl kobyla. Některé rozkreslené obrázky nebo věci z tisku mi tu visí v pracovně a dělají mi radost. Inspirují mne zároveň i v jejich dalším rozvoji. Nosívala jsem v jednu chvíli i své oblečení nebo šperky, abych zjistila, jestli jsou funkční nebo se líbí.

Čemu se ráda věnujete ve volném čase, když netvoříte?
Hlavně spánku a odpočinku. :) Nejvíce energie mi přináší příroda a výlety malé i velké, blízké i vzdálené. Ta větší dobrodružství mají pak charakter objevovatele, trosečníka, dobrodruha. Možná je to dané tím, že žiji v centru Prahy a vnitřní potřeba stát sám na vrcholu hory nebo uprostřed hlubokých lesů nebo na otevřeném moři je veliká – instinktivně pak tíhnu k místu, kde není moc lidí a hluku. O to víc si pak takových cest vážím a snažím se je v sobě udržet co nejdéle, pro ty dny, kdy jsem zase zpátky ve velkoměstě. Pokud mi to tělo dovolí a moc mě nezlobí, tak se snažím i sportovat, hlavně plaváním a jízdou na kole. Na jaře ráda pěstuji květiny od semínka a užívám si hrdý pocit “kozla zahradníka”, když mi něco rozkvete nebo uzraje.
Když mám volný čas, byť je to jen chvilka, ráda prozkoumávám ve videích, jak se vyrábí jednotlivé věci, třeba jak se dělají ručně bonbóny, jak si vyrobit vlastní malou helikoptéru, jak vznikne tofu nebo jak se fouká sklo a lije do forem. Lidé jsou neuvěřitelně šikovní a vynalézaví.

Kvůli filmovým efektům pak sleduji pořady o tom, jak se natáčí v zahraničí, novinky ve světě triků i novinky ze světa animovaného filmu, protože pohádky a kreslené filmy jsou mí favorité. Stejně tak ráda poslouchám pořady o vesmíru, kvantové fyzice, umělcích a architektuře, ale i o duši, lásce a milování a snažím se odpovědět si na některé základní prastaré otázky. Ráda si také hraju na kytaru a zpívám a zapisuji texty, které přicházejí na mysl, v takových chvílích se cítím svobodně a lehce. Zpěv je srdeční záležitost, která mne provází už od dětství…
Ve volném čase se také pokouším o pečení dobrot, ale zřídkakdy se mi podaří vytvořit to, co by naplnilo mou mlsnou představu o ideálním dortu z předních stránek časopisů. Tak kupříkladu kynuté buchty, to je zkrátka nemožné. Pokaždé nakynou a i vypadají hezky, jenže jsou tvrdé jako kámen. :) Nebo story of makronky (to by byl zase příběh na knihu): mé makronky vypadají jako laskonky přejeté buldozerem. V troubě nádherné, jakmile je vytáhnu ven – placka. Ale ono mne to právě ponouká k tomu, abych to vyzkoušela znovu a znovu a zaradovala se pak z každého mini posunu… Život je plný báječných malých okamžiků, které stojí za povšimnutí a které nás dokážou zahřát u srdce, i když se nevyvedou úplně na sto procent, o to víc jsou možná překvapivější a vzácnější.

Jak vypadá váš ideální den?
Tak to je jeden z těch dnů na sklonku pozdního jara a brzkého léta, kdy už se brzy rozednívá a soumrak přichází až po deváté hodině. Vstávám do slunka, až se dosytosti vyspím, žádný otravný budík, ale zpěv ptáků. Beru si blok a tužky a běžím si sednout na zahradu. “Někdo” :) mi přináší samé dobroty k snídani, takže sotva se nasnídám, nemohu se hnout. Ale čas na odlehnutí strávím u kreslení. Pak jdu pozdravit zahrádku a věnuji se zahradničení. Chytám sluneční paprsky a kochám se květinovou dekorací, protože v ideálním dnu mi vyrostly na záhonku nádherné pivoňky a krásenky a vonící levandule, do toho bzučí včelky. Pak se oblékám a jdu si udělat radost, navštívím látky, korálkárnu, sklárnu, dortárnu, cukrárnu, masíčkárnu, voňavkárnu, květinárnu, knihárnu, zkrátka hodně dobrotkáren, oblíbenou restauraci (zmínila jsem se o tom, že ideální den má 30 až 38 hodin, podle potřeby?)

Načež se po-o jede na výlet. S sebou samozřejmě beru látky a korálky, přeci, musím si je všechny osahat, vyzkoušet, pokochat… V podvečer tak sedím na dece s piknikovým košem na svém oblíbeném místě u jezera, v horách nebo na louce za Prahou. Kochám se tím, jak slunko pozvolna zapadá a mění se ze žluté přes medovou až africkou červeň na zprvu jasně modré obloze, která se bude slévat v temnou indigovou. Ani kdybych chtěla, bych na počítači nevytvořila tak dokonalý přechod barev… Zpívám si a broukám a s každým nádechem a výdechem se raduju z prostého okamžiku bytí. Když už je příliš šero, jen tak si lehnu pod trávu a čekám, až zazáří první hvězdy. A v těch chvílích děkuju přírodě za všechny ty malé okamžiky, které mi dala nahlédnout, a zároveň můžu snít a tvořit příběhy pro své postavičky. Miluji ty večery, kdy se s nočním ochlazením rozline vůně půdy, omamující a uklidňující mysl. V ideálním dnu bych si natáhla houpací síť a usnula pod širým nebem při číhání na padající hvězdu.

Jaké máte pracovní plány pro příští rok?
Na tento ale i příští rok jsem si nachystala opravdu hodně věcí a záleží na mnoha okolnostech, kolik z nich spatří světlo světa, a samozřejmě i na mé píli. Ráda bych vám představila kolekci oblečení pro děti se svou autorskou látkou. Novou panenku, hrací kočičky, ale zároveň i deky a dekorace do pokoje. A všechny tyto v rámci jednotlivých kolekcí, tak, jak jsem si to představovala už od začátku. Do toho občas vykoukne nový medvídek nebo kočička s výbavou – to jsou takové radosti, kterým nechávám volný průběh a jsou velmi spontánní, stejně jako kreslené obrázky. Zároveň se věnuji i návrhářství a šití pro ženy a do příštího roku bych ráda otevřela odnož svého obchůdku i pro ně. Je to dlouhodobá záležitost a láska k módě. Mohu jen prozradit, že půjde o jemné oblečení, funkční, pohodlné s vrstvenými detaily.