Z Fleru můžete znát značku Pup především díky plackám, tzv. buttonkům. Grafika je ale pro Josefa, který se pod značkou skrývá, spíše vedlejší záležitostí, vystudoval totiž malbu, které se také věnuje. Ale co vám budeme říkat, přečtěte si rozhovor sami. :)

Řekněte nám na úvod něco o sobě.
Když jsme si s manželkou Anet dělali před lety test temperamentu, tak nám vyšlo, že já jsem kombinací melancholika a flegmatika a ona mix sangvinika s cholerikem. Tak spolu obsáhneme všechny odstíny temperamentů. Bylo to důležité pro to, abychom vůbec nějaký business na Fler.cz začali. Já zařizuju tvůrčí práci a Anet mě dokopala k tomu, abychom něco začali prodávat, zařizuje spíš tu organizační stránku věci. Jsme jedno tělo, které je staré dohromady 53 let. Já se jmenuji Josef Mladějovský a je mi 25 let. Moje žena se jmenuje Anet :), příjmení má moje, ale věk se u žen nepíše. Bydlíme v Ostravě a jsme manželé 4 roky. Já pracuji v Galerii výtvarného umění v Ostravě. Oba jsme součástí skupiny skvělých lidí, kteří jsou naší druhou rodinou a která má oficiální název Jednota bratrská Ostrava. Tam jsme se i poznali a vzali.

Jak jste se dostal k tvoření?
Větší část tvoření v naší dvojici zastávám já, takže budu mluvit o své cestě. V 5. třídě jsme si začali s kluky ve třídě kreslit do sešitku zoombie, chlápky se samopaly atp., protože nás fascinovaly horory jako Noc oživlých mrtvol, akční filmy jako Predátor atd. Plynule jsme přešli ke graffiti a papír vystřídaly ostravské zdi. Ale protože nás rodiče nepouštěli v noci ven, museli jsme dělat vandalismus za bílého dne, takže nás párkrát chytili policajti. Z toho začaly vznikat problémy doma a ve škole. Blížila se 8. a 9. třída a věděl jsem, že vysvědčení začne být důležité pro to, abych se dostal na střední školu.
Parta lidí kolem graffiti se mi zajedla, protože to nebyli opravdoví přátelé a častokrát se mezi sebou dost ošklivě využívali. Zatoužil jsem po tom, něco dělat v životě naplno a v tom období jsem z domácí knihovny vytáhl knihu o Picassovi (moje mamka je učitelka výtvarky). Když jsem zjistil, že on v mém věku maloval jako starý mistr, tak se ve mně objevila ambice ho nějak dohnat a vyrovnat se mu.
Začal jsem na sobě pracovat. Dostal jsem se na Střední uměleckou školu v Ostravě, zde jsem maturoval na oboru malba. Vysokou školu jsem vystudoval taky v Ostravě, na Fakultě umění. Dlouho mi trvalo, než jsem přestal výtvarné umění vnímat jako sport, kde podávám výkony a někoho doháním, místo toho, abych si to užil, něco sdělil a komunikoval. Takže se hlavně věnuji malbě, výtvarnému umění a grafiku dělám jen tak bokem jako vedlejší produkt, a nebýt mojí ženy, tak na Fler.cz ani nejsme a buttony neděláme. Moje žena šije brože podle tvarů mých zvířátek nebo si nachází vlastní tvary a občas udělá i nějaké korálky nebo něco jiného.

Věnujete se tvorbě profesionálně? Kolik času jí věnujete?
Tvorbě se věnuji skoro pořád, chtěl bych se tím i živit, ale zatím to není možné. Třeba za pár let.

Řekněte nám něco o technice, kterou tvoříte. Proč to u vás vyhrála?
Já na Fleru prodávám hlavně buttony, to jsou ty známé odznáčky na batohy, oblečení… Sice tahle technika vyhrála, ale neměla soupeře, takže je to podobné vítězství jako když můj brácha na judistických závodech skončil ve své kategorii první, protože neměl soupeře.
Moje žena šije z plstí brože na oblečení anebo vyrábí korálky – baví ji na tom, že je výsledek rychle vidět a velké množství variant, které ji napadají.

Popište nám typický průběh tvůrčího procesu, který vede ke vzniku nového výrobku.
Jako první impuls je nápad nebo silné nutkání, které Vasilij Kandinskij nazval vnitřní nutností, což mi přijde přesné. Když tvořím jen proto, abych něco vytvořil, nemá to sílu. Takže když je myšlenka, začnu si kreslit jednoduché kresbičky do skicáku. Většinou nakonec (stejně jako Aleš Najbrt) vyberu tu první. Potom ji oskenuji a překreslím do vektorové grafiky v Corelu. A hraju si s barvami, pozadím… Nakonec jsem zjistil, že mi stejně nejvíc vyhovuje černá barva na bílém podkladě. Je univerzální a kontrast je maximální.

Čí názor na vaši tvorbu je pro vás důležitý? Máte někoho takového?
Hodně dám na názor Anet. Má odstup a některé nápady se nám podaří takhle vyfiltrovat, protože jsou z různých důvodů nepoužitelné. Někdy mám až moc svůj svět a nejsem soudný. Ale už se nám několikrát stalo, že to, co jsme si mysleli, že se moc líbit nebude, se nakonec ujalo a naopak. Potom se snažím poslouchat odezvu od kohokoli, ale je to vždycky zápas o zachování si vlastního názoru (a ne jen z falešné pokory udělat něco, o čem nejsem vnitřně přesvědčený), nebo schopnost přiznat si, že ten můj nápad není až tak dobrý, jak jsem si myslel (což je většina případů). Ale asi je nejlepší naslouchat někomu, kdo má podobný vkus, styl a výtvarné cítění.

Doporučte Fler tvůrce, které máte rád.
Já doporučuju Renuli, díky které jsme se vlastně na Fler dostali a která mě hodně podporovala, abych tu začal. Zpočátku jsme vlastně u ní prodávali naši první hitovku – přání soba. A když jsme viděli, jaké mělo úspěch, otevřeli jsme vlastní shop. Taky bych zmínil Amélku, Pixelcanvas.
Oběma se nám s Anet líbí mi.ui, od které rádi nakupujeme. Anet sleduje (a nakupuje :-)) u Helísek, sklání se před mladou a nadanou Mishelkou, líbí se jí věci od Lusinda, La femme Mimi, oui-oui, sarkas, Imaliska…

Kdybyste měl upozornit na jeden svůj výrobek z Fleru, který by to byl a proč?
Když to musí být, tak bych upozornil na svou kolekci placek s názvem Pravdivé placky. A chtěl bych na ně upozornit, protože jsou oproti jiným přehlížené. Což chápu. Ony jsou totiž jen v odstínech šedé a to je trochu nuda. Ale v téhle kolekci jde o obsah. Každá placka je jakoby ikona, která znázorňuje nějakou podobu pravdy, to, jak se s nimi v životě potkáváme nebo jak o ní přemýšlíme.

Nosíte své výrobky nebo jste kovářova kobyla?
Svoje placky nosím. :) A spolu se mnou je nosí spousta našich kamarádů.
Doma mám ale na stěně jenom svoje obrazy, protože od kolegů jsou drahé. Ale máme zálusk na nějaké autory, od kterých bychom obrazy chtěli.

Čemu se rád věnujete ve volném čase, když netvoříte?
Můj volný čas je tvoření. Buď tvořím na počítači nebo v ateliéru maluji nebo hraji na kytaru. Takže když netvořím, tak jsem v normální práci, za kterou jsem moc vděčný, i když mě ne vždycky baví.
Trávím čas se svou ženou. Chodíme na výstavy. Rádi si zajdeme na pizzu, díváme se na filmy nebo seriály jako IT Crowd, The Big Bang Theory, Červený trpaslík, Futurama, Colombo, Vraždy v Midsommeru. Sám se dívám na Flight Of The Conchords. Rádi se zajdeme projít do parku. Někdy si čtu, ale málo. V poslední době mě asi nejvíc bavila kniha Intelektuálové od Paula Johnsna, která popisuje, jaké byly ideje versus životy Karla Marxe, H. Rousseaua, Ibsena, Hemingwaye a dalších. Taky čtu pravidelně Bibli, hodně mě teď baví Přísloví a Kazatel - je to studna moudrosti. Když jsem tyhle knihy poprvé v sedmnácti letech četl, byl jsem v šoku nad hloubkou poznání, která mi byla do té doby skryta.
Hodně poslouchám muziku. Ještě bych chtěl vyplnit volný čas airsoftem. Nedávno jsem to hrál a je to super.

Jak vypadá váš ideální den?
Toto léto jsme byli na dovolené v Řecku a oběma se nám nejvíce líbilo, když jsme si půjčili na celý den motorku (kterou jsem řídil poprvé v životě) a jezdili jsme na nejrůznější místa. Když jsme chtěli, tak jsme se vykoupali nebo něco nafotili, najedli se. Pak jsme se shodli na tom, že to byl asi nejlepší den z dovolené a možná vůbec. Takže tenhle den se blížil představě o ideálním dni.

Jaké máte pracovní plány pro příští týden a jaké pro příští rok?
Další týdny bych měl pokračovat na rozmalovaných obrazech, protože příští rok plánuji výstavu v Brně, kde se bude otevírat nová galerie OFFORMÁT. Na tu výstavu se těším. Chtěl bych, aby se jmenovala KONEČNÉ ŘEŠENÍ, DOKONALÁ ROVNOVÁHA, OBRAZOVÁ TOTALITA. Výstava by měla být o tendenci umělce dopracovat se absolutní dokonalosti a vyváženosti ve svém díle, až se s eliminací chyb vytratí živost. Myslím, že je to odkaz antické kultury, která jako vrchol umění uznávala věrnou nápodobu nějakého vzoru. Chci si tak udělat srandu i ze sebe, protože tyhle tendence u sebe pozoruji a snažím se jim vyhnout. Na téhle výstavě bych ale s nimi chtěl vědomě pracovat.