Petita: Místo práce si jen tak hraju

Už jen krátké nahlédnutí do ateliéru Petita vám zákonitě zlepší náladu. Je totiž plný veselých barev a roztomilých dekorací, které nadchnou děti i dospělé. A až se dokoukáte, vraťte se k našemu dnešnímu rozhovoru. :)

Řekněte nám na úvod něco o sobě.
Když mě rodiče učili vyslovit moje jméno Petruška, místo opakování jsem jim na to s radostí odpověděla „Petita“, takže se dá říci, že mě kreativita doprovází opravdu od útlého dětství. Nově „vylepšené“ jméno se uchytilo a dnes mě snad nikdo jinak neoslovuje…
Ze svého dětského tvoření si dodnes pamatuji svoje úplně první velké pastelky, které jsem dostala za vytržený zub. Hned jsem si je slavnostně vyndala z modré krabičky, očichala a na malém vzorečku vyzkoušela, jak která kreslí. Takto otestované pastelky jsem seřadila podle barev a kochala se tou nádherou. Teď je mi 28 a s každými novými pastelkami to dopadne úplně stejně… (Zuby mám v pořádku.)
Ze svých výtvarných začátků si ještě nejvíc vybavuji taťkův zelený pracovní stůl. V jednom šuplíku byly kouzelnické pomůcky (tam jsem nesměla) a ve druhém měl vyrovnané nepoužité verzatilky, fixy, pastely, barevné sponky, tuše a všelijaké krabičky od různých perek a náhradních tuh ještě po dědovi. Tak si myslím, že je to s těmi pastelkami v naší rodině dědičné…
V tvoření mě nejvíc ovlivnil právě taťka... Stavěli jsme spolu hrady a chaloupky z kostek, k moduritovým zvířátkům jsme odlévali sádrové krajinky, pro moji mladší sestru vyráběli vodící loutky… No a když jsem se dostala do věku protestní samostatnosti, šlo to přes bytečky a vybavení pro panenky, pozdější neustálé přesouvání nábytku a vylepšování vlastního pokoje až k tomu, že jsem se přihlásila na scénografii (…taťka měl velikou radost).
Na škole jsem se naučila spoustu nových věcí i technik a taky jsem přišla na to, že můžu chodit za školu - tedy spíše sedět doma u počítače a vylepšovat se ve Flashi a Photoshopu.
Pak jsme se potkali s Martinem a já se z Prahy přestěhovala do malé vesnice v Podkrkonoší, kde jsem si přičichla k počítačové grafice a ke starožitným replikám. Dnes jsme spolu devět let, máme fenku Sidibou a před rokem a půl jsme si pořídili i malý ateliér… Martin je šikovný „vyřezávač“, výtečný kuchař a mimo jiné i nadšený výrobce didgerido. Já maluji, vytvářím a vylepšuji a Sidibou nás u toho oba hlídá.

Věnujete se tvorbě profesionálně? Kolik času jí věnujete?
Jsem expert na nedodělané věci, mám jich plný šuplík – ať to jsou návrhy na ilustrace, rozepsané dětské knížky, nahrané podklady písniček, rozpracované stolní nebo počítačové hry… A to nemluvím o skladu pedigu, korálků, kartonů, hlíny a všeho, do čeho se pustím hned, jak budu mít čas. Je toho moc, ale věřím, že se mi to jednou bude nějakým pozitivním způsobem hodit. Minimálně to všechno krásně vyrovnané předám svým dětem…
Mám spoustu nápadů a přesouvám se celý den od jednoho k druhému, protože chci všechno dodělat. A když nastane ta chvíle, že se mi nechce ani ilustrovat, psát nebo počítačovat, jdu vyrábět hmyzáky (…tak doma hromadně oslovujeme naše dekorace). Takže se dá říci, že práci věnuji celý den (…ale spíš si místo práce jen tak hraju…).

Řekněte nám něco o technice, kterou tvoříte. Proč to u vás vyhrála?
Pracujeme se dřevem - to nás oba baví, každý výrobek pomaluji - z toho mám radost. A pak se k tomu připojuje propagace, taková ta „čistá“ práce. Vymyšlení loga, zhotovení webových stránek, všechny ty cedulky, letáčky a vizitky. Když se to celé spojí do jednoho výsledku, který má svůj jasný styl a navíc dělá radost i ostatním, to je potom ta výhra.

Popište nám typický průběh tvůrčího procesu, který vede ke vzniku nového výrobku.
Lepší, než vysvětlování zdlouhavého postupu bude, když si výrobu takového hmyzáka sami vyzkoušíte ve flashové hře, kterou jsem pro návštěvníky Fleru naprogramovala.
Hra vás virtuálně přenese přímo k nám do malého ateliéru. Ten můžete po zdárném výsledku prozkoumat skrz na skrz. Takže s chutí do toho…

Čí názor na vaši tvorbu je pro vás důležitý? Máte někoho takového?
Já jsem bohužel celou svoji rodinu „vycvičila“ tak, že na každý můj výtvor všichni odpovědí: „Hezký, Peti.“ Když se ale jedná o nějakou důležitou věc, tak jsou mými největšími rádci, kritiky a oponenty taťka a Martin, kterým tímto děkuji…

Doporučte Fler tvůrce, které máte ráda.
Moc se mi líbí tvoření „dvorních dam“ Fleru: em. en., Atelierchae, Amélka, Smu, Jou jou, Natellka, Lindart. Kvůli hračkám od MonkeyTonkey a Šapitó bych si okamžitě pořídila děti a kvůli polštářkům od Jobky bych byla schopná předělat celý obývák…

Kdybyste měla upozornit na jeden svůj výrobek z Fleru, který by to byl a proč?
To nejde říci… Jakmile hmyzákům domaluji očička, tak se podívají takovým svým přihlouplým výrazem. Když na vás potom takhle kouká celý ateliér, nemůžu z nich vybrat jen jednoho, ať je namalovaný na krabičce nebo přilepený na magnetu…
Z čeho mám ale radost jsou PŘEDMALOVÁNKY – není to výrobek jako takový, je to vlastně „výrobna“. Každý si může přes internet vymalovat dekoraci tak barevně, jak se mu líbí, a my ji podle zákazníkova návrhu zhotovíme.
Taky mě moc těší, že jsem předmalovánky zvládla naprogramovat a že je na ně kladný ohlas.

Používáte své výrobky nebo jste kovářova kobyla?
Dekorací i obrazů, které jsem malovala, máme plný byt, ale třeba svoje náušnice a brože nenosím. Přijde mi to, jako kdybych si na čelo nalepila cedulku se svým jménem…

Čemu se ráda věnujete ve volném čase, když netvoříte?
Tvoření :)

Jak vypadá váš ideální den?
Já jsem vlastně spokojená každý den, ale ten můj ideální den ještě nenastal. Pořád mám pocit, že mě něco velkého čeká.
Nejspíš by to byl úplně obyčejný den s jedinou změnou - knížkou s mými ilustracemi v naší knihovně.

Jaké máte pracovní plány pro příští týden a jaké pro příští rok?
Konečně vyprázdnit šuplík. (Tím myslím, všechno dodělat, ne zahodit…)