Od profese operátora při pájení relátek do počítačů je jen krátká cesta k výrobě šperků. Nevěříte? Lenka alias Futetka se nechala inspirovat svou vášní pro šperky a další třpytivé předměty, popadla pájku a pustila se do výroby. Zdá se, že v sobě našla šperkařský talent a zadařilo se. A díky tomu dnešní rozhovor patří právě jí...

Řekněte nám na úvod něco o sobě.
Přeji všem krásný den. Jmenuji se Lenka Částková, a zde na Fleru mě najdete pod přezdívkou Futetka.
Ve svém profilu mám motto: „Ještě jsem nepotkala kalorii, která by mi nechutnala,“ to je moje poznávací znamení. S tím, jak vypadám, jsem si přestala dělat starosti poté, co můj muž prohlásil, že jsem jediná jeho investice, která se utěšeně rozrůstá... :-) Nechci tím zavrhnout příznivce zdravé výživy. Klidně a ráda jím třeba celý týden jen zeleninové saláty se semínky. Jen se prostě nehodlám stresovat tím, co jím a jak vypadám, protože si myslím, že neklid, nepohoda a stres jsou mnohem škodlivější než řízek a rakvička se šlehačkou. Mě by Saturnin neurazil.
Bydlím střídavě v Českém Těšíně a na Slovensku na chalupě. Mám tedy dva domovy, dvě děti, dvě kočky, a naštěstí jednoho manžela – svůj záchytný bod. Ten mě vrací zpátky na zem, když bloudím v oblacích...

Miluji svou rodinu, mám ráda květiny, rozkvetlé stromy a zpěv ptáků, hrady a zámky, slunečný den i déšť, třpytivý sníh a mráz, který křupe pod nohama. Mám ráda úsměv, radost a mír, takový ten pokoj uvnitř.
Nemám ráda úřady, kinetózu, návštěvy lékařů a strach, o kterém si myslím, že je prvotním impulzem ke všemu, co lidem škodí.

Jak jste se dostala k tvoření?
Těžko říct. Slůvko „tvořit“ je dnes velice módní používat. Používáme jej, jako bychom chtěli tu přirozenou lidskou činnost, kterou od nepaměti obohacujeme svůj život a také životy ostatních, ten životní pohyb, to dění, povýšit na něco víc. Jenže podle mne je tvoření součástí každého z nás. Tvorba není, myslím, omezena pouze na umělecká díla velkých jmen a grandiózních děl či staveb, ale počítám k ní také třeba sázení stromků, vaření nebo třeba jen obyčejný rozhovor dvou lidských duší. Činnost je veliký dar celého lidstva a dovolím si i napsat, že je to smysl celého našeho života.

Dělicí čára, která by označila počátek mého „tvoření“, prostě neexistuje (když pominu datum svého narození, které vám neprozradím), ale abych alespoň něco o sobě napsala, tak když nepočítám vytvořené bábovičky na pískovišti, měla bych asi vzpomenout, že jako dítě jsem skládala básničky, v pozdějším věku jsem psala texty ke svým písním, ke kterým jsem si „vlastnoručně“ napsala, nazpívala, zaranžovala a nahrála hudbu. Vznikla z toho tři CD, na která ráda vzpomínám. 
Odjakživa do něčeho dloubu a něco kutám, takže jsem vyzkoušela malbu, korálky, drátování, pletení, háčkování, vyšívání, šití, batikování i malování na textil, tvorbu webových stránek, točenou keramiku, dřevořezbu, floristiku, hru na různé hudební nástroje… Za ta léta, co jsem na světě, se toho nasbíralo dost :-).

Věnujete se tvorbě profesionálně? Kolik času jí věnujete?
Pokud to znamená, že se snažím uživit výrobou a prodejem pájených šperků, tak ano, věnuji se tomu profesionálně. A čas? Všechen, mimo ten, který si ráda ukradnu pro svou rodinu a posezení na houpačce u kávy s knížkou a výhledem do lesa.

Řekněte nám něco o technice, kterou tvoříte. Proč to u vás vyhrála?
Léta jsem pracovala jako operátor při pájení relátek do počítačů. Odtud byl už jen ten pověstný krůček k pájeným šperkům, protože šperky byly vždy má veliká vášeň a ještě stále jsem taková ta straka, která bere všechno, co se třpytí. Dlouhou dobu jsem vyráběla dekorační předměty a šperky z různých materiálů.

 

Zabývala jsem se různými technikami, než jsem začala pájet šperky. Ale dnes si nemyslím, že jde „pouze“ o pájení šperků. Je v tom více technik, a to mi vyhovuje. Drátování, tepání, korálkování, keramika, smaltování, apod. Čím více se šperky pracuji, tím více technik používám a stále se učím. Asi je to tak správně, nezůstat na místě, i když já se ráda vracím k tomu, co mám ráda. Například jsem se vrátila ke korálkovaným dutinkám a použila jsem je v pájeném šperku.

Popište nám typický průběh tvůrčího procesu, který vede ke vzniku nového výrobku.
Nemám žádný ustálený tvůrčí proces. Je to neplánované, vtíravé, všudypřítomné „něco“, co mě popadne a já kolikrát nemůžu ani dospat, jen abych už to „něco“ zhmotnila. Občas, když nemám pájku po ruce, musím si alespoň nápad načrtnout, aby se mi nevykouřil z hlavy. A když pak sedám k pájce, pustím si nějakou přednášku nebo audioknihu a modlím se, abych ty své představy dokázala zpracovat. Kolikrát si spílám, co jsem si to zase vymyslela… To když se mi nedaří.


Čí názor na vaši tvorbu je pro vás důležitý? Máte někoho takového?
Názory všech mají pro mne svou hodnotu. Naplňuje mě velikou radostí, když mi lidé píší, že se jim má práce líbí a že je těší se na ni třeba jen dívat na mých webových stránkách. Vždy, a asi mě to nikdy neomrzí, mě velice potěší, když mi zákaznice napíše pěkné hodnocení a nebo dokonce zprávu o dalším osudu šperku. Přiznám se, asi neskromně, že když se mi něco obzvlášť podaří, raduji se jako malá holka. Ti, co mě znají blíž, to ví. To pak zahazuji falešnou skromnost a chlubím se a usmívám jako sluníčko, celá šťastná. Mám ze své práce radost.

 

Doporučte Fler tvůrce, které máte ráda.
Jéje! To je velice těžké, protože je jich neskutečně mnoho. Pamatuji se, že když jsem přišla poprvé na Fler, výrobky některých prodejců mě svou nádherou přiváděly v úžas a dojímaly k slzám. Jednou z takových je cinarka. Na její práci, to se nedá napsat jinak, jsem vyloženě čučela a nemohla odtrhnout oči. Z keramiky obdivuji Lajky, Lucvajz, keramika jana macečková, keramické obrázky a Carino keramika. No a třeba z textilu se mi líbí věci od bukovina, odrobinka, Andin a adelaide design. Mám ráda tašky a další drobnosti od Tsunami handmade, Mirrage, galajana, mnuk a ololo. Ráda bych ještě jmenovala dlouhá vopice, dekorsklo a také TREPA a další a další…
Moc se omlouvám všem, které jsem zapomněla jmenovat.

Kdybyste měla upozornit na jeden svůj výrobek z Fleru, který by to byl a proč?
Já vážně nevím. Mohla bych napsat, že jsou to Draci, kteří už se rozletěli i do tak dalekých krajů, jako je třeba Japonsko, Kanada nebo Seychelské ostrovy.

Nebo bych mohla říct, že jsou to lupy z optického skla a různých druhů minerálů, skvělá kombinace šperku a praktičnosti.

Já vážně nevím. Pravda je taková, že bych doporučila asi vždycky ten nejnovější. Ten mě totiž právě v danou chvíli naplňuje radostí.

Nosíte své výrobky, nebo jste kovářova kobyla?
Bývaly časy, kdy jsem bývala šperky ověšená, ale dnes už to tak není. Často nosím prstýnky a prakticky nevycházím z domu bez některé ze svých lup, ale už to není, co bývalo.

Čemu se ráda věnujete ve volném čase, když netvoříte?
Mám ráda humor, hudbu, zvláště lidovou cimbálovku s houslemi, ale třeba i klasiku či písně od Asa a Norah Jones. Ráda si pískám.
Čtu knížky historické, humoristické nebo s duchovní tematikou (Edgar Cayce, Neil Douglas-Klotz, Lorna Byrne). Teď právě čtu Apokryfy od Petra Pokorného. Z těch humoristických mám ve škatulce „nejoblíbenější“ knížky od slovenské autorky Kvetky Veverkové. Je to taková slovenská Betty MacDonald.
K pletení si ráda pustím seriál Četnické humoresky, Ranč u Zelené sedmy, Stargate, Matrix, Avatar nebo nějaký jiný dobrý sci-fi film, ale i filmy, jako jsou Kleopatra s Elizabeth Taylor (úžasné dialogy!), filmy podle předlohy Jane Austen (fascinuje mě to období), seriál Panství Downton a Já Claudius, a také naše české pohádky mám moc ráda. Určitě jsem nevyjmenovala všechno.
Velice ráda diskutuji o „věcech mezi nebem a zemí“ a miluji naše rodinné srazy, kdy se sejde celá široká rodina, každý s nějakým hudebním nástrojem, někdy i s několika, a hrajeme a zpíváme a je nám krásně.

Jak vypadá váš ideální den?
Vlastně každý den prožitý se střechou nad hlavou a něčím do žaludku, den prožitý ve zdraví, v míru a vzájemné lásce a radosti v kruhu mých blízkých je úžasný a ideální bude, když nebudu mít obavy, že o to všechno přijdu. Možná to zní až příliš „sluníčkově“, ale já jsem si těchto darů vědoma a jsem za ně Bohu nesmírně vděčná.

Jaké máte pracovní plány pro příští týden a jaké pro příští rok?
Příští týden musím dokončit několik zakázek a šperky pro jednu galerii. Příští rok nijak neplánuji. Co přijde, to bude. :-)