"Na úvod chci říci, že všechny osoby, jména a události nejsou vymyšlené." Tak začíná rozhovor šperkař, kterého na Fleru znáte pod přezdívkou dansal. Jaké osoby, jména a události zmínil? Jaké šperky vytváří tyto velké, něžné ruce? Čtěte dál a uvidíte :-)

Jak jste se dostal k tvorbě?
Žel bohu to byla cesta trnitá. Mým původním záměrem bylo jít po základní devítileté škole na „šperkárnu“ do Turnova. Můj otec, který měl o mne velikou starost, byl jiného názoru a určil pro mne volbu, se kterou jsem úplně nepočítal. Vybral pro mne obor umělecký kovář a zámečník v Praze pro n.p. Zukov, což byla podle jedněch katedrála ulejvandy tatíků v umaštěných montérkách s laclem žvýkajících o přestávkách brzdy kyselého chleba se sádlem a cibulí a podle druhých podnik s dlouholetou řemeslnou tradicí, která byla bohužel nešťastně poplatná režimu výrobou bronzových partyzánů porůznu se kroutících po zásahu nepřátelské kulky nebo hrdě vztyčených hlav úderníků jako znamení vzdoru režimu bohatců. Pravda byla jako vždy někde uprostřed.

(Dovolím si ještě malou zajímavost. Část podniku Zukov dnes slouží jako galerie moderního umění DOX).

 

Započal jsem svou dráhu na učilišti, kde se vyučovaly různé umělecké obory. První ročníky praxe byly v čistě chlapecké třídě ve znamení kovařiny, v období studijním zpestřené o atraktivní předměty jako fotografování, dějiny umění, modelování.
Poslední dva jsem zažil před rokem 1989 již na nástavbě na střední večerní škole, kde s námi byla ve třídě v prvních lavicích věčně vyrušující děvčata oboru zlatnice, v prostředních odrzlí mládenci oboru rytec, obuvník či keramik a v těch zadních se vesměs krčila veselá sebranka dalších oborů včetně mého. Díky svým novým kontaktům a kamarádkám jsem se konečně dostal k vytouženému šperku a naučil se tak mnohému, za což jim budu vděčný do konce života. I přes nepopiratelný vliv děvčat zlatnic se však považuji výhradně za samouka.

Věnujete se tvorbě profesionálně? Kolik času jí věnujete?
Ano, šperkařině se věnuji profesionálně, ale mým hlavním zdrojem příjmů je práce na postu pasíř v jedné pražské firmě, která se zabývá uměleckořemeslným zpracováním kovů. Práce je to zajímavá a navíc se setkám i s lidmi, kteří nejsou v oboru designu či architektury nováčky a svojí tvorbou již trvale zapustili kořeny v povědomí doma i v zahraničí... Leč nutno dodat, že se raději na dvacet hodin týdně uzavřu do svého světa a věnuji se autorské tvorbě, která je mi poněkud bližší než pracovat dle zadání.


 

Řekněte nám něco o technice, kterou tvoříte. Proč to u vás vyhrála?
Nemohu mluvit o konkrétní technice, která by mi byla nejbližší. Techniku nebo více technik vybírám dle daného výrobku a na žebříčku oblíbenosti jsou všechny na stejné úrovni, žádná z nich není vyloženě na výsluní přízně.

Popište nám typický průběh tvůrčího procesu, který vede ke vzniku nového výrobku.
Většina impulzů pro tvorbu šperku nastane již při výběru kamenů. Kolikrát mám před sebou nějaký zajímavý kabošon nebo třeba i surový nerost. V hlavě se mi otevře jakýsi soubor a v momentu mi před očima stojí finální podoba šperku. Některé kameny jsou holt dostatečně inspirativní a samotné tvoření je pak dílem okamžiku. Samo sebou přijdou i momenty, kdy šperk jednou či vícekrát předělávám, než moje představa vykrystalizuje ve finální podobu, se kterou jsem pak spokojený.




 

Čí názor na vaši tvorbu je pro vás důležitý? Máte někoho takového?
Názory na to, co vyrobím, neodmítám, ale do toho, co dělám, si opravdu mluvit nenechám. Před lety jsem prodával šperky v dnes již asi neexistujícím knihkupectví Dobra v Celetné ulici. Tam jsem se musel držet zadání, byť v provedení mi byla nechaná volnost, a k tomu jsem měl jako hezký bonus krásné kameny od bohužel již zesnulé paní Bednářové. Za pár let jsem pro její skvělé zákaznice vyrobil bezpočet různých uroburosů, vážek, motýlů, obličejů, že mě nadlouho přešla chuť vytvořit něco podobného. V současné době něco podobného vyrobím spíše výjimečně pro svoji přítelkyni a občas si říkám, že se z nostalgie vrátím k oněm zoomorfním, antropomorfním a vegetabilním motivům alespoň v omezené míře.

Doporučte Fler tvůrce, které máte rád.
V prvé řadě bych doporučil za švadleny a návrhářky ateliér Monika Horká, neboť ji mám opravdu rád :-) Navíc je ve své práci velice pečlivá a to již při výběru látek a pochopitelně v nesmírně precizní výrobě.
Za šperk by to byl zajisté pan Tomáš Miškovič, který dokonale zvládá své řemeslo a jeho šperky jsou vlastně malé sochy.
Svůj výčet výtvarníků završím dámou, která vytváří originální keramiku s duší a nachází se pod značkou slavkaleon.

Kdybyste měl upozornit na jeden svůj výrobek z Fleru, který by to byl a proč?
To je opravdu těžká otázka… Snad by to byl za prodané šperky náhrdelník Donna del lago no.3. Kvůli krásnému labradoritu a vůbec nápadu, kvůli němuž vypadá náramek vzdušně, lehce, elegantně. A za neprodané šperky náramek Violet eye z těch samých příčin. Musím se omluvit dalším šperkům za tuto volbu a slibuji, že v dalším rozhovoru třeba vyberu zrovna je.

Nosíte své výrobky, nebo jste kovářova kobyla?
Své výrobky zásadně nenosím, protože si mé šperky nezaslouží takový osud, jakým je spočinutí na hrudi, ruce, prstech, uších nedokonalého muže :-)

Čemu se rád věnujete ve volném čase, když netvoříte?
Volného času mám nemnoho.... V čase, který je opravdu volný, většinou spím.... V tuto dobu tak ostatně činí většina lidské populace. Pokud je tím míněna i odpočinková činnost mimo spánek, pak mohu říci, že fotím, hraju na kytaru, nebo si čtu nějakou naučnou literaturu. V současné době je to třeba kniha, která by se určitě zamlouvala i mnohým ženám a mohla by být i příjemným společníkem do postele ve fázi před spaním. Knihu napsal s kolektivem Karel Kuča a jmenuje se Zděné zvonice České republiky. Občas se rekreačně vrátím ke kovařině a něco vytepu. Minulý rok to byl pavouk, dva brouci, měděný kohout na střechu… Vše v nadživotní velikosti.

Jak vypadá váš ideální den?
Mým ideálním dnem je neděle a od toho se odvíjí i další program. Posadím se s kávou k televizoru a koukám nejdříve na Historie.cs, na Toulavou kameru a vše završím Objektivem. Pak se většinou všichni probudí a tím je většinou ukončena první, krátká epizodka ideálního dne :-)

Jaké máte pracovní plány pro příští rok?
Nemám zatím žádný konkrétní plán do budoucna. Vím, že budu postupovat stále v zaběhlých kolejích tvorby a výroby, které budu inovovat o další nápady. Mým velikým snem je mít svůj dům a tam dva ateliéry... Jeden pro sebe a druhý pro Moniku. Ale to sem nepatří, protože jde o sen či zbožné přání, které je pro nás v současné době nerealizovatelné... A vůbec, není to odpověď na tuto otázku.