Celou místností se line nezaměnitelná vůně kůže, na stole stojí sklenička Merlotu, z reproduktorů zní blues a jako by jen tak mimochodem u toho vzniká nějaká originální taška. Takhle nějak si představujeme, že by mohla vypadat denní rutina tvůrce jménem buff. Realita je ale taková, že buff má na svoji tvorbu jen pár hodin týdně. Proč tomu tak je (a spoustu dalších věcí), se dozvíte v dnešním rozhovoru...

Řekněte nám na úvod něco o sobě. Jak jste se dostal k tvoření?
Jmenuji se Otakar, jsem ročník 1961 a pobývám v Chebu. Na Fleru mě najdete pod jménem buff. Už asi od patnácti let jsem tajně týral naši Veritasku tím, že jsem různě upravoval jeansy, zužoval, rozšiřoval, záplatoval, ale hlavně z dnešního pohledu zcela nesmyslně přišíval kovové zipy na konce nohavic. Později jsem už „legálně“ šil většinou různé vesty, čepice, dokonce klobouky nebo zvonové tesilky, které jsem si nechal nastřihnout ve střihové službě. Když jsem se rozhodoval, čím budu, vybral jsem si obor čalouník a toto povolání vykonávám nepřetržitě dodnes, i když s různým zaměřením. Někdy v roce 1991 jsem si pořídil živnostenský list na vedlejší činnost a prováděl opravy a renovace čalouněného nábytku a polstrování dveří. Postupem času zakázek ubývalo a ceny materiálu šly nahoru, a tak když jsem jednoho dne zcela náhodou narazil na Fler, okamžitě jsem se zaregistroval a dal do prodeje dvě kabely, které jsem měl takzvaně v šuplíku. Prodaly se do týdne a bylo to. Od té doby je Fler každodenní součástí mého života.

Věnujete se tvorbě profesionálně? Kolik času jí věnujete?
Ne. Každé ráno vstávám o půl páté do práce a to většinou i o sobotách, a tak se mohu tvorbě věnovat pouze ve volném čase. Je to asi tak 25 hodin týdně.

Řekněte nám něco o technice, kterou tvoříte. Proč to u vás vyhrála?
No, popravdě nevím, zda mám nějakou techniku, většinou hodně improvizuju. Mám rád kůži pro její vlastnosti a rozmanitý způsob zpracování, který jde kombinovat, například strojové, ruční šití, vlepování různých profilů a tvarů nebo děrování a obšívání proužkem kůže či tkanou šňůrou.

Popište nám typický průběh tvůrčího procesu, který vede ke vzniku nového výrobku.
To je pokaždé jiné, někdy mám motiv a tvar a barva je vedlejší, jindy mám zajímavý tvar a rozmýšlím se, zda ho doplnit obrázkem, či použít dřevěný knoflík jako doplněk. Můj přístup k tvoření je tak nějak nestandardní. Od myšlenky přes polotvar až k hotovému výrobku vede cesta dlouhá, někdy i rok. Mám soustavně rozpracovány 3 - 4 kousky, na kterých střídavě pracuji podle momentální nálady a rozpoložení. U tvoření si užívám volnost a svobodu vyjádření, někdy vznikají docela šílenosti a já se těším na reakce a komentáře fleristů. Kéž bych tak měl tolik času jako plánů.

Čí názor na vaši tvorbu je pro vás důležitý? Máte někoho takového?
Možná by se někdo našel, ale já si do toho mluvit nenechám. Chci se bavit.

Doporučte Fler tvůrce, které máte rád.
Obdivuji podle mě 1. ligu. „Zkůžetvůrců“: prodejce RÚT007, Ondruškovic a Kertag. Z ostatních se mi líbí hmyzí svět prodejce Kudlička a výtvarno prodejce Ivana Tlačilová.

Kdybyste měl upozornit na jeden svůj výrobek z Fleru, který by to byl a proč?
Tak asi Poštovní kabela – pytlová metamorfóza. Hned jak jsem na půdě objevil ten starý poštovní pytel, okamžitě jsem dostal nápad, jak mu dát ještě šanci na druhý život.

Nosíte své výrobky, nebo jste kovářova kobyla?
Ano, nosím.

Čemu se rád věnujete ve volném čase, když netvoříte?
Trávím hodně času v lese a to nejen na houbách, ale jen tak. Rád fotografuji. Mým velkým koníčkem je hudba, převážně rock a blues. Také mám rád dobrou kávu a v poslední době i maté a chillský Merlot. Rád cestuji, občas vyrazím až někam k pralesům i plantážím a začal jsem zase trochu číst.

Jak vypadá váš ideální den?
Asi když zdárně dokončím svůj výrobek a jsem spokojen (to je ale jen občas). Nebo když v lese za celý den nepotkám živou duši.

Jaké máte pracovní plány pro příští týden a jaké pro příští rok?
Příští týden pravděpodobně dodělám některý z již rozdělaných kousků a příští rok bych chtěl konečně také dodělat kompletně ručně šitou kabelu inspirovanou mým oblíbeným filmem Grošák.