Amélko, řekni nám něco o sobě
Jsem drobná, hnědé vlasy, brýle, hádají mi o hodně let méně než mi je doopravdy, takže si někdy připadám jako dítko školou povinné. Ale uvnitř se cítím být zralou ženou, která už má představu, co od života může očekávat, a co pro ni má skutečnou hodnotu.
Potřeba něco tvořit mi byla dána do vínku. Nemůžu jinak, ráda věci vylepšuji a dotvářím. Ale jsem spíš prakticky smýšlející člověk. Tak snad i proto u mě při rozhodování na kterou uměleckou školu se přihlásit zvítězila textilní průmyslovka nad uměleckou průmyslovkou. Nedá se říct, že bych měla ambice stát se návrhářkou oděvů, tento obor mi byl jednoduše nabídnut jako prostředek k využití mých výtvarných schopností a zároveň k jejich rozvinutí a zdokonalení. To, že jsem se při té příležitosti naučila i šít byl vítaný bonus. Nejdůležitější ale pro mě byla možnost kreslit, malovat, naučit se vnímat tvary, barvy, detaily?
Po střední škole jsem se se svým oborem rozloučila a nechtěla o něm více slyšet. Mým snem od dětství bylo ilustrování dětských knih, ne navrhování oblečení. Následovalo jedenáct let strávených na mateřské, kdy jsem se dostala k výtvarné práci jen okrajově. Za poslední rok se snažím dohnat, co jsem promeškala, a vrátit zpět k výtvarnu.

Co jsi vyrobila jako první věc, když jsi začala tvořit?
Máš na mysli výrobky z mého dětství, nebo až ty, které už šlo považovat za hodné vystavení ve výloze nějakého obchůdku? Jako dítě jsem si vyráběla oblečky na panenky. Vedly nabírané sukýnky. Háčkovala jsem si medvídka i s kapsou na krk, ve které jsem ho nosila. Ráda jsem vyráběla šperky z korálků. Měla jsem poměrně skromné dětství, takže jsem se snažila nějak si přilepšit a věci si sama vytvořit. Ale ono ani toho materiálu nebylo moc po ruce, takže musely stačit opravdu jen drobnosti jako jsou příze, nitě, hadříky.
Až na střední škole začaly mé výtvory dosahovat obstojné kvality. Naučila jsem se šít na stroji, a tak k mým prvním výtvorům patřily oděvy, sukně, kalhoty, halenky. Pletla jsem si svetry.

Prozraď nám, ze kterých materiálů nejraději vyrábíš
Nejraději mám, když se mi podaří z ničeho vytvořit něco, co lahodí oku. Takže prvním a nejoblíbenějším materiálem je pro mě papír a barvy, případně počítač a nějaký ten kreslící program. Ale úplně mi stačí měkká tužka a kancelářský papír. Klidně může být i z jedné strany potištěný. Nevadí, já ho ještě využiju a zkusím dát svým představám tvar a podobu. Málokdy jsem sice spokojená, ale člověk se musí nějakým způsobem rozvíjet a učit. Právě díky chybám se člověk naučí spoustu věcí.
Ale abych zůstala u vyrábění, tak musím zmínit textil a tím myslím, jakýkoli měkký materiál. Látky, příze, stuhy, bavlnky, plsti, rouna? ale i různé knoflíky, přezky, ozdůbky, korálky, co se jimi dá textil vyzdobit. Všechny tyhle věcičky shromažďuji už od dětství a postupně se ke mně dostávají i od lidiček, co chtějí podobné věci vyhodit, protože pro ně už nemají cenu. Pro mě má cenu každý knoflíček, každý hadřík. A tak je mám pečlivě uschované a čekají na svoji chvíli. Každý kousek látky obracím několikrát v rukou, než ho vyhodím. Neschovávám nic vetchého, špinavého, ale dnešní konzumní způsob života nutí lidi odkládat do smetí i věci, které ještě zdaleka nedosloužily.

Kterou z kreativních technik nejvíce obdivuješ?
Nevím, jestli se dá říct, že nějakou techniku přímo obdivuju. Technika se vždycky dá naučit. Já mám ráda, když z výrobků cítím rukopis autora. Přitahuje mě osobitost, citlivé vnímání tvarů, barev, kombinace materiálů. Kouknete na něco a řeknete si: ?to je krása?. A může to být obyčejná vystřihovánka z papíru, ale když cítíte, že ?to? tam je, tak to je právě to, co mě nejvíc přitahuje. Není to na prvním místě technická zručnost, ale fantazie a představivost, která je do díla vložena. Nemám na mysli ovšem abstrakci, té asi nikdy nepřijdu na chuť. Mám ráda věci, co mají tvar, kde každá linka má své místo, smysl. Jak to tady tak píšu, tak mi svítá, že nejvíc asi obdivuju design, ve kterém se snoubí jednoduchost s důvtipem.

Řekni nám tvé tři oblíbené knihy, filmy a internetové stránky
No, tak to není jednoduchá otázka. Já nejsem vyhraněný člověk, co kouká stále na jeden film, nebo se vrací stále k jedné knížce. Navíc jsem vždycky vybírala knihy podle obrázků a ?četla? právě jen ty obrázky. Těžko se mi vybírá. Ale ano, ráda jsem četla např. Janu Eyrovou, Herriotovy zvěrolékaře a díky manželovi jsem si oblíbila Případy tajného agenta Pankráce Tangenta, to vám je tak dobře praštěná kniha. Z obrázků čtu nejraději Vlastu Baránkovou, to je pro mě jeden ze vzorů dětské ilustrace, Luďka Marolda, Vojtěcha Hynaise, Alfonse Muchu...
U filmů jsem na tom podobně. Nejraději mám filmy s krásnými kostýmy, většinou jsou to filmy historické, zajímá mě samozřejmě i příběh, ale vizuální dojem asi převažuje. Takže ocením světlo, kameru, výpravu. Za všechny bych jmenovala např. ?Viktorie a Albert?, ?David Copperfield?, a z trochu jiného soudku ?Zakletá Ella?.
Na internetu koukám nejraději na Flickr.com, kde nacházím spoustu inspirace, pak mám oblíbené jedny stránky, které prezentují různé dětské ilustrátory, a ráda nakukuji na Renčiny stránky, protože jsem strašně zvědavá, co krásného zase vytvořila.

Co bys poradila ostatním tvůrcům, kteří umisťují své zboží na Fler.cz?
Nejspíš, aby se snažili dát svým výrobkům právě již zmiňovanou osobitost. Aby si dali záležet na jeho zpracování, usilovali se zdokonalit. A v neposlední řadě, aby věnovali pozornost tomu, aby jejich pěkný výrobek dobře vyzněl také na fotografii. Protože ta zboží prodává. Neměla by výrobku uškodit, ale naopak by měla jeho krásu vyzdvihnout.

Jaké funkce se ti na Fler.cz líbí a které ti schází?
Protože jsem přímo u zdroje , tedy u pramene projektu zvaného fler, tak vím, co se chystá a jak náročné je to vytvořit. Své případné návrhy a zlepšováky namířím přímo k uším pana ?šeditele?, což už jsem mnohokrát i učinila.

Jak propaguješ své zboží?
Doposud jsem o prodeji svých výtvorů neuvažovala. Prodávat totiž neumím. Z očí do očí mám tendenci svoji práci podcenit a s takovou bych přišla brzy na mizinu. Takže fler je pro mě tokavá premiéra.
Svoji práci jsem se snažila propagovat pomocí svého blogu, ale ne za účelem prodeje, ale s nadějí, že si mě třeba všimne nějaké nakladatelství a svěří mi k ilustrování nějakou dětskou knížku. Zatím bezvýsledně. Ale to nevadí. Myslím, že s pomocí mého manžela se k tomu jednou dopracuju. Mám v něm totiž tu největší podporu.

Jak si představuješ svůj život za deset let?
Tak daleko jsem zatím nenahlížela. Za deset let budu mít dvě dospělé dcery a nejmladší bude táhnout na šestnáct. Předpokládám, že tedy už zvládnou mnohem víc, než teď. Starší už možná budou z domu. Mohla bych mít tedy svůj vlastní prostor na tvoření. Nějaký ateliér nebo dílnu, kam bych naskládala všechen svůj materiál na tvoření, své výrobky, knihy s mými ilustracemi, medaile, diplomy a ocenění za svoji tvorbu :-) Jak se ale znám, tak to nakonec bude všechno úplně jinak.

Děkujeme za rozhovor a přejeme Ti mnoho radosti z Tvé práce.