Dnes vám představíme jednu zajímavou, harmonickou a živelnou tvůrčí dvojici, Lucii a Lenku alias Dýni na pařezu. Bude to hodně o tiskovinách a taky jídle. Navíc je Dýně na pařezu důkazem, že v tvorbě i vztah na dálku může fungovat. :)

Řekněte nám na úvod něco o sobě.
Dýně na pařezu – to jsme my dvě, Lenka (Dýně) a Lucka (Pařez). Obě jsme zdatné třicátnice v rozkvětu, maminy dvou dětí, máme hnědé vlasy, nevěnujeme se svému původnímu povolání, bydlíme v domě, kde se topí v kamnech dřevem, které naši mužové sami v lese pokáceli, vaříme zdravě, cvičíme jógu, často něco tvoříme, nepijeme kafe, rády se hrabeme v záhoně a nedáme jedna na druhou dopustit. A to bydlíme 200 km od sebe! Ještě před pěti lety jsme se neznaly a nyní si jedna bez druhé neumíme svůj život představit.
Ve Fler obchůdku nabízíme své originální tiskoviny. První věc, se kterou jsme se zde úspěšně prosadily, byl Nekonečný kalendář, vydaný na podzim roku 2009. Od té doby jsme vyrobily řadu dalších tiskovin, při jejichž tvorbě se vždy srdečně bavíme a dost nás to těší.

Jak jste se dostaly ke společné práci?
Poprvé jsme se potkaly při prolézání roští v bojovce pro děti na hradě Točník. To už jsme ale o sobě trochu věděly. Obě jsme byly na rodičovské dovolené a bylo jasné, že se nám otevíraly dveře k mnohým dobrodružstvím…
Lucka: Když jsem trávila se svými dětmi více času, tak vlastně nečekaně a velmi spontánně vznikl můj výtvarný rukopis a celkové zaměření mé budoucí práce. Děti a rodina ve mně vzbudily zájem o naše kořeny, tradice, koloběh přírody, hravost, větší prožitek, zdravou kuchyni a zajímavé je, že i o mě samotnou. Děti mi pomohly najít cestu k duši, zdraví a radosti. Také jsem se přestala soustředit na smysl a účelnost věcí a nechala jsem všemu volný průběh. A v tomto krásném procesu jsem narazila na LENKU!
Lenka: Já jsem se v té době již několik let zabývala zdravou stravou. Jako u Lucky, i naše rodina začala jíst úplně jinak. Postupně se z fádních talířů obsahujících jen maso a přílohu staly talíře neuvěřitelně pestrých a chutných jídel. A tak se stalo, že jsem si naše jídla začala fotit a vytvářet si jejich databázi. Ta později dala vzniknout velmi úspěšnému webovému portálu se zdravými recepty podloženými fotkami. A tak nás zájem o zdravé dobroty svedl k sobě. Při loučení na Točníku Lucie jen tak prohodila: „Co kdybychom spolu vydaly kalendář? Já bych ho namalovala a ty bys do něj udělala nějaké recepty a fotky…“ Nápad se mně moc líbil, a tak slovo dalo slovo a za pár měsíců byl na světě Nekonečný kalendář. Následovala řada různých vystřihovánek, pexes a pohlednic. Po Nekonečném kalendáři přišel nápad na vydávání receptů na zdravá jídla, a tak jsme vydaly první dvě kuchařky Dýně na pařezu. Tak to postupovalo až k interaktivnímu časopisu Klobouk na Pařezu, kde se všechny naše zkušenosti stmelují.

Věnujete se tvorbě profesionálně? Kolik času jí věnujete?
No, teď už by se dalo říct profesionálně. Naší společné práci se věnujeme více a více, jak nám děti odrůstají. Ale to neznamená, že jsme „profíci“. Jsme takové domácí vydavatelství. Stále se učíme a objevujeme nové možnosti. A jsme vděčné za to, že se nám otevírají nové cesty…

Řekněte nám něco o technice, kterou tvoříte. Proč to u vás vyhrála?
Lucka: Při tvorbě obrázků do našich tiskovin používám akvarel, který mi od malička tak nějak leze do cesty. Původně jsem zlatnice, ale to již nedělám – především se věnuji tvoření smaltovaných obrázků a cedulí. Práce s akvarelovými barvami je nenáročná na materiál, mám vše, co potřebuji, v malém kufříku a mohu s ním jet, kam chci. S sebou jen barvy, štětce a papíry! Je to pro mě odpočinek od plechu. Voda, lehkost, lazura. Lenka je šikovná počítačová grafička a moje obrázky dále zpracovává. A není nad to, když je takový člověk zároveň i přítel…
Lenka: Díky. :) Jen jsi, Lucko, ještě zapomněla, že je potřeba ty obrázky kvalitně naskenovat. Lucka sice není moc počítačově zdatná, ale spolu se svým mužíčkem to zvládají na jedničku. Akvarelové obrázky od Lucky dostávám e-mailem. Potom je upravuji pomocí volně dostupných grafických programů Gimp a Scribus, které plně zastoupí drahé komerční programy. Do obrázků vkládám texty, svoje fotky a recepty jídel a připravuji je do tiskové podoby.
Společným znakem všech našich tiskovin je to, že do nich vkládáme ručně psané texty. Sice je tato práce náročnější, ale výsledek rozhodně stojí za to. Také používáme náš autorský font „Lulu“, který jsme vyvinuly, což je další typický rys.

Popište nám typický průběh tvůrčího procesu, který vede ke vzniku nového výrobku.
Lucka: Musím říci, že se to jaksi děje samo. Nápady na nové věci nějak samy přichází a já je nechávám žít jejich vlastním životem. Sednu si k papíru se štětcem v ruce a ono se to hýbe, cáká to, sjednocuje, rozrůstá, proměňuje, vře to i to bublá a dělá to vtípky. Prostě obrázek nějak sám vznikne a vždycky mě to překvapí. Já jen děkuji, že mohu být prostředníkem a že se mohu prací potěšit a pobavit. Jo a vždycky si mně do klína sedne kočka…
Snažím se zaměřit se na proces tvorby, výsledek vypouštím. Vždycky to nějak dopadne. Ráda pracuji s dětmi, ty to umí od přírody, než je donutíme snažit se být úspěšné a podávat velké výkony. Bodujeme je už ve školách a bereme jim vlastně možnost, aby byly se sebou spokojené takové, jaké jsou. Pracuji s dětmi na výtvarce a neustále mne inspirují a obohacují svým přístupem a radostí z přímého prožitku. To se učím při své práci.
Lenka: Já coby kuchařka to mám dost podobně. Mám nějakou vizi jídla, které připravuji, ale výsledek je obvykle pokaždé jiný. Nápady samy přicházejí a vytváří z každého mého jídla unikát. Přestože vařím ta samá jídla, tak nikdy nejsou úplně stejná. Moje práce coby počítačové grafičky je trochu jiná, tam se snažím naplnit Luciinu vizi o výsledku jejího obrázku. Ale není to jen činnost mechanická. I zde se mnohdy řídím raději intuicí a možná řešení pak spolu s Luckou rovnocenně probíráme.

Čí názor na vaši tvorbu je pro vás důležitý? Máte někoho takového?
Názory máme rády. Zejména názory čtenářů, pro které naše tiskoviny vydáváme. Jejich připomínky obvykle motivují, vylepšují a posouvají kupředu.
Když něco nového tvoříme, tak jsme samozřejmě otevřené i tomu, jak to vidí ta druhá. Je pro nás důležité, abychom s prací byly obě bezvýhradně spokojené, a zatím se nám to daří! A mnohdy žádáme o hodnocení i naše blízké. Hlavně když už nám to, co děláme, připadá už dost ujeté. :)

Kdybyste měly upozornit na jeden svůj výrobek z Fleru, který by to byl a proč?
Zde máme přímo famózní novinku: Na pařezu přistál KLOBOUK! Od prosince 2011 vydáváme časopis Klobouk na Pařezu.
Časopis je tvořený z příspěvků různých autorů. Mnoho z nich najdete i zde na Fleru! Tak, jak je stránka udělána, je bez našeho zásahu otištěna. Autorem stránky v časopisu se můžete stát i vy – přidat se můžete kdykoliv. Pole pro autory je široké, cílem časopisu je podporovat pozitivní myšlení. Časopis má nést otisk radosti z tvorby a ze života vůbec, šířit hravost, tvořivost, lásku, radost a uvolněnost a možná vyvolat u čtenáře nějakou formu interakce. Hlavním smyslem tohoto projektu je ale podpořit v člověku zdravé sebevědomí a sebepřijetí.
Krásná věc, tenhle časopis – tvořený tolika různými lidmi! Každý přispěje svým dílem a nechá vzniknout jednomu celku – Klobouku na Pařezu. To je právě to dobrodružství, sledovat propojování různých světů. To nás fakt baví.
Klobouk na pařezu je občasník a nyní je v prodeji jeho první číslo. Druhé číslo právě připravujeme, vyjde na jaře tohoto roku. Pokud vás časopis zaujal, koukněte také k nám na blog.

Doporučte Fler tvůrce, které máte rády.
Máme několik společných oblíbených tvůrců, kteří se mimo jiné účastní našeho projektu Klobouk na pařezu: em.en., HanBa, Hitlahavut, honiss, kuku-ehm, lindart, Natellka, smu, Tereza svatošová Kronešová a žabička. Dále doporučujeme návštěvu obchůdku PAŘEZ SMALT, kde Lucka představuje svoje smalty.

Používáte své výrobky, nebo jste kovářovy kobyly?
Jistěže používáme! V obou našich domácnostech najdete všechny naše tiskoviny, které aktivně využíváme jak my, tak i naše děti. Momentálně nejvíce „jede“ náš časopis. Čteme si, vymýšlíme pokračování příběhů, hrajeme hry, plníme různé úkoly, malujeme podobné obrázky, odepisujeme autorům a hlavně se bavíme!

Čemu se rády věnujete ve volném čase, když netvoříte?
Lucka: Spím.
Lenka: Nechávám se bavit svými dětmi, dobrým filmem nebo relaxuji prací na zahradě.

Jak vypadá váš ideální den?
Lucka: Ideální den je dlouhý jako dva, je teplo (v kamnech nebo na slunci), kytky rostou, děti se smějou, manžel vaří „podle Lenky“, nikdo mě neotravuje a já se koukám, jak se mi na papír pod rukama zhmotňuje v štěstí.
Lenka (zasněně): Jo, jo, to je přesně ono. Den dlouhý jako dva, teplo, kytky, děti, manžel vaří „podle mě“, nikdo mě neotravuje a já jen koukám na všechnu tu krásu kolem… Nic lepšího asi nevymyslím…

Jaké máte pracovní plány pro příští týden a jaké pro příští rok?
Plány? Vytvářet si „ideální dny“ a tak zakládat půdu pro vznik dalších tiskovinek Dýně na pařezu. A učinit trvale a samostatně životaschopným Klobouk na Pařezu. Jistě se to povede, neb ideální dny máme ještě z minulého roku v zásobě ve špajzu!