Pod pojmem batika se většině z nás jistě vybaví především v Čechách velmi rozšířené barvení textilií pomocí vyvazování nebo šití.  "Batik" ale v pravém slova smyslu znamená zdobení textilií pomocí vosku, který slouží jako tzv. "rezerva", tj. nanáší se na podklad jen proto, aby se jím nakreslený vzor nezabarvil.

Vosková rezerva nanesená na textilii pomocí měděného razítka.

Ukázka tzv. Tie dye - vázaná batika, barvené v čaji.

Označení batik se používá nejenom pro hotovou látku, ale i proces vzorování textilií pomocí horkého vosku a barev. Tento princip, využívající rezervy, se v našich zeměpisných šířkách uplatňuje například při zdobení kraslic nebo při výrobě světoznámého českého modrotisku.

Proces nanášení vosku na látku pomocí nástroje zvaného "canting".

Za kolébku batiky...

...je považována Jáva, nejlidnatější ostrov současné Indonésie. I proto byla tato tradiční technika zdobení textilií 2. října 2009 prohlášena organizací UNESCO národním nehmotným kulturním dědictvím Indonésie.

Barvení textilií pomocí voskové rezervy má více než tisíciletou tradici. Nejstarší nálezy zbytků batikovaných látek jsou datovány kolem 4. století před naším letopočtem do oblasti Egypta. Tato technika však byla rozšířená také v Číně a Japonsku a důkazy o znalosti batikování nacházíme i v Nigérii, Senegalu, Malajsii, Srí Lance, Ázerbájdžánu atd.

Nejjemnější batikové vzory však vznikaly právě na Jávě, a to díky již zmíněnému nástroji canting, který byl vyvinut ve 12. století na východě tohoto, dnes nejlidnatějšího, ostrova Indonésie.

Batik je úzce spjat s náboženstvím a rituály. Motivy mají hlubokou symboliku a mnoho různých funkcí, např. usmiřují duchy, přinášejí úspěch a štěstí a jsou také znakem společenského postavení. Batik byl původně určen pouze pro členy javánské královské rodiny a ještě dnes sultán dohlíží na produkci batikovaných látek, které vznikají v dílnách kolem jeho paláce - kratonu.

Člen královské javánské rodiny v batikovém oděvu.
(Zdroj: ROOJEN, P., Batik Design, Amsterdam, The Pepin Press, 1993.)

Batikové oděvy

...jsou považovány téměř vždy za vkusné. Nosí se při každé slavnosti a v některých úřadech a státních institucích fungují jako uniforma. Důležitý je ale správný výběr vzoru, například batik kelengan - dvoubarevný vzor, většinou modro-bílý nebo černo-bílý, který Javánci nosí při svatebních ceremoniích, slouží u příslušníků čínské menšiny jako smuteční oděv.

Na vývoj motivů měl a má také vliv styl života v daném regionu, flóra a fauna nebo intenzivní kontakty s cizími kulturami. Po celé Indonésii je velké množství center výroby batikových látek, mezi nejčastěji zmiňovaná patří města Yogyakarta a Surakarta ve střední části ostrova Jáva. Batik z těchto oblastí je typický svou střídmou barevností, kde převládá krémová, hnědá a modrá. Významnými centry jsou také města Cirebon, Pekalongan, Lasem a Tuban, ležící na severním pobřeží Jávy, které bylo pod silným vlivem přistěhovalců a obchodníků z Číny a z arabských států, a proto zde můžeme nalézt batikové látky velmi bohatě kolorované, s motivy ptáků, motýlů a květin.

Batikové vzory pocházející ze severního pobřeží Jávy.

Každý region má své specifické motivy a barevnost, podle nichž je možné snadno určit, z které oblasti Jávy ta která batiková látka pochází. To ovšem platí jen u tradičních vzorů, v poslední době dochází k vzájemnému prolínání jednotlivých vzorů, které ztrácí svou náboženskou nebo rituální podstatu. Stává se tak čím dál obtížnějším přesně stanovit místo jejich původu.

Batikovými vzory se nechávají inspirovat i významní indonéští, ale i světoví módní návrháři. Nejvýznamnějším je nedávno zesnulý Iwan Tirta, který se významně zasloužil o oživení batiku a tradičních vzorů v 70. a 80. letech a o propagaci javánské kulturní tradice daleko za hranicemi Indonésie.

Iwan Tirta.


Dries Van Noten, Belgie.

Batik a canting

Tradiční batikování je velmi náročný a zdlouhavý proces, který vyžaduje velkou zručnost. Samotné slovo batik vzniklo složeninou javánských slov amba = psát a titik = tečka.

Nejvíce ceněný je tzv. batik tulis (tulis = psát), ručně malovaný, při kterém se vosk na látku nanáší pomocí nástroje canting (čti čanting), měděné nádobky s bambusovou rukojetí. Do této speciální nádobky se nabírá roztavený vosk, který trubičkou vytéká ven. Pomocí tohoto nástroje je možné na podklad doslova psát a vytvářet tak neuvěřitelně jemné vzory.

Tyto tradiční, ručně vyráběné javánské cantingy mají měděnou nádobku, bambusovou nebo dřevěnou rukojeť, různé průměry a dokonce i počty trubiček, kudy horký vosk vytéká ven.

Cantingy mají různé průměry; jsou cantingy tenoučké na drobné tečkování, střední na kresbu tenkých linií a také silnější o průměru až 3 mm pro nanášení vosku na větší souvislé plochy.



Při malování voskem je velmi důležitá jeho teplota. Pokud je vosk nedostatečně zahřátý, ucpe trubičku nebo se nevpíjí do látky, pokud je naopak příliš horký, vytéká nekontrolovatelně ven.

Na Jávě, kde je technika malování voskem propracovaná k úplné dokonalosti, se používají tři typy vosků s odlišnými vlastnostmi a tudíž s jinými možnostmi využití.

  • Prvním z nich je velmi elastický, okrově zabarvený lilin, který svým vzhledem připomíná náš  včelí vosk a používá se na kresbu linií nebo tečkování.
  • Druhým běžně používaným voskem je bílý nebo nažloutlý parafin, který snadno praská a vytváří tak typické mramorování, pro které je javánský batik ve světě tak oblíbený.
  • Posledním typem vosku je tzv. lilin cokelat, jehož elasticita je velmi vysoká a nepraská ani při manipulaci během barvení ani při úmyslném lámání. Dokonale chrání podklad před vniknutím barviva, a proto se jím zakrývají plochy, u kterých je efekt prasklinek nežádoucí.

Parafín, lilin a lilin cokelat.

Po nanesení první vrstvy vosku se látky barví ve vodní lázni a po uschnutí se proces voskování a barvení opakuje až do chvíle, kdy je dosaženo požadovaného množství barev a odstínů. V poslední fázi se vosk z látky odstraní vyvařením ve vodní lázni.

Vzory

...se v Indonésii dědí z generace na generaci. Někteří mistři je malují dokonce rovnou voskem na látku, aniž by si je předem nakreslili tužkou.

Vosk se na látku nanáší z obou stran, a tak u výsledné látky není možné odlišit rub od líce. Takové batiky jsou velmi drahé a jejich výroba trvá několik týdnů ba i měsíců. Cena tzv. kain panjang, látky o rozměru 102 x 225 cm, se pak pohybuje řádově ve stovkách dolarů.
(pozn.: Kain panjang = dlouhá látka, pruh látky daného rozměru, který se nosí omotaný okolo těla – sarung, nebo je určený k výrobě batikových oděvů).


Ukázka tradičního motivu „Orlí křídla“, 19. století.

V polovině 19. století se v souvislosti  se zvyšující poptávkou po batikových látkách a oděvech velmi rychle rozšířila nová technika batikování pomocí měděného razítka, která podstatně zrychlila výrobu a zpřístupnila batik širším vrstvám obyvatelstva. Samotné batikovací razítko je malým uměleckým dílem, které si můžete na Jávě pořídit jako suvenýr na každém větším trhu.

Tradiční batikovací razítko vyrobené ručně z měděných plátků. Jehličky v rozích umožnují motiv raportovat neboli donekonečna opakovat.

Vývoj se ovšem žene nezadržitelně kupředu a také pro velký zájem o batikované látky se dnes  k výrobě  používají i zcela moderní technologie, jakými jsou například sítotisk nebo tisk pomocí počítače.

Příště se podíváme do útrob Fleru, zda má pro nás nějaké poklady;-), a budeme se věnovat již konkrétním pracovním postupům.

 

Úvodní foto: Obrazy malované voskem, Biri Biri