Smalt patří mezi nejstarší umělecké a řemeslné techniky a přesto o něm víme tak málo. Na Fleru najdete jeho dvě kategorie - smalt pravý a tzv. "smalt nepravý". Co to smalt je a v čem je ten pravý jedinečný? Tomu se budeme věnovat v následujících článcích.

Smalt nalézáme již u starých Egypťanů. Setkáváme se s ním i u starých Keltů a v Asii (např. v Indii, Japonsku a Číně). Jedná se tedy o techniku, která byla i v minulosti rozšířena a rozvíjena v různých částech světa.

Zlatý věk smaltu

V průběhu staletí se střídala období, kdy byl smalt na vzestupu a na vysoké řemeslné úrovni, s obdobími, kdy byl na ústupu. Smalty se původně používaly ke zdobení luxusních výrobků, především šperků a liturgických předmětů. Emailérství patřilo k umění zlatnickému a často byli emailéři také zlatníky, kteří celý výrobek vyráběli.

Mezi „zlaté věky“ smaltu patří období Byzance, středověku i renesance a neodmyslitelně je smalt spojen s nádhernými secesními šperky. Asi nejznámější město spojené s tradicí smaltu je francouzské Limoges, které se svými smalty proslavilo již ve středověku.

Byzantský medailon, cca 1100 (zlato, cloisonné), Wikipedia.org

Triptych, Limoges, cca 1460 - 1500, 27 x 47,5 cm, Wikipedia.org

Ukázka techniky cloissoné, 17. - 18. stol., © BrokenSphere / Wikimedia Commons

Kromě slova smalt se můžete setkat i se slovem email (v angličtině enamel). Oba názvy znamenají totéž a jsou paralelně používány již od středověku. Slovo smaltum je arabského původu a znamená hladký nebo lesklý.

 

Smaltem je myšlena sklovitá (křemičitá) hmota s různými přísadami, která je buď opakní (neprůsvitná), transparentní (průsvitná), nebo opálová (mléčně zakalená a měňavá), a je nanášena na kov a následně při vysokých teplotách (cca 750-850 stupňů) vypalována.

 

Tuto základní definici (v různých podobách) naleznete ve všech odborných slovnících. Podle složení a vlastností dělíme klasické smalty na technické a šperkařské. Smalty se dělí i na měkké a tvrdé podle charakteru barvy a teploty pálení. Ve všech těchto případech se jedná o pravý smalt, který se liší složením, způsobem práce, technickými a výtvarnými možnostmi, pro laika je ale tento rozdíl hůře rozpoznatelný:

smalt opaktní

smalt transparentní

smalt opálový

smalt technický


Jemnější šperkařský smalt se používá především na stříbro, zlato a měď. Šperkařské smalty mají širokou barevnou škálu a vynikají především jasností a leskem barev. Nádherné a jedinečné jsou transparenty a opály, které u technických smaltů nenalezneme.


Francie 1903, Etienne Tourette (smalt na zlatě, akvamarín)

Technické smalty jsou pouze neprůsvitné a neprodávají se v tak velké barevné škále. Tento druh smaltu je možné použít i na tombak, železo nebo další kovy. Díky své odolnosti, stálobarevnosti a ochraně před korozí se hojně používaly a používají i u větších výrobků jako je nádobí, cedule, vany…

I technický smalt na železe dokáže úžasné věci... Radka Urbanová (urbir), Mistr třeboňského oltáře (technický smalt dle gotické předlohy)


Specifika práce s pravým smaltem

Samotná práce, zvláště pro začátečníka, je snazší s technickým smaltem, který není tak citlivý a snáze se do něj vyrývá. Šperkařský smalt je proti tomu nevyzpytatelnější a při práci s ním je potřeba větší cvik. I zkušený smaltér je často překvapen a zaskočen tím, že stejná barva se pokaždé vypálí úplně jinak.

Při práci je možné oba smalty kombinovat, ale v tomto případě je nezbytné udělat předchozí zkoušky, protože se spolu různé typy barev chovají často nepředvídatelně. S oběma typy smaltů jdou dělat nádherné a složité věci, je pouze třeba počítat s tím, že každý dělá jiné efekty a hodí se k jiným technikám a výrobkům. Zajímavé je i kombinovat barvy od různých výrobců a vzájemně s nimi experimentovat. Osobně právě toto hledání možností a kombinování považuji za nejlepší alchymii, protože tak má každý autor možnost přijít na efekty, které je pro druhého těžké napodobit, protože škála možných kombinací je prakticky neomezena.

Zkoušky = základ úspěchu! :-)

Pro zájemce nabízím odkaz na tento můj „blog“, který ukazuje, jak ta samá barva umí být bílou, zlatou, modrou, zelenou i růžově opálovou. Rozdílné zabarvení způsobuje pouhý rozdíl v délce pálení, jejich počtu, teplotě, místě v peci a věcech mezi "nebem a zemí" :-)

6x stejné barvy, jen pokaždé jiné pálení. Zajímavé, že? ;-)

 

V současnosti se smalt potýká s terminologií, přesněji řečeno definicí toho, které výrobky a jak tímto slovem nazývat. I na Fleru naleznete kategorii smaltu rozdělenou a pro laika je těžké se vyznat v tom, co přesně najde v kategorii  smalt pravý a smalt nepravý. Toto rozdělení a pojmenování není ideální a vzniklo tím, že nové technologie uvedly na trh zcela nový materiál.

Pokud máte pochybnosti, zda se jedná o smalt, doporučuji klást další otázky o původu výrobku a technice.

Volný překlad názvu je „prášek se smaltovým efektem“, bohužel neexistuje vhodné české slovo, které by bylo všeobecně zažité a srozumitelné.

Karomail, známý i jako plotýnkový, práškový nebo nepravý smalt je barevný pigment, který se nanáší na kov, zahřeje se při teplotě cca 150 stupňů a nechá se roztéci. Při tak nízké teplotě by se sklovina, která je základem pravého smaltu, nikdy neroztavila. Chemické složení i fyzikální vlastnosti jsou jiné než u pravého smaltu. Nejedná se tedy o druh klasického smaltu, jak je někdy mylně prezentován, ale o samostatný výrobek a materiál.

Dnes někteří výrobci a prodejci slovo smalt používají téměř pro jakoukoliv lesklou barvu na povrchu (například barvené pryskyřice), tyto výrobky ale se smaltem a jeho vlastnostmi nemají naprosto nic společného. Pokud máte v jakékoliv situaci pochybnosti, zda se jedná o smalt, doporučuji klást další otázky o původu výrobku a technice. Když se vám nedostane přesvědčivé odpovědi, tak laikovi v takové situaci nezbývá, než dát na zdravý rozum a intuici. Hodně napoví i cena, která u skutečného, kvalitně vyrobeného smaltovaného šperku nemůže být v řádu desetikorun.

Příště si povíme více o samotné práci s pravým smaltem.

Osobní rada na závěr pro majitele smaltů:
Pokud pravý smalt vlastníte, nebo si jej chcete pořídit, mějte na paměti, že složením se jedná o sklovinu! Proto ho nikdy volně nepohazujte třeba na dno tašky. Smalt je stálobarevný a ve stejném lesku a barvě vydrží pravý smalt stovky let, odolá i řadě kyselin, ale pozor, aby nespadl na zem, může popraskat!

 

Rene Lalique, mistr techniky plique a jour; Libelulle 1897 - 1898 (zlato, smalt, chrysopras, měsíční kámen a diamanty)

Francie 1904, Gaston Lafitte, technika plique a jour (zlatá brož s brilianty, smalt); z knihy Viviene Becker: Art Nouveau Jewelry, nakl. Thames and Hudson 1998

Francie 1900, Marcus and Co., technika plique a jour (zlato,korál,smalt); z knihy Viviene Becker: Art Nouveau Jewelry, nakl. Thames and Hudson 1998

Úvodní foto: neznámý mistr, cca 1530, 22,2 x 20,1 cm, Muzeum umění v Louvru, Wikipedia.org


Pokračování: Jak pracovat s pravým smaltem