Pro Lucii Loo, která se zabývá renovováním nábytku, není nic nemožné. Křeslům z druhé půlky 20. století, která vám možná budou povědomá, protože doma je měl kde kdo, umí opravdu dodat šmrnc. Dýchnou na vás lehkou nostalgií díky svému vzhledu a těžkým perfekcionismem díky svému dokonalému zpracování. Parádní upcyklace!

Řekněte nám na úvod něco o sobě.
Jmenuji se Lucie, je mi 41 let a jsem máma dvou dětí. Studovala jsem marketing a management, ale nikdy jsem se tomuto oboru nevěnovala, což je asi škoda, protože tuto oblast považuji za nejslabší stránku svého podnikání. Před pár lety jsme vyměnili život ve městě za venkov, žijeme s rodinou v menší vesnici na Třebíčsku.

Jsem dost perfekcionista, to asi není zrovna nejlepší vlastnost při renovaci starého nábytku, protože právě drobná nedokonalost a patina jsou pro starý nábytek typické, díky nim je jedinečný. Ale já to hrozně řeším, chci, aby dílo bylo dokonalé.

Jak jste se dostala k tvoření?
K tvoření jsem měla asi vždy blízko, vyzkoušela jsem spoustu technik – pletení, háčkování, měla jsem i korálkové období a vyráběla šperky. Koupila jsem si šicí stroj s tím, že se bude jednou hodit, dva roky stál v krabici, a když jsem ho konečně vytáhla, šití jsem úplně propadla. V té době jsem objevila Fler a moje první výrobky tam prodávané byly šité tašky, polštáře a doplňky. Můžu říct, že všechny uvedené techniky mi přirostly k srdci, ráda se k nim čas od času vracím, v podstatě mám pořád něco rozpleteného, rozšitého, rozvrtaného, nachystaného…

Věnujete se tvorbě profesionálně? Kolik času jí věnujete?
Tak nějak napůl. V době, kdy byly děti malinké, nebylo možné věnovat se tvorbě na plný úvazek a teď, když jsou větší, chodí do školky a času je víc, jsem zjistila, že mi chybí město a kontakt s lidmi, a tak kombinuji dvě profese dohromady – renovuji nábytek a učím angličtinu. Obě činnosti mě moc baví a myslím, že se i hezky prolínají. A kolik času věnuji tvorbě? To se nedá říct přesně, souvisí to s tím, na čem zrovna pracuji. Někdy třeba strávím celý den prací na projektu, některé dny jen pár hodin, ale určitě se každý den tvorbě aspoň chvilku věnuji, třeba tím, že hledám nábytek, materiál, potahové látky, fotím, odpovídám na zprávy a e-maily a hlavně hledám inspiraci.

 

Řekněte nám něco o technice, kterou tvoříte. Proč to u vás vyhrála?
Vyhrála u mě renovace nábytku z druhé poloviny minulého století, hlavně čalouněných křesel, židlí a drobného nábytku. Proč, na to asi nedokážu odpovědět… Moc se mi líbí, že nábytek, který sloužil už třeba 60–70 let, se dá pořád využít, je po renovaci jako nový a může dělat radost další desítky let. Navíc je to spojení několika technik dohromady, je tam ta "špinavá" práce při zpracování dřeva, "čistá" práce při čalounění a taky objevování nových kousků nábytku na různých blešácích a bazarech, a to je mnohdy přímo dobrodružství.

    

Popište nám typický průběh tvůrčího procesu, který vede ke vzniku nového výrobku.
Na začátku je objev nebo nákup většinou starého a hodně opotřebeného křesla nebo jiné části nábytku. Ve vyhlídnutém kousku vidím určitý potenciál, i když je onen „objev“ učiněn třeba u popelnice. Mnohdy k velké radosti těch, co se nábytku zbavují, ho odtáhnu pryč. Někdy mám úplně jasnou představu, jak by měl nový, v mém případě renovovaný, výrobek vypadat, někdy potřebuji čas, aby to „dozrálo“. Potom (například) křeslo rozeberu tak, že z něj zůstane jen kostra, opracuji dřevěné části, obrousím starý lak a barvu, nově namořím nebo napustím olejem a připravím k čalounění. Velkou radostí je vybírat potahový materiál, je to pro mě taková třešnička na dortu.

Čí názor na vaši tvorbu je pro vás důležitý? Máte někoho takového?
Je pro mě samozřejmě důležitý názor mých zákazníků, zároveň mě těší, že často od nich dostanu prostor a naprostou důvěru, příjemný pocit prožívám při předávání hotového výrobku, kdy vidím pozitivní reakce. Dále je pro mě důležitý názor mého muže, se kterým probírám technickou stránku a zpracování, někdy tedy tvrdí, že můj nápad je neproveditelný a prostě to nejde, a tehdy ho musím přesvědčit, že proveditelné to určitě je, jen musíme vymyslet jak. Pokud pracuji na autorském projektu, tak většinou dávám jen na svůj vlastní názor a intuici.

       

Doporučte Fler tvůrce, které máte ráda.
Na Fleru je spousta tvůrců, které obdivuji. Když nahlédnete do mých oblíbených, uvidíte, koho mám ráda. Ale uvedu několik, které obdivuji už dlouho a jejich tvorba je pro mě inspirativní: švambi, Kosí sestry, Art et Déco, mari.bou, mi.ui, Makča, Jou Jou, diEnes, Ema Mamisu, Břichopas toys, balů, anouk de poulain, Lusinda. Je zde taky určitě spousta takových, které jsem ještě neobjevila…

Kdybyste měla upozornit na jeden svůj výrobek z Fleru, který by to byl a proč?
Je to rozhodně křeslo „Posezení", jedná se o velké křeslo, jaké mívaly naše babičky, velký sedák a dřevěné područky, jen do něj zapadnout… Tím křeslem to vlastně všechno začalo, renovovala jsem pro svoji sestru křeslo po našem dědovi, nebylo to tenkrát zrovna dokonalé zpracování, ale jak tam tak stálo hotové, využila jsem ho pro focení polštářů, a ono mělo větší úspěch než ty polštáře. To mě inspirovalo k renovaci křesla určeného k prodeji. Byla jsem docela napnutá, jestli o ně bude zájem. A křeslo se prodalo! A potom další a další… Je pohodlné, praktické a rozhodně „má ducha“.

Používáte své výrobky, nebo jste kovářova kobyla?
Ano, rozhodně používám, a tím i testuji své výrobky. Navíc některé byly původně vyrobené jen pro náš dům, až když jsem byla spokojená, rozhodla jsem se je vystavit i k prodeji. Jako například zrcadlo v koženém rámu, které mám v nabídce. Od prvního prototypu jsem zpracování hodně vyladila a zdokonalila, navíc beru jako velkou výhodu to, že při používání vidím, jak se materiál chová v průběhu času, a můžu doporučit údržbu.

Čemu se ráda věnujete ve volném čase, když netvoříte?
Ráda trávím čas s rodinou, chodíme na procházky do lesa a jezdíme na výlety. Oblíbila jsem si práci na zahradě, ráda čtu dobré knihy. 

Jak vypadá váš ideální den?
Ráno vstanu, až se probudím sama. Děti vstanou až potom (se nestalo cca 5 let), nachystám snídani, odcházíme do školky, cestou si povídáme, protože nespěcháme! Po návratu domů, kde je uklizeno, si uvařím kávu a vypiju ji na terase, raduju se z kvetoucí zahrádky a přemýšlím o dalším projektu… Pustím se do práce, a ta mi jde krásně od ruky. Křeslo si nachystám k focení, pro dokreslení atmosféry si k tomu natrhám kytky. Potom jdu pro děti a vracíme se domů dlouhou procházkou přes les. A doma uslyším: „Jé, mami, nový křeslo, to je hezký!“ Večer si uděláme dobrou večeři, naženu děti do pelíšků, přečtu jim pohádku, pořád je u nás uklizeno… Nalijeme si s mužem víno a sedím ve svém křesle…

Jaké máte pracovní plány pro příští rok?
Mám spoustu snů, ale asi to nejsou přímo plány. Já vlastně ani moc neplánuju. Jedním z těch snů je malý obchod – showroom s mým nábytkem a doplňky, voněla by zde dobrá káva, z gramofonu by hrál jazz a byla by radost sem přijít, posedět a pobýt.