Na Fleru je nepřeberné množství různých řemesel a postupů výroby nových krásných originálních věcí. Také recyklaci použitých a starých nepotřebných věcí se tu meze nekladou, jak jste si určitě všimli v Barevné hře recy věcí. Ovšem starým věcem, na kterých zapracoval zub času, šikovné a znalé ruce dokáží vrátit jejich původní lesk a slávu. Pokud si vzpomínáte, před časem jste si tu mohli počíst o tom, jak se dělají bronzové repliky podle archeologických nálezů, jak se vytvoří faksimile listu ze vzácného rukopisu nebo dokonce jak se restauruje kniha. Dnes vám předvedu, jak se z potrhaného kusu výšivky opět stane potah historického křesla připraveného k novému použití.

V posledním ročníku studia restaurování textilií na Vyšší odborné škole textilních řemesel v Praze se pracuje na závěrečné absolventské práci, ve které studenti musí prokázat své odborné znalosti a dovednosti, které za tři roky studií nasbírali. To se samozřejmě děje pod odborným vedením vedoucího oboru a zástupce instituce, která škole zapůjčuje některý ze svých exponátů. Podle toho, v jaké instituci měl každý jednotlivý student povinnou odbornou praxi, dostane přidělen nějaký poškozený předmět z jejich sbírky. Škola spolupracuje s takovými kulturními velikány jako např. Uměleckoprůmyslové museum v Praze, Židovské muzeum v Praze, Národní muzeum apod.

Moje praxe probíhala v gobelínové dílně Ministerstva zahraničních věcí v Černínském paláci. Ptáte se, k čemu má ministerstvo zahraničních věcí gobelínovou dílnu? Reprezentační i jiné prostory Černínského paláce, coby historické barokní budovy, jsou samozřejmě dobově zařízeny - nejen nábytkem a drobným mobiliářem, ale též množstvím rozměrných gobelínů, tapiserií, koberců, závěsů... A barokní sedací nábytek byl ve velké míře čalouněn drahými textiliemi a výšivkami. A právě podstatnou část textilních sbírek má na starosti tamní gobelínová dílna. A tak jsem pro svou závěrečnou absolventskou práci na jaře 2005 dostala za úkol zrestaurovat původní potah jednoho z historických křesel ze sbírkového fondu Černínského paláce. Tohoto úkolu jsem se zhostila částečně v gobelínové dílně MZV, kde probíhalo barvení nového materiálu, a následně pak v ateliéru školy.

Původní podoba křesel, jak je zdokumentoval restaurátor nábytku před demontáží potahů.

Stávající podoba ošetřených a nově přečalouněných křesel umístěných dnes v reprezentačních prostorách Černínského paláce.

Jak se vlastně restauruje textilie?

V podstatě stejně jako cokoli jiného - socha, obraz, královská koruna nebo vzácný rukopis. Zrestaurování nějakého předmětu není jen jeho samotná oprava. Dobrý restaurátor musí ovládat a znát (nebo přinejmenším musí vědět kde a jak to zjistit, koho si přizvat na pomoc) různé řemeslné,  umělecké i vědní obory a vědění, musí být také schopen svou práci zdokumentovat a dobře popsat  své zásahy do historického přemětu pro případné budoucí restaurátorské zásahy. Textilní restaurátor by kromě množství různých textilních technik měl mít také dobré znalosti ve specifické chemii, v dějinách užitého umění, ve fotografování nebo také v malbě a kresbě, stejně jako v základech hlavních uměleckých řemesel... Nezřídka je potřeba úzká spolupráce dvou i více restaurátorů z různých oborů.

Ale teď už konkrétně k té výšivce ...

Potah jsem dostala ve dvou kusech, tak jak byl komponován na původním křesle - zádovou opěrku a sedák. Byly mi sděleny požadavky na zrestaurování a základní údaje o předmětu:

Jedná se o ručně vyšívaný potah historického dřevěného křesla, ze kterého byl poškozený potah sejmut a nahrazen novým potahem z moderní látky, aby nábytek mohl být stále používán. Křeslo je umístěno v reprezentačních prostorách paláce. Původní potahy byly po sejmutí vyčištěny restaurátorkami  gobelínové dílny (což usnadnilo mou práci), opatřeny depozitárním číslem a uloženy do depozitáře. Nepožaduje se žádný ochranný ani transportní obal (depozitář má vlastní systém uložení). Potahy se neplánují vrátit na původní křeslo.

Datace - neznámá (pravděpodobně 19. století)

Technika - výšivka gobelínovým stehem na kanavě

Rozměry - zádová opěrka 62 x 68 cm, sedák 71 x 85 cm

To je vše. A teď si s tím, budoucí restaurátore, poraď... :)

Sedák s výrazným florálním motivem, uprostřed detail holubiček.

Zádová opěrka s výjevem pastýřky a pastýře na paloučku s třemi ovečkami.

Krok první - podrobný průzkum a návrh restaurátorských prací

První, co musí restaurátor udělat, je podrobně si prohlédnout předmět, na kterém bude pracovat. Zjistit rozsah a závažnost jeho poškození a z toho pak vyplyne návrh vlastního restaurátorského zásahu. A hlavně - všechno podrobně dokumentovat - fotografiemi i slovním popisem. A to od úplného začátku (stav při převzetí), přes jednotlivé kroky až do finální zrestaurované podoby.

Po vlastním průzkumu potahů jsem navrhla tento postup práce (také vzhledem k absolventské práci):

  • zhotovit podrobné rozkreslení poškozených a chybějících míst
  • zhotovit část technického zakreslení barevnosti pro jednu z figur (pastýřka)
  • doplnit a fixovat poškozený podkladový materiál (kanava)
  • odstranit a doplnit poškozený a roztřepený vyšívací materiál, tj. dobarvit nový a doplnit chybějící vzor
  • pokusit se odstranit zbytky lepidla a rzi
  • zajistit okraje proti třepení

Důležitou součástí tohoto kroku je i průzkum historický. Není-li známa přesná datace vzniku předmětu (jako v případě těchto potahů), je třeba pomocí odborné literatury, archivních dokumentů a dalších zdrojů zjistit stáří a historické období vzniku předmětu. Nahlédnutím do záznamů depozitáře jsem zjistila, že potah pochází ze souboru tří křesel, které byly v majetku Ministerstva zahraničních věcí (MZV) původně umístěny na zastupitelském úřadě v Bernu (Švýcarsko). Tato křesla byla v roce 1998 převezena do pražského Černínského paláce. Křesla kvůli poškozeným potahům nebylo možno používat, proto byly potahy restaurátorkami MZV demontovány, vyčištěny a uloženy do depozitáře. Křesla byla odborně ošetřena restaurátorem nábytku, nově přečalouněna a umístěna v reprezentačních prostorách MZV. Před samotnou demontáží byla pořízena fotodokumentace křesel, což mi výrazně pomohlo k přibližnému určení stáří křesel.
Všechna tři křesla s nečalouněnými područkami měla stejný vzor potahů, jen v různých barevných variantách. Vycházela jsem z předpokladu, že potahy byly vyrobeny speciálně pro tato křesla (vzor byl správně vycentrován a "posazen", nebyly patrny známky nějakých střihových úprav). Po prostudování odborné literatury a historických pramenů (např. knihovna UPM) z oblasti nábytkářství a textilií a také po poradě s několika odborníky jsem došla k názoru, že se s největší pravděpodobností jedná o soubor křesel z druhé poloviny 19. století, z období libujícím si v napodobování historických slohů. V tomto případě tzv. druhé rokoko. Protože chyběla jakákoli dokumentace ke křeslům, nelze ani určit, zda se jedná o místní švýcarskou práci nebo práci "z dovozu".

První polovina 18. stol., výšivka na kanavě vlnou a hedvábím, šikmý gobelínový steh dvou velikostí.


Vlevo mahagonové křeslo ve stylu Jiřího II., vpravo křeslo ve francouzském stylu, polovina 18. století.

Krok druhý - přípravné práce

Materiálový, technologický a mikroskopický průzkum

Potahy jsou vytvořeny technikou výšivky gobelínovým stehem na kanavě. Základem vyšívání na kanavě jsou rovné nebo šikmé stehy vyšívané přes daný počet nití větší jehlou s tupou špičkou. Existuje celá řada gobelínových stehů. Průzkumem a při odstraňování poškozených míst jsem zjistila, že v tomto případě se jedná o půlový šikmý gobelínový steh (half stitch, tent stitch), který je drobný, hustý, dobře kryje osnovu z lícové strany, ale nezakrývá tkaninu na rubové straně, a tak je práce měkká a poddajná. Jako podpůrný materiál byla použita dvounitná kanava ze silných pevných nití.

Z podkladového a vyšívacího materiálu obou dílů jsem odebrala vzorky. Mikroskopicky byly potvrzeny tyto druhy materiálů:

  • kanava - bavlna přírodní bary, dvounitná se čtvercovými dírkami, dostava 8 nití / cm v osnově i útku
  • vyšívací materiál hrubší výšivky - vlna, bavlna
  • vyšívací materiál jemnější výšivky - vlna, bavlna, mercerovaná bavlna, viskózové hedvábí

vlněné vlákno s charakteristickými šupinkami


bavlněné ploché vlákno vytvářející charakteristickou stužkovitou spirálu


vlákna viskózového hedvábí s charakteristickým podélným rýhováním, poškození vlákna

bavlněná vlákna poškozená rzí (kanava), v levé části zbytky klihu

(Tady bych chtěla poděkovat Uměleckoprůmyslovému museu, jmenovitě paní Aleně Samohýlové z oddělení textilií, která s námi měla trpělivost, a celému našemu ročníku pomohla s mikroskopickými snímky vzorků.)

Pro oba díly bylo použito stejného druhu přízí. Pro hrubší výšivku byl použit návlek sdružený z většího počtu nití (2-7), pro jemnější výšivku z 1-2 nití. Návleky byly jednobarevné nebo složené z více odstínů. Z okraje potahu jsem též odebrala vzorek bavlny se zbytky lepidla. Mikroskopickým prozkoumáním a zkouškou se potvrdilo, že se jedná o klih navázaný na vlákně. Vzorek byl ponořen na 24 hodin do roztoku destilované vody s přídavkem tenzidu - lepidlo se rozpustilo. Podrobným průzkumem jsem též zjistila přítomnost rzi na vyšívacím materiálu i pod ním, a to v místech, kde byly použity čalounické hřebíky.

Poškození vyšívacího materiálu - v horním okraji prostřihu pro područku jsou vidět zbytky klihu a také stopy rzi od čalounických hřebíků.

Zkouška stálobarevnosti a čištění

Zkouška stálobarevnosti byla již provedena restaurátorkami dílny před čištěním. Přesto jsem zkoušku znovu provedla - odebrané vzorky jsem smočila v roztoku Syntaponu L a destilované vody o teplotě cca 40 °C. Pak jsem je vložila mezi dva filtrační papíry a zatížila. Po 15 minutách  jsem zjistila pouze mírnou krvácivost (česky "zapouštění") u tmavě hnědé bavlny, která je použita pro pozadí celého vzoru. Ostatní vzorky byly neaktivní.

Jak už jsem psala, o čištění byla má práce ulehčena, protože to už provedly restaurátorky dílny. Pro úplnost ale uvedu, jakým způsobem byly potahy vyčištěny:

Restaurátorky zvolily tzv. suché čištění - na povrch potahů nanesly syntaponovou pěnu, nechaly cca 15 minut působit a poté přes síťovinu (aby nepoškodily a zbytečně neodstranily uvolněný materiál) vysály vodním vysavačem. Toto provedly dvakrát z obou stran potahů. Poté je nechaly uschnout při pokojové teplotě, ne na přímém slunci.

Technická dokumentace vzoru a poškozených míst


přenášení vzoru na folii

Na průhlednou folii jsem v měřítku 1:1 přenesla vzory s vyznačením viditelného poškození. Díky tomu, že všechny tři potahy měly totožný vzor, mohla jsem použít deatily kontur z jednoho ze zbývajících dvou potahů, především u kontur velmi poškozených pastýřů. Také jsem zhotovila technické zakreslení barevnosti fragmentu sukně pastýřky pro názornou ukázku způsobu kladení barev.

technický výkres, sedák - rozsah poškození je znázorněn zeleně
(obrázek lze pravým tlačítkem myši zvětšit)


technický výkres, zádová opěrka - rozsah poškození je znázorněn zeleně
(obrázek lze pravým tlačítkem myši zvětšit)


detail technického výkresu - ovečky

technické zakreslení barevnosti, fragment sukně pastýřky
(obrázek lze pravým tlačítkem myši zvětšit)

Fotodokumentace původního stavu při převzetí předmětu

To je nezbytná a nedílná součást každého restaurátorského zasáhu. Slouží nejen k jasnému zhlédnutí stavu před restaurováním a po něm, ale především k dokumentaci jednotlivých stavů a kroků při samotném restaurování, především pro budoucí případné další restaurátorské zásahy. Pořídila jsem proto fotodokumentaci celků i vybraných detailů z lícové i rubové strany.

zachování původní barevnosti v okraji potahu způsobené založením látky při čalounění

Výběr materiálu a jeho barvení

Materiál pro doplnění mi poskytla gobelínová dílna MZV. Přestože dílna disponuje velmi bohatou zásobou vlny v nepřeberném množství odstínů, musela jsem mnoho odstínů nově dobarvit. Také mi výrazně pomohl fakt, že mnoho přadýnek bylo již připraveno k barvení.

Pro barvení vlny jsem použila kovokomplexní ostalanové barvy, do barvicí lázně jsem přidala kyselinu octovou (pro lepší stálost a sytost vybarvení). Barvení probíhalo v dílně MZV a prováděla jsem ho podle technologie zde používané tak, aby bylo možno jakýkoli odstín znovu nabarvit. Barvení jsem prováděla v rámci přípravných prací, během samotného restaurování bylo však nutno opět dobarvovat. Tento krok byl jednou z časově nejnáročnějších fází práce. Pro doplnění poškozených a chybějících míst bylo použito přibližně 105 odstínů.

Abyste trochu porozuměli tomu, proč je tato fáze tak časově náročná, uvedu příklad barvení jednoho odstínu.

Receptura pro barvu č. 537 (oranžovorezavá):

  • Nejprve je třeba připravit si přadénka vlny o váze 2 gramy a ty pomocí přípravku Syntapon L - pasta "vyprat" (ponořením do lázně s roztokem Syntaponu na 1-2 hodiny a poté opakovaným proplachováním do vyčerpání detergentu).
  • Z barviv v práškové podobě se nejprve připravují vodné koncentráty - 0,4 gramy barviva se rozvaří v 400 ml destilované vody a tento roztok se dolije přesně do 1000 ml destilovanou vodou.
  • Podle již existující receptury (v tomto případě jsem musela na novou recepturu systémem pokus-omyl teprve přijít: 800 ml ostalanová žluť S-G, 350 ml ostalanová hněď 2GLN, 150 ml ostalanová khaki GLS) se z těchto vodných koncentrátů připraví barvicí koncentrát do kádinky, který se dolije do cca 800 ml destilovanou vodou. Do takto připravené barvicí lázně se ještě přidá 10 ml kyseliny octové.
  • Lázeň se pomalu zahřívá a při teplotě okolo 40-50 °C se do ní vloží namočené přadénko, které se v lázni ponechá volně plavat do bodu varu 20 minut. Je třeba s ním během barvení často a důsledně pohybovat, aby se barva dostala do všech míst přadénka rovnoměrně.
  • Po ukončení varu se lázeň nechá vychladnout na cca 40 °C a poté následuje důkladný proplach vodou do vyčerpání zbytků barviva.
  • Následuje sušení, převinutí na cívku, nezbytné je očíslování na cívce a zápis nové receptury do knihy receptur.

barevné zkoušky nově dobarveného materiálu

A teď už konečně to restaurování?

Každý jednotlivý potah jsem při restaurování napnula na vyšívací rám, abych tak zabránila deformacím a také pro lepší přístup k práci. Dřívější drobné opravy, které byly patrné hlavně na sedáku, byly na přání zadavatele ponechány. Byly vyšity novějším materiálem, který nebyl vždy ve stejném tónu jako ten originální. Po konzultaci s chemikem a zadavatelem jsem také upustila od záměru pokusit se odstranit zbytky lepidla a rzi z důvodu obav z poškození celého potahu.

Zádová opěrka napnutá na vyšívacím rámu při restaurování.


Dřívější opravy v zelené kontuře i ploše (stav po odstranění poškozených návleků), jsou zde patrny jiné odstíny zelené.
(obrázek lze pravým tlačítkem myši zvětšit)

Nejdříve bylo nutné vyčistit a odstranit zbytky poškozeného a vytřepeného vyšívacího materiálu. To znamenalo vypárat většinu odřeného a zpuchřelého materiálu. Tím se značně zvětšila plocha potřebná pro doplnění, protože původní návlek byl nerovnoměrně poškozen. Konce nití a roztřepená vlákna jsem začistila do rubu.

ukázka postupu práce, detail rezavého listu - původní stav
(obrázek lze pravým tlačítkem myši zvětšit)

odstranění poškozeného materiálu
(obrázek lze pravým tlačítkem myši zvětšit)

doplnění novým materiálem
(obrázek lze pravým tlačítkem myši zvětšit)

Když jsem odstranila poškozený vyšívací materiál, objevila jsem tím i některá poškození podkladového materiálu, která předtím nebyla vidět. Tady jsem musela kanavu rekonstruovat a zpevnit protažením nového materiálu v původní vazbě. Použila jsem bělenou bavlněnou přízi stejné síly, nebylo nutno ji dobarvovat, protože bude překryta výšivkou.

poškození okraje prostřihu pro područku, před restaurováním
(obrázek lze pravým tlačítkem myši zvětšit)


odstranění poškozené vlny, zpevnění kanavy novým materiálem (líc)
(obrázek lze pravým tlačítkem myši zvětšit)


odstranění poškozené vlny, zpevnění kanavy novým materiálem (rub)
(obrázek lze pravým tlačítkem myši zvětšit)


podložení dvěma nitěmi
(obrázek lze pravým tlačítkem myši zvětšit)

doplnění chybějícího vzoru
(obrázek lze pravým tlačítkem myši zvětšit)

Novým materiálem (vlna a přírodní hedvábí) jsem dovyšila chybějící místa ve vzoru, čímž jsem zároveň zapracovala a začistila konce původních návleků. Rekonstrukci vzoru jsem mohla z velké části provést díky fotodokumentaci jednoho z potahů z dalšího křesla se stejným vzorem a také podle technických překreslení na průhledné folie. Samozřejmě i podle zbytků výšivky na potazích.

Hrubší vlněnou výšivku florálního podkladu jsem dovyšila návlekem z 6-8 nití, jemnější výšivku centrálních motivů z 3 nití. V jednom návleku jsem použila i několik barev, abych dosáhla původního vyrudlého odstínu. Hedvábný návlek byl složen ze 4 nití. Při velkých plochách jsem navíc jednotlivé řady stehů podkládala 2 nitěmi stejného materiálu pro lepší zpevnění, celistvost a celkový optický dojem.

Finišujeme...

Po skončení vyšívání jsem potahy sejmula z rámu a roztřepené okraje začistila a zpevnila obšitím smykovacím stehem. Tím jsem zároveň zapracovala zbytky kanavy. Na závěr jsem potah jemně napařila z rubové strany na měkké podložce. A samozřejmě jsem pořídila závěrečnou fotodokumentaci.

finální začištění okrajů smykovacím stehem

Nakonec ještě zbývá stejně důležitý krok jako je celé restaurování - pořídit restaurátorskou zprávu. Do té je vhodné doplnit doporučení spojená s ochranou předmětu - způsob uložení a manipulace s předmětem, klimatické podmínky, v jakých by měl být předmět deponován (kupříkladu pro vlnu je vhodné prostředí s relativní vlhkostí vzduchu 45-55 %, aby vlna nezkřehla, v důsledku čehož by se začala lámat a předmět by trpěl) a také výstavnické podmínky.

Jste zvědaví na celkový výsledek, takové to atraktivní před.. a po...? Tady se nakonec můžete přesvědčit, že to potahům opravdu prospělo :)

(všechny následující obrázky lze pro větší detail pravým tlačítkem myši zvětšit)

Sedák, celkový pohled, před restaurováním

... a po zrestaurování.

Zádová opěrka, celkový pohled, před restaurováním

...a opět po zrestaurování.

Pastýřka před restaurováním:

... a po.

Vlevo detail závoje před, vpravo po.

Detail pastýřových nohou před a po:

Detail okolí paže pastýře před restaurováním

... a po něm:

 

Ještě takové suma-sumárum na úplný závěr:

  • přípravné práce   62 hodin
  • fotodokumentace   12 hodin
  • výběr, barvení materiálu   94 hodin
  • doplňování vzoru   208 hodin
  • dokončovací práce   17 hodin

To vše dává dohromady 393 odpracovaných hodin, do kterých ovšem není započítán čas strávený historickým průzkumem a sepsáním kompletní restaurátorské zprávy.

 

Pod čarou:

A teď si představte, jak dlouho může trvat třeba zrestaurování nástěnného gobelínu velikosti například 4 x 2 metry, na kterém pracují dvě restaurátorky jedné gobelínové dílny v Černínském paláci... Chtěla bych jim moc poděkovat za jejich trpělivost, vstřícnost a také za to, že mi dovolily načerpat trošku jejich nesmírné pečlivosti a trpělivosti - paní Kateřině Minksové a Kláře Jindřichové.

 

Na Fleru se pohybuje řada lidí, kteří se díky svému řemeslnému umu a znalostem dostali k velmi nevšední práci. Chceme vám pomocí jejich vlastního vyprávění ukázat, s čím se při takové zajímavé tvorbě potkávají a s jakými překážkami se musí umět vypořádat. Osvědčil se řemeslný um a zručnost Fler tvůrců například pod přísným dozorem historiků v muzeích? Čtěte a ptejte se pod článkem, pokud vás zajímá víc  :o)
Máte také podobný zajímavý příběh? Pošlete nám ho ke zveřejnění!