Má ráda korálky, star(ožitn)é knoflíčky, bavlnky, bavlněné látky, hebká morčátka a hebké ovčí rouno... Říká o sobě, že má syslí sklony, ale občas se v ní probudí minimalista. A z rouna dokáže uplstit kouzelné šperky. Kdo? Olga alias elegant-elefant.

Řekněte nám na úvod něco o sobě.
Jmenuji se Olga, ale tady mi kamarádi (většinou) říkají Elegánku. Mám ráda stručnost, vtip a preciznost. Kultivované čtyřverší ocením víc než román na pokračování. Coby dítko čerstvě dozrálé jsem se – snad z naivní touhy po poznání kořenů evropské kultury – dala na studia mrtvých jazyků. Odtud jsem po čase zběhla a dala se, snad z neutuchající touhy po krásném, na studia dějin umění.

Jak jste se dostala k tvoření?
Tvoření se u nás v rodině takřka nedá vyhnout. Otec se věnuje malbě,  děda pracuje se dřevem, dámská část osazenstva vládne háčky, pletacími jehlicemi i šicími stroji. Snad jen sestra Barbora, preferujíc kulinářství, jiné tvůrčí pnutí nepociťuje.

Věnujete se tvorbě profesionálně? Kolik času jí věnujete?
Profesionálně, tedy tak, abych z toho mohla být živa, se tvorbě nevěnuji. Působení na Fleru je mi „jen“ velkým koníčkem. I tak jsem ale svoji drahou polovičku jemným naléháním přiměla, aby mi do lina vyryla elefantí logo, vytvořila banner, po čase jsem neodolala a nechala si udělat i elefantí razítko.

Řekněte nám něco o technice, kterou tvoříte. Proč to u vás vyhrála?
O mě nejrůznější techniky neustále soupeří. Loni v létě jsem byla na dvoutýdenním šperkařském kurzu na VŠUP. „Brusko-vrtačka“, kterou jsem pak dostala k narozeninám, stále čeká, až jednou v plné slávě nastoupí na scénu.
Momentálně ale zřejmě vyhrává plstění. Ono ovčí rouno je tak hebké! A dají se z něj dělat veliké, převeliké náušnice, které netahají lalůčky. A co teprve brože! A navíc lze na plstěné výtvory vyšívat a jinak je zdobit – a to mě tuze baví.
No a poměrně nedávno jsem zahořela pro krásné látky. Začalo to nevinně, chtěla jsem jen potahovat knoflíčky... Mám ráda maličkosti. A jsem tak trochu dětina. Na matčině stroji jsem začala šít malé kapsičky. Teď mám vlastní šicí stroj a dvě velké krabice plné látek. Nějak se mi to vymklo z rukou... Mám tak trochu syslí sklony.

Popište nám typický průběh tvůrčího procesu, který vede ke vzniku nového výrobku.
To tak sedím u konferenčního stolku, přeplněného rozmanitými proprietami. Zpravidla nemůžu najít jedno pro druhé a druhé pro třetí. Trochu se u toho vztekám. Chci příkladně potahovat knoflíky, ale nakonec plstím brož. Nebo naopak. Mám mnoho nápadů, které snad až příliš překotně realizuji.  Mívám „rozděláno“ kvanta věcí; ty pak zrají týdny, někdy i měsíce.

Čí názor na vaši tvorbu je pro vás důležitý? Máte někoho takového?
Nejlepší je, když mám sama pocit, že je to ono; že kdybych cokoli přidala, ubrala nebo změnila, už by to ono nebylo. Cením si podnětů a názorů své polovice, ale zpravidla se jimi neřídím. Konzultuji své nápady s rodinou, ale občas, příkladně při výběru látek, se potýkám s „generačními neshodami“. A v neposlední řadě mě nesmírně těší jakákoli virtuální reflexe tady na Fleru. Nikdy by mě nenapadlo, že mohu oslovit tolik lidí...

Doporučte Fler tvůrce, které máte ráda.
Těch je tolik! Ale zkusím to jinak: v mé šperkovnici najdete placky od mi.ui, brože od Makči, kočičku Haničku od Pondělí, Medvědičku od FF design, kytičky od Catchii, lístečky od Huhů, prstýnek od Helíska, velrybu od Jou Jou, anglickou růži od Jivy, ovečku od Demokracie, dešťovou brož od Lezi a písmenkovou od heda design, koláčky od masquerade, odrazku od Just Whistle, placičky od and... Uf. Říkala jsem, že mám trochu syslí sklony. A ještě jednou bych upozornila na malby svého otce.

Kdybyste měla upozornit na jeden svůj výrobek z Fleru, který by to byl a proč?
Asi by to byly mé milé zahrádky,  jsou takovým koncentrátem mých nálad, pocitů, dětství. Říkám jim poetické mikrosvěty, připadá mi to výstižné...

Nosíte a používáte své výrobky, nebo jste kovářova kobyla?
Všechno, co vyrábím, vyrábím tak, abych to mohla a chtěla nosit a používat. Myslím, že je to vůbec nejlepší pohnutka k tvorbě. Minimálně pro případ, že by o výrobek nikdo jiný nestál...

Čemu se ráda věnujete ve volném čase, když netvoříte?
A který čas to je? Ba ne, občas něco čtu / něco si prohlížím / někde se procházím / někde se procházím a něco si prohlížím apod. Teď jsem třeba dočetla povídky Marka Šindelky,  moc se mi líbí jazyk, jakým jsou napsány. A když tvořím, taky poslouchám. Z mnohých zmíním alespoň Květy a Zrní.

Jak vypadá váš ideální den?
Je všední i výjimečný zároveň. Stane se něco, co má smysl nebo ještě lépe: udělám něco, co má smysl. A pak si ten den ještě dlouho pamatuji.

Jaké máte pracovní plány pro příští týden a jaké pro příští rok?
Na zimní semestr odjíždím studovat do Říma (snad z naivní touhy po poznání kořenů evropské kultury). A co bude pak? Otazník.