Řekni nám něco o sobě
Jmenuji se Lucie Březinová, běžně však ve spojitosti s dráty a vlnou používám dívčí příjmení Filipská. Pod ním mě najdete i na Fleru. Ačkoliv jsem původně z města, v současné době bydlím s manželem, dětmi a proměnlivým počtem zvířat v malé vesničce na jihu Čech.
Vášeň pro jakoukoliv tvůrčí činnost jsem vdechovala od útlého dětství spolu s terpentýnem v ateliéru svého tatínka, akademického malíře a restaurátora Luďka Filipského. Měla-li jsem jakýkoliv šílený nápad, tatínek vždy věděl, jak jej realizovat. Zároveň měl bezednou zasobu papíru, štětců a dalšího materiálu, o nějž byl , a vlastně stále je, ochoten se podělit (Ne tak o nůžky, ale to už je taková malá, špinavá, rodinná historie). Díky mamince učitelce zase nejspíš ráda vedu kurzy a snažím se vždy pečlivě připravit.
Kromě užitého umění je mou láskou divadlo (především loutkové) a literatura. Několik let jsem strávila láskyplnou péčí o internetový literární časopis Promlky, který jsme s manželem založili. Web sice už neaktualizujeme, ale ještě stále jej využívají studenti, když potřebují informace o spisovatelích a básnících.
Několikrát jsme také u nás na statku pořádali literárně výtvarnou dílnu, kde pod vedením lektorů vznikaly opravdu inspirativní věci. Pokud bude kontalace příznivá, budeme v tom pokračovat.
Protože jsou děti ještě malé (4 a 6 let) zůstávám zatím v domácnosti. Nemohu si však stěžovat, že by to bylo málo kreativní!

Co jsi vyrobila jako první věc, když jsi začala tvořit?

To jsem musela být velmi, velmi malá. Vím ale jistě, že kdybych se propídila tátovým ateliérem, ten první výrobek bych našla. Jelikož jsem byla vedena k tvůrčímu rozletu, je dochován můj vodovkový obraz o velikosti 1,5x2m. Dílo zobrazuje několik postav, vyznění i kompozice díla jsou samozřejmě dokonalé. Byly mi tehdy tři roky a tuším, že jsem toto dílo již nikdy nepřekonala. Proto se nadále věnuji umění výhradně užitému. Zastávám totiž názor, že člověk má vědět, kdy odejít.
Z návratu k setrvalejší tvůrčí činnosti mi zůstala vážka, kterou mám v ikonce.

Prozraď nám, ze kterých materiálů nejraději vyrábíš

Pokud jde přímo o smyslové zalíbení je to určitě vlna. Má neuvěřitelné terapeutické účinky. Když se povedou barvy tak je působení opravdu komplexní. Drát zase, díky množství úprav, ve kterých se vyrábí, je velmi variabilní. A nakonec papír resp. papírovina. Nikdy mě nepřestane fascinovat přeměna starých novin a nových ubrousků přes podivnou kaši v arch papíru, karton nebo masku.

Kterou z kreativních technik nejvíce obdivuješ?

Láska k drátu mi za ty roky , které se mu věnuji, vydržela. Můžeš jím kreslit i malovat nebo vytvářet objekty. Drátování je velmi výtvarná technika. Návrh, který vytvoříš (s přihlédnutí k možnostem techniky) snadno zrealizuješ. Jediné, co opravdu potřebuješ, je drát, kleště a opora v řemesle.
Také obdivuji možnosti plstění. Začala jsem si rouno i barvit a moc si tu práci užívám. Jdu ráda ke kořenům řemesla, ráda sama řídím vzhled výrobku od začátku do konce.
Třetí technikou mého srdce je papír. Ta chvíle, kdy ponořím síto do papírové kaše, kdy se bez dechu snažím tu zranitelnou hmotu zbavit vody a dostat na podložku až po finální žehlení už pevného archu, je úžasná!

Řekni nám tvé tři oblíbené knihy, filmy a internetové stránky

Mé nejoblíbenější knihy ani stránky nemají kupodivu nic společného s tvorbou. Ačkoliv je má kreativní knihovna poměrně rozsáhlá, přece jen raději sáhnu po Citadele od Antoine de Saint-Euperyho. Činím tak často a vždycky najdu co hledám. Z klasických autorů čtu ráda Johna Steinbecka a mám-li vybrat jeden titul, bude to Neznámemu bohu. Posledním ze tří favoritů bude kniha veršů, kterou mám na nočním stolku od patnácti let a provází mě všude, kam se hnu: Jiří Orten, Hrob nezavřel se.
Z filmů je to Nebe nad Berlínem Wima Wenderse, Tajnosti od Alice Nelis a protože mám ráda Davida Lynche, tak jeho poněkud neobvyklá roadmovie The Stright story.
I stránky budou různorodé: www.vegetarian.cz www.ecozahrady.com a www.literra.cz

Co bys poradila ostatním tvůrcům, kteří umisťují své zboží na Fler.cz?

Ne že bych už byla oprávněna radit. Sama prezentaci teprve ladím! Logicky jsou nejdůležitější fotografie. Je to výkladní skříň, pult i zkušební kabinka zároveň. Fotky z různých úhlů a na různých podkladech řeknou hodně. Velmi podceněné jsou také popisy. Více slov k materiálu nezaškodí. Někdy jej kupující ani nezná. Samozřejmostí by měly být rozměry a pokud není fotografie barevně přesná (někdy je to těžké) i doplňující informace o barvě. Myslím, že ještě žádného kupujícího neodradilo mnoho informací. Někdy se mu spíš nechce loudit další přes poštu.


Jaké funkce se ti na Fler.cz líbí a které bys ráda používala v budoucnosti?

Fler je krásný, barevný obchoďák. Líbí se mi první stránka se všemi těmi výklady a měnící se nabídkou. I jinak je to prodejna přehledná a oddělení pěkně označená. Nevybavím si nic, co by mi chybělo. Je mi ale jasné, že až se to objeví, řeknu si: ?Jo, přesně tohle to chtělo.?

Jak propaguješ své zboží?

Nějakou chvíli mám vlastní stránky. Velká propagace zatím ale neprobíhá. Spíš se nechávám unášet proudem a okolnostmi. Hodně věcí jsem dělala zakázkově přímo k nějaké příleživosti či oděvu. Většinou mě doporučí známí. Propagací jsou vlastně i občasné kurzy nebo šperky, které sama nosím.


Jak si představuješ svůj život za deset let?

Jako mnozí další už budu mít vlastní dílnu a tím i uklizenější dům! Vznikne snad z prostoru který byl nejprve stájí a posléze garáží. Děti nebudou už potřebovat tolik mé péče takže povedu pravidelně kurzy. Budu chovat nějaká zajímavá zvířata a možná pracovat na částečný úvazek v muzeu. A když ne, jako vždy se objeví něco zajímavého, pro co bude život stát za to. Rozhodně se mnou dál půjde drát, vlna a papír, protože bez nově vzniklých věcí dotýkaných by mi bylo smutno.

Děkujeme za rozhovor a přejeme mnoho další tvůrčí inspirace!