Jestli vás někdy lákalo odhalit tajemství hrnčířského kruhu, přečtěte si dnešní rozhovor s keramičkou (a fotografkou) Milenou Kaprálovou. Její fascinace kruhem pokročila dál než u většiny z nás - tvorbě se věnuje profesionálně již od roku 1994. A na její keramice jsou zkušenosti i cit opravdu vidět...

Řekněte nám na úvod něco o sobě.
Narodila jsem se na Valašsku. V patnácti letech jsem odjela do Prahy na grafickou školu. Po maturitě jsem se připravovala u profesora Šmoka na FAMU, ale osud to naplánoval jinak.
Vdala jsem se, narodily se mi dvě děti a nakonec se mi keramika, která měla být původně mým koníčkem, stala zaměstnáním. Na Fleru mám dva obchody, jeden s keramikou – Kaprálová Milena a jeden s fotografiemi - Milena Kaprálová.

Jak jste se dostala k tvoření?
V první třídě se mi dostala do rukou knížka Robinson Crusoe. Nejvíc mě zaujala kapitola o tom, jak si vyráběl předměty denní potřeby – hlavně nádoby z hlíny. Ve druhé třídě jsem začala s prvními keramickými pokusy v tehdejší LŠU a pak jsem postupně vyzkoušela devatero řemesel včetně desáté bídy. To jsem ještě netušila, že mi hrozí cesta kolem světa na plachetnici, protože to je sen mého muže a chce si mě vzít s sebou, tudíž by se mi to všechno mohlo hodit při případném ztroskotání na pustém ostrově.
Mým velkým snem bylo naučit se točit na hrnčířském kruhu. První šišatou mističku jsem vytočila u pana Lamra v Litovli na „kopačáku“ (kopací kruh) a bylo rozhodnuto. V té době neexistovaly katalogy a prodejny pro keramiky, ba ani literatura. Knihu od Rady jsem si ofocovala fotoaparátem a zvětšovala na zvětšováku, protože nebyly ani kopírky. Kovář mi vyrobil první kruh, v Klikově jsem získala prvních 50 kg hlíny a učila se točit podle ilustrovaných dopisů od kamaráda (ještě je mám schované).
Abych mohla občas něco vypálit, začala jsem učit v kroužku pro rodiče a děti. Později už bylo všechno jednodušší. Koupila jsem si malou pec a absolvovala mnoho kurzů, kde jsem si doplnila, co mě zajímalo. Několik let jsem se věnovala práci pro galerii s užitým uměním Domuncula, která se dělila o místo s krámkem Klokočí pana Jiřího Suchého. Bylo to velmi útulné místo, kde se několik návrhářů pokoušelo o soulad nápadů, tvarů, barevnosti, přírodních materiálů a dokonalých řemeslných dovedností v jeden celek. Byl to obchůdek, který měl duši. To mě hodně ovlivnilo, a proto se snažím vytvářet jen takové předměty, které bych mohla mít i doma.

Věnujete se tvorbě profesionálně?
Ano, tvorbě se věnuji profesionálně už od roku 1994.

Kolik času jí věnujete?
Nedokážu spočítat, kolik času jí věnuji, protože některé zdánlivě nesouvisející činnosti do ní taky patří, takže vlastně i když právě „ netvořím“, tak o tom aspoň přemýšlím a hledám další inspirace.

Řekněte nám něco o technice, kterou tvoříte.
Převážně je to užitková keramika točená na hrnčířském kruhu s dnes již pro mě typickým modrobílým dekorem a matnou glazurou, jednoduchým minimalistickým designem vhodným do nejrůznějších interiérů.  Láká mě spousta jiných technik, ale všechno se nedá stihnout.

Proč u vás vyhrála?
Protože hrnčířský kruh (nejstarší stroj na Zemi) je kruh začarovaný, a kdo mu jednou propadne, už se od něj nedostane. Pořád jsem ještě nevyčerpala všechny možnosti.

Popište nám typický průběh tvůrčího procesu, který vede ke vzniku nového výrobku.
Hroudu hlíny plácnu doprostřed roztočeného hrnčířského kruhu, promítnu do ní zážitky a inspirace z cest, muzeí, přírody, svých kreseb z náčrtníků, nasbíraných kamínků, peříček, klacíků, rostlin a mušliček, přidám špetku vzpomínek na prázdniny u babičky a pak jen sleduji vznik nového tvaru.
Výrobky testuji na rodině a kamarádech (zásadně ne na zvířatech). Zatím to všichni přežili, ale někteří zákazníci se mi svěřili, že si na moje hrnky zvykli natolik, že si je musí vozit s sebou i na dovolenou.

Čí názor na vaši tvorbu je pro vás důležitý? Máte někoho takového?
Důležitý je pro mě názor kamarádky Ivy, zákazníků, mého vnitřního cenzora, ale nejvíc by mne zajímaly názory archeologů za několik tisíc let.

Doporučte Fler tvůrce, které máte ráda.
Na Fleru obdivuji mnoho tvůrců, ale zmínila bych mé šikovné kamarády: atelier-concoideP, Leona Benedikta, PAŘEZ, kosíhnízdo-keramika.

Kdybyste měla upozornit na jeden svůj výrobek z Fleru, který by to byl a proč?
Když jsem začala točit na hrnčířském kruhu, překvapilo mě, kolik užitečných předmětů se dá z hlíny vyrobit. Neustále se snažím rozšiřovat sortiment a zdaleka nejsem u konce možností.
Asi by to byly různé keramické cedníčky jako tenhle, tenhle nebo tenhle.

Používáte své výrobky nebo jste kovářova kobyla?
Nejsem kovářova kobyla, moje výrobky používáme denně včetně prototypů a aušusů. Nejčastěji jsou v provozu hrnky různých velikostí, misky, konvice na čaj a šálky, cedníčky, květináče, kořenky, klíčidlo, odšťavňovač citrusů, odkapávač příborů, krmítko pro sýkorky atd. Dokonce máme v koupelně vlastnoručně vyrobené drobné kachlíčky. Dalo by se říct, že náš byt je mojí keramikou zaplaven.

Čemu se ráda věnujete ve volném čase, když netvoříte?
Když právě netvořím z hlíny, většinou pozoruji svět hledáčkem fotoaparátu nebo krasohledů, ráda cestuji, chodím na výstavy, plavu, hledám v lese houby, bruslím, jezdím na kole, sbírám kamínky a mušle na pláži, ráda si přečtu dobrou knihu nebo se podívám na zajímavý film, setkávám se s přáteli a v tom malém zbytku času upravuji fotografie na počítači a chystám se více věnovat volné tvorbě.

Jak vypadá váš ideální den?
Každý můj den je kandidát na ideální den. Naplňuji svůj dětský sen, a čím jsem starší, tím víc si to užívám. Bohužel je většinou moc krátký a nestihnu uskutečnit ani polovinu toho, co bych chtěla.

Jaké máte pracovní plány pro příští týden a jaké pro příští rok?
Rozvíjet a zdokonalovat své výrobky. A taky se budu seriozněji zabývat architekturou a stavěním hradů z písku, sněhuláků a iglú a výrobou nádobíčka pro panenky a pečením perníkových chaloupek pro malou vnučku. Možná to ovlivní i mou další tvorbu. Ještě mě láká postavit si keramickou pec na dřevo. Také chystám fotografickou výstavu.