Někdy mají rýhy, jindy zářezy. Bývají hladké k zulíbání i tvrdé, sevřené v pěst. Přesto v nich nechybí cit a svou šikovnost pilují k dokonalosti každodenní dřinou. Ano, přesně takové jsou ruce Fler tvůrců, poznamenané prací. Ve Fler magazínu si občas takové ruce ukazujeme a zkoumáme, hádáme, co je pro ně typické, čím se odlišují a jaká práce je asi formuje. I dnes si uděláme takový výlet. Uhodnete, komu  patří dnešní ruce a co asi dělají?

I dnes jsme se vás tedy zeptali na našem Facebooku - čí jsou tyhle ruce? S jakými nástroji pracují a co vytváří?

Uhodli jste?

Pokud ještě nevíte nebo jste snad naši hádanku na FB minuli, jeďte teď dolů po fotkách a zkuste si tipnout. Představte si, co asi tak dělají...

A na konci ručního objevování vás kromě jména čeká opět i krásné čtení :-)

S čímpak asi pracují...

Jsou takové hezky udržované...

Zkusíme to s nápovědou:

...ale trošku vás zmátnem...

A teď už to musí poznat každý :)

Tak už víte, čí jsou tyto ruce? :-)

Ačkoliv jsou dřevěné šperky na Fleru velmi oblíbené, vyloženě dřevěné jehlice do vlasů tu nedělá mnoho autorů. Takže si myslíme, že už dávno víte. Uhodli jste?

Majitelkou těchto něžných a přeci zraňovaných rukou je Eva Čepeláková, která je na Fleru pod značkou "Dřevěná bižuterie Letokruh".

A jaké že jsou pro ni její ruce?

V jaké fázi moje ruce trpí?
Jednodušší by bylo zeptat se, kdy netrpí. A to je tak jeden den v týdnu, kdy si ordinuji nucenou pauzu :) Za celý den mi rukama projde spousta nářadí. Hned ráno je to většinou lupínková pila na vyřezání základních tvarů, pak řezbářský nožík na jemnější práce, dláta, brusné papíry, lešticí hubky a jiné... A navíc každý z nástrojů vyžaduje odlišnou techniku a sílu, tak jsou mé ruce při práci neustále napjaté a v křeči.
A protože se držím hesla "to nejlepší nakonec", nejdříve tvořím jednodušší výrobky a na večer si vymyslím nějakou pikantnost, která mě nejvíce baví. V mém případě je to kombinace tvrdého exotického dřeva a super obřího polodrahokamu, který se snažím do jehlice z posledních sil zadlabat.

Jak se o ně starám?
Po těch sedmi letech už dávno neřeším mozoly, obroušené otisky prstů nebo zářezy od nožíků a dlátek. Když teče krev hodně, chvíli počkám a jedu dál. Ale jako skoro každá ženská mám doma arzenál voňavých krémů a olejíčků na ruce. Musím se ale přiznat, že si jimi ruce večer natírám spíše pro tu vůni než péči :)

Přijdou mi mé ruce ještě neobvyklé?
Všimněte si někdy, že každý člověk má naprosto unikátní ruce. A jde z nich na první pohled hodně vyčíst. Z těch mých rozhodně vyčtete, že je dennodenně používám a trápím, nešetřím je. Ono to při mé profesi ani jinak nejde. Nikdy bych je ale nevyměnila. Díky nim si plním svůj sen - dělám malé radosti lidem i sobě, a práce je pro mě největším koníčkem.