Ve třpytivém světě pohádkových šperků si žije věčně zasněná Jitka alias jitkita. Kromě výroby princeznovských doplňků ráda věnuje čas fotografování a především své dceři, která je své mamince velkou inspirací a zároveň modelkou. Více už o sobě prozradí Jitka na následujících řádcích...

Řekněte nám na úvod něco o sobě.
Jmenuji se Jitka. Jsem velice často zasněná a ve světě fantasy. Miluji humor a drobné radosti všedního dne – všímám si každé ranní třpytivé kapičky rosy, obdivuji svítící hvězdu na nočním nebi, vychutnávám si pohled na padající vločky sněhu, poslouchám bzučení včel opylujících stromy, nasávám vůni jara, pohladím každý okvětní lístek a přeji si, aby se lidi na sebe jen usmívali. Dělá mi radost dělat dobré skutky, na druhou stranu jsem temperamentní rebel, mám ráda tetování a rockovou hudbu.


Jak jste se dostala k tvoření?
Už ve školním věku jsem dostávala na vysvědčení zvláštní ohodnocení díky kreativnímu přístupu k výuce, kdy jsem například do překladu Rilkeho německé básně zakomponovala Pamelu Anderson :-). Svoje autorské básničky jsem přednášela v čajovně v Hradci Králové a vždy jsem si vyráběla nějaké svoje šperky nebo ozvláštňovala nudné oblečení různými doplňky. Už v pubertě jsem byla zvaná „železářství“, jelikož jsem nosila ráda šperky a při každém mém pohybu rukou bylo slyšet jejich cinkání. Jsem v podstatě vystudovaný profesionální bankéř se specializací na investice, ale osobností beznadějný poťouchlý kreativní chaotik, skeptický vůči veškerým tabulkám, pravidlům a finančním institucím. Svázané ruce a nedostatek kreativity v této práci mě ubíjel. Když jsem byla zaměstnancem již devátý rok, tak jsem bohužel z toho všeho vyčerpání po těžkých poporodních komplikacích, zdravotních problémech dcerky a dalších starostech dost onemocněla a skončila po roční pracovní neschopnosti v invalidním důchodu. Začala jsem pro radost mně i dceři vyrábět korunky prakticky z toho, „co dům dal“...

První korunka byla z paměťového drátku na náramky. Postupně s velkou podporou v zádech od mého manžela jsem se rozhodla dělat to, čemu věřím a co mě baví. Zprvu jsem se zabývala rok focením, než jsem pochopila, že jako fotograf jsem absolutně selhala. Moje fotky a přístup k práci se zdály být až příliš kreativní na to, aby byl někdo další ochotný mi za focení platit :-). Proto jsem se obávala, že stejný neúspěch bude provázet i mou výrobu šperků. Uvědomovala jsem si, že trh je zaplaven všemi těmito výrobky z plastu. Navíc o tvorbu bižuterie se neúspěšně pokoušelo i pár mých známých.

První mé korunky sloužily především jako fotopropriety pro mne. Líbily se nejen kamarádkám dcery, ale také mým kamarádkám z fotografické oblasti. Postupně se vzrůstajícím zájmem jsem rozšiřovala své portfolio výrobků a povzbuzována chválou mého okolí zkoušela zhmotnit své představy či představy fotografů, kteří mi zadávali zakázky, do konkrétních výrobků.

Věnujete se tvorbě profesionálně? Kolik času jí věnujete?
Dá se říci, že v současné době už profesionálně, i když slovo profesionál je pro mě jako pro chaotika trochu svazující termín. Samozřejmě ale v rámci státem daných pravidel se jedná o termín profese. Čas, který trávím prací, ale nepočítám, vždy se tato doba odvíjí podle chuti a časových možností. Manžel tvrdí, že šperkařské náčiní a materiál držím v rukách víc, než je zdrávo. Ale asi záleží také na období. Když se potřebuji věnovat dceři, tak si na ni udělám čas. Když mám chuť pracovat o půlnoci nebo v neděli, tak můžu :-). A to mi vyhovuje.

Řekněte nám něco o technice, kterou tvoříte. Proč to u vás vyhrála?
Jak už jsem to nastínila dříve, všechen tento materiál, který používám, je pro mě taková nádhera, že ve chvíli, kdy vidím nějakou novinku na trhu, hned si barevně ve své hlavě představím přesně výrobek, jak bude vypadat ve finální podobě. Používám tedy několik technik zároveň podle toho, co chci vytvořit. Nejvíce však používám wire wrapping. Souvisí to s materiálem, jelikož odjakživa miluji všechny poklady, co se třpytí. Možná jsem i trochu kýčomil. Ráda bych se časem dostala také k dalším technikám včetně pájení, ale to vše jsou ještě i pro mne samotnou dveře, které teprve pootevřu, až nastane ten správný okamžik. Vždy se snažím přijít na to, jak by výrobek nejlépe sloužil a vypadal pomocí několika způsobů, až časem vyberu tu nejlepší variantu. Každý nový nápad, ale i technické provedení má svůj vlastní čas.

Popište nám typický průběh tvůrčího procesu, který vede ke vzniku nového výrobku.
Začíná to tím, že mám chuť tvořit. Ta je nejdůležitější. Nelze kreativně pracovat bez fantazie a bez chuti k této práci. Pokud začínám nějakou novinku, tak už mám v hlavě od dob pořízení materiálu představu, co bych z toho ráda vytvořila. A tak k sobě pokládám různě drátky a korálky, až se mi představa v mojí hlavě dorýsuje do nejmenších detailů.

Čí názor na vaši tvorbu je pro vás důležitý? Máte někoho takového?
Důležité jsou pro mě úplně všechny názory a připomínky. Hlavní kritikové jsou samozřejmě ti dva nejbližší - moje dcera a můj manžel. Pak zbytek rodiny, kamarádi, známí a samozřejmě v neposlední řadě také mí klienti. Vždy jsem ráda za zpětnou vazbu, byť by měla být kritická. I nezdar mě posouvá dále, a díky tomu se snažím přijít na ještě lepší provedení výrobku.

Doporučte Fler tvůrce, které máte ráda.
První, na koho si vzpomenu - malinovou - neustále vyhlížím, kdy se nám vrátí z mateřské dovolené, už se mi stýská po jejích mikinách. Ze šperkařů Eire, Nagua – jejich fantasy svět a laskavé zpracování, Frapeho pro jeho preciznost a originalitu. Hanu Pokornou pro jemně moderní zpracování stříbra, barunkulus a její úžasné pohádkové šaty. Ještě zmíním Lishku, montek, Charakteru, tio… Dál všechny, které tu ani nezvládnu vyjmenovat pro jejich kreativitu, nápady, svěžest nebo dynamičnost. Vážím si hlavně lidí, kteří mají vlastní originální nápady a nepotřebují napodobovat něčí práci.

Kdybyste měla upozornit na jeden svůj výrobek z Fleru, který by to byl a proč?
Všechny svoje výrobky mám ráda, do každého z nich vkládám kousek sebe. Ale z posledních jsem si oblíbila asi svatební štrasovou korunku. Je jemná, něžná, romantická, vkusná. Byla zpracována pro svatební den pro jednu nevěstu. Snad časem od slečny přijde také fotografie toho velkého dne D, aby se ta má představa setkala s reálným obrazem.

Nosíte své výrobky, nebo jste kovářova kobyla?
Primárně, když jsem začla tvořit úplně první svoje výrobky (náušnice atd.), jsem je dělala jako koníček hlavně pro sebe. Miluji šperky a nosím je neustále, ráda je kombinuji ke každému oblečení podle toho, jak se hodí. Takže samozřejmě brože, náušnice, náhrdelníky, náramky si vyrábím sama a kombinuji je v nošení s klasickými šperky z obchodu. Stejně tak když tvořím pro své zákazníky, tvořím s představou, jako by měl být šperk pro mě, s tím, že se přizpůsobím jejich stylu, přání, svatebnímu účesu či například šatům, ke kterým má výrobek být. To mě moc těší, když se pak líbí.

Čemu se ráda věnujete ve volném čase, když netvoříte?
Věnuji se hlavně té mé princezně, rodině, kamarádům, kamarádkám a mým dvěma čivavám. Největší mé hobby je ale fotografie. Focením strávím převážnou většinu svého času. Dříve jsem byla zapojena do několika fotoprojektů, ale s mojí povahou chaotika raději fotím svobodně a v období, kdy na to mám chuť. A pokud mám chuť fotit projekt, tak nafotím něco do projektu.

Jak vypadá váš ideální den?
Ideální den je úplně každý, kdy se ráno probudíme v rodině všichni zdraví, usmíváme se na sebe, vážíme si sami sebe...

Jaké máte pracovní plány pro příští týden a jaké pro příští rok?
Neplánuji. Plány mě svazují, pracuji podle fantazie a podle momentálních nápadů, takže u mě žádné grafy nebo tabulky nenajdete :-).