Látkové hračky mají své místo v pokojíčku každého dítěte. Dnes se podíváme na zoubek nebo spíš na Dvě nožky ručně šitým českým dvounožákům. Vlastně moravským! Vznikají totiž v Brně, pod rukama studentky architektury Pavlíny Štrejbarové.

Řekněte nám na úvod něco o sobě.
Jmenuji se Pavlína Štrejbarová, studuji architekturu na VUT v Brně a jsem moc ráda, že jsem stále ještě jako nováček na Fleru dostala tuto úžasnou možnost představit sebe a své dvounožáky.

 

Jak jste se dostala k tvoření?
K tvoření jsem se dostala už jako úplně malinká. Vždy jsem byla hodně kreativní a vyšívání a háčkování mne maminka naučila už jako malou holku. Svůj první šicí stroj jsem si koupila ve třinácti letech a našila jsem s ním toho mraky, ještě než jsem se vůbec dostala ke dvounožákům. Vzhledem k oboru, který studuji, musím neustále něco vymýšlet, hledat ideální a praktická řešení, a tak se mi jednou ve skicáři vyskytl návrh jednoduché a praktické hračky – dvounožák. Nejsem si tak úplně jistá, jestli mě to k těm hračkám přitáhlo víc jako budoucí mámu nebo jako hódně odrostlé dítě, ale ono je to vlastně asi jedno.

Věnujete se tvorbě profesionálně? Kolik času jí věnujete?
Profesionálně se tvorbě nevěnuji. Vzhledem k tomu, že stále ještě studuji, tak si času pro tvoření můžu vyhradit poměrně hodně. I v budoucnu ale určitě u šití zůstanu, je to pro mne úžasná forma relaxace.

Řekněte nám něco o technice, kterou tvoříte. Proč to u vás vyhrála?
Jak jsem se už zmiňovala, tak od mala jsem byla v tomto směru hodně aktivní – kreslila jsem, háčkovala, šila a vyšívala, navrhovala a vymýšlela. Kreslením a vymýšlením jsem se dostala k architektuře, které se snad zanedlouho budu věnovat i profesně, šití se stalo mým úžasným zdrojem radosti a odpočinku. Ale kdoví, třeba to bude úplně naopak a šití bude nakonec na prvním místě.

Popište nám typický průběh tvůrčího procesu, který vede ke vzniku nového výrobku.
Vše začíná novým nápadem. Ten někdy přijde sám, někdy je zdrojem super nápadu samotný zákazník. Každý nový návrh si prvně naskicuji a poté přenesu do počítače, kde připravím střih a barevné varianty. Potom přichází má oblíbená část pracovního procesu – výběr a kombinování látek. Dále následuje samotná výroba hračky, a to zakreslování, podžehlování, nažehlování, stříhání, přišívání, sešívání a vyšívání. Pak už zbývá jen hračku vycpat a dvounožák je na světě.

Čí názor na vaši tvorbu je pro vás důležitý? Máte někoho takového?
Nejdůležitější je pro mě názor samotných zákazníků, protože hlavně pro ně to všechno dělám. Ale to, co přejde přes síto mé vlastní kritiky, putuje dál k mému muži a k mamce, po jejich schválení teprve začnu nový návrh realizovat.

Doporučte Fler tvůrce, které máte ráda.
Obchůdků na Fleru mám ráda opravdu spoustu, ten úplně nejvíc nejoblíbenější ale patří mojí mamce. Je to obchůdek U andílka plný šitých andělíčků, na jejichž návrhu jsem se asi před deseti lety také podílela. :)  Z ostatních tvůrců patří mezi mé oblíbené TELLA, Ema Mamisu, Caldero dětem, Ema a Julie, babioles, Nadoma a Naven a spousta dalších.

Kdybyste měla upozornit na jeden svůj výrobek z Fleru, který by to byl a proč?
Byla by to asi lištička, protože byla prvním dvounožákem, kterého jsem zkoušela ušít. Ten první kousek se sice současné lištičce příliš nepodobal, ale byl to jeden z prvních krůčků ke vzniku dvounožáků.

Používáte své výrobky, nebo jste kovářova kobyla?
Vzhledem k tomu, že sama ještě děti nemám, tak mám několik dvounožáků nechaných zatím jen pro dekoraci. Jediné mimino v rodině je vlastně zatím jen mamčin kocour, kterému jsem na uvítanou do nového domova také ušila dvounohého bráchu. Do budoucna ale určitě plánuji své výrobky využít naplno.

Čemu se ráda věnujete ve volném čase, když netvoříte?
Svůj volný čas nejraději trávím právě šitím a navrhováním nových dvounožáků, u toho si nejlépe odpočinu od studijních stresů. Moc ráda ale také chodím do přírody, bydlím na kraji Brna a les mám hned za domem, tak to ani nemám nijak daleko. Ráda taky čas od času zajedu na víkend za rodiči do jižních Čech, kde je vždy ten správný klídek a pohodička.

Jak vypadá váš ideální den?
Ideální den je pro mě ten, ve kterém není ničeho ani málo ani moc, v tom je to kouzlo. Den, kdy mám co na práci i trochu času si odpočinout. Každý den je něčím krásný a jedinečný, těžko vymyslet ideální scénář jednoho jediného.

Jaké máte pracovní plány pro příští rok?
Na příští rok mám v plánu pokračovat v tom, co dělám, protože to mě těší a baví.