Hned na začátku si musíme udělat jasno. Osobnost z dnešního rozhovoru možná znáte pod profilem KB GALERIE, který je domovem pro její keramické sošky. Na Fleru už jste ale také mohli narazit na šperky, které pro změnu vyrábí a prodává pod značkou KB šperky. Takže teď, když už máme pořádek v profilech, se může Kateřina představit v rozhovoru.

Řekněte nám na úvod něco o sobě. Jak jste se dostala k tvoření?
Jmenuji se Kateřina a pocházím ze severních Čech, konkrétně z Nového Boru. Od malička jsem toužila být krmičkou zvířat v ZOO, ale jelikož rodičům bylo těch mých potencionálních svěřenců předem dost líto, rozhodli se je ušetřit mé péče a hledali mi vhodnější uplatnění (čímž dozajista mnohým z nich zachránili život). Jelikož můj zájem o studia by se ale dal právem definovat jako „chabý“, na sport mě neužilo a muzikálně jsem vyloženě retardovaná, jediná použitelná vloha, se kterou šlo operovat, byl výtvarný talent. Není tedy divu, že jsem nakonec byla úspěšně distribuována na nedalekou Střední uměleckoprůmyslovou školu sklářskou v Kamenickém Šenově, což se ukázalo být jako osudová volba. Od té doby tvořím. Od skla jsem zběhla ke keramice, pak jsem se dala ke komediantům a vystudovala ještě scénografii na Katedře loutkového a alternativního divadla na DAMU. Teď je ze mě pár let pražská „náplava“ a moje výtvarné vlohy mě nakonec i živí.

Věnujete se tvorbě profesionálně? Kolik času jí věnujete?
Věnuji, nic jiného neumím, čili mi za nic jiného nikdo nechce dávat peníze :-). Věnuji jí všechen čas. Tedy všechen ten, ve kterém zrovna nespím nebo nelelkuji. Teď to možná tedy vypadá, že tvorbě věnuji hodně času, ale pravda je taková, že já hodně času věnuji lelkům a prospím toho taky dost. A mezi tu tvorbu zahrnuji i tvorbu návrhů, které se pak realizují nikoliv mýma rukama, ale v příslušných dílnách, kam já pak chodím tvořivě chválit nebo kreativně hubovat - což se týká hlavně mé divadelní profese.

Řekněte nám něco o technice, kterou tvoříte. Proč to u vás vyhrála?
U mě zatím vlastně žádná nevyhrála, protože mě fascinuje tolik technik, že bych se potřebovala naklonovat, abych někdy něco z toho dokázala dělat opravdu pořádně. Takže jsem po technické stránce poněkud schizofrenní.
Za svůj hlavní obor považuji práci divadelní výtvarnice, tzn. navrhuji divadelní dekorace, kostýmy, sem tam i loutky. Párkrát mi bylo dovoleno si i zarežírovat. Divadlo je rychle a silně návyková droga, což jistě potvrdí každý, kdo si ho někdy „šlehl“.
Ale divadelní výtvarník práci povětšinou získává tak, že čeká, až bude někým a něčím osloven. Což není denně, takže když zrovna není na obzoru divadlo, absťák léčím jinými počiny.


Nejdéle to táhnu s keramikou, ta mě přepadla asi před dvaceti lety (fuj - to to letí). Hlína je „boží“ materiál – a tím „boží“ myslím „božský“. Nedivím se, že podle Bible Bůh člověka stvořil z prachu země. Hlína je neuvěřitelně všestranná. Umí být křehká a něžná, stejně tak jako hrubá a syrová, pestrobarevná i bezbarvá, lesklá i strukturní, užitečná i okrasná. Cokoliv chcete. Plácám z ní hlavně „trpaslice“, což je asi projev profesionální deformace prací kostýmní návrhářky.

Zhruba před třemi lety, kde se vzala, tu se vzala, se mi náhle vyrazila chuť dělat šperky – ani nevím, z čeho jsem to chytila. Cín byl jasná volba, protože způsob, jakým zacházím s cínem, je pro mě také modelování, jen jinými nástroji. A oproti keramice má tu výhodu, že dílo můžete mít hotové na jeden zátah. S keramikou je ta potíž, že se několikrát pálí, mezitím se suší, je to práce na etapy – běh na dlouhou trať, nebo spíš víceboj, kolikrát něco nedodělám jen proto, že z tratě zběhnu kvůli jinému závodu. S cínem je to oproti keramice sprint, a tak se člověk může dřív kochat hotovým dílem.

Krom toho jsem si trochu čuchla i k drátování, které jde s keramikou krásně dohromady. Laskominy si dělám ještě na celou plejádu dalších technik, jako je třeba pravý smalt, zpracování skla na kahanu, polymery nebo paličkování – ale už nemám časoprostorové kapacity, tak asi zůstanu jen hladově obdivovat a toužit…

Popište nám typický průběh tvůrčího procesu, který vede ke vzniku nového výrobku.
To mě tak něco napadne, tak buď někdy časem dojde na to, že to udělám, nebo taky ne.
Nápady se mi do hlavy valí nepřetržitě, ale většinou nemám čas to hned vypotit na svět, protože neustále mám rozdělaných dost věcí – třeba v tento okamžik bych potřebovala co nejrychleji doglazovat věci pro kamennou galerii, dodělat objednávky zákazníků z Fleru, odrátovat polotovary, co mám nasyslené už od jara, pohnout se šperky na podzimní výstavu, dodělat konečně šperky, co mám vymyšlené pro svůj projekt Tvoříme s Tarotem, dopsat další Inspiromat pro FlerMAG, blíží se mi termín předání návrhů kostýmů a dekorací v divadle a konečně bych se měla pustit do knihy, kterou jsem chtěla mít v tuto chvíli hotovou nejmíň z poloviny a jejíž odevzdání se nezadržitelně blíží.

Takže co mě napadne třeba zrovna dneska, bude muset dlouho počkat, protože od nápadu k realizaci je u mě cesta dlouhá tak většinou několik měsíců. Něco si stihnu poznamenat, než se to vytratí ve změti odumřelých neuronových spojení, ale ne všechno, co si poznamenám, dává zpětně nějaký smysl. Nebo to dává smysl, ale už to nemá ten „rajc“, který to mělo, když mě to napadlo. Takže nakonec na svět přijde tak asi deset procent toho, co se mi v hlavě vylíhlo, ten zbytek z půlky skončí v „propadlišti dějin“ a z poloviny zraje nebo hnije v mých depozitářích, což jsou hromádky sešitů a papírů, strategicky rozmístěných po bytě pod krycím názvem „bordel“.

Čí názor na vaši tvorbu je pro vás důležitý? Máte někoho takového?
Nejdůležitější názor je pro mě objednávka – od kohokoliv. Pochvaly, kritika nebo připomínky se míjejí účinkem, neumím dělat podle toho, co mi někdo radí nebo vytýká. Posouvá mě jen inspirace a dovednost druhých, umělců, řemeslníků a tvůrců, kteří, když se rozdával talent, si šli vícekrát než já. Jejich invencí si mažu duši jak chleba máslem.

Doporučte Fler tvůrce, které máte ráda.
Omlouvám se, ale nebudu jmenovat, protože je jich opravdu hodně a nerada bych na někoho zapomněla. Některé najdete v mých Oblíbených, řadu z nich na konci mých Inspiromatů nebo v mých akcích, jako jsou Prsten denně, Tvoříme s Tarotem nebo ŠPERK PRO.

Kdybyste měla upozornit na jeden svůj výrobek z Fleru, který by to byl a proč?
No, to je těžká otázka, protože skoro všechno, co jsem kdy udělala, bych dneska už udělala jinak.
Tak asi upozorním na Renessancii, protože patří k mým odvážnějším drátenickým počinům a k drátování se dostanu nejméně často, tak je pro mě každý drátovaný kousek trochu vzácnost. A tato soška je jedna z mála, na které už bych neměnila nic.

Mezi šperky bych ráda upozornila na nějakou svou „muchovku“, což je secesí inspirovaný přívěšek s vlastnoručně modelovaným keramickým obličejíkem a s účesem z cínu. Velmi jsem byla spokojená třeba s touto devatenáctkou, protože má obličejík z nové generace – což jsou ksichtíky menší než ty předešlé, takže šperk je jemnější a tudíž nositelnější.

Nosíte své výrobky, nebo jste kovářova kobyla?
Jsem spíš ta kobyla. Keramickými soškami byt nezdobím, protože bych měla pocit, že jsem stále ještě „v práci“. Nosím ale nějaké svoje šperky, i když ne moc často, připadám si v nich totiž jak reklamní poutač na sebe sama. Neumím samu sebe „prodat“, a když pak mám reagovat na dotazy týkající se toho, že jsem sama autorem šperku, spíš v hloubi duše cítím ostych než pýchu.

Čemu se ráda věnujete ve volném čase, když netvoříte?
Co je to „volný čas“? :-D Jestli to, co si myslím, tak si nejraději hraju s lelky.

Jak vypadá váš ideální den?
Když můžu lelkovat bez výčitek svědomí, že nic nedělám, nebo když jsem s lidmi, které mám ráda, a nikoho z nás nic netrápí.

Jaké máte pracovní plány pro příští týden a jaké pro příští rok?
Vyhraju ve Sportce, pořídím si vlastní divadlo, galerii a barák plný dílen, stodolu zaplněnou bazarovými a antik poklady a najmu si na každou z obdivovaných technik soukromého lektora. Budu umět všechno a nebudu muset dělat nic – což je opak stávající situace. Hned příští týden to být nemusí, rok to ještě počká.