Kdovíjakým kouzlem působí na lidi medvídci zvaní Teddy. Možná na to existují psychologické studie. Plyšáci od Evy Pšenčíkové rozhodně patří k těm, které toužíte popadnout a už nepustit. Eva byla původně dámská krejčová, ale odjakživa jí bylo jasné, že jenom jehla a šicí stroj ji doprovázet nebudou. Vyrůstala mezi malířskými plátny svého tatínka, tvořit začala s tužkou, skicákem i keramickou hlínou a pak začala vést výtvarné kroužky ve Středisku volného času v Šumperku. Ale pořád měla pocit, že by to chtělo ještě něco...

„Hledala jsem, co bych tak ještě tvořila, procházela si Fler a dívala se, co se dá vyrábět, a taky jsem se tam přihlásila do klubu medvědářek. Zrovna jsem potřebovala vyrobit pro někoho dárek a medvídek, to byla výzva.“ Nakonec už těch méďů vyrobila stovky a na tom Fleru je prodává pod značkou www.fler.cz/evci.

Medvídci Teddy

Tenhle typ plyšáčků zná každý, ale málokdo ví, proč vlastně nesou zrovna jméno Teddy. Takže tady máte jejich historii: název pochází od přezdívky prezidenta Theodora Roosevelta, kterému se familiárně říkalo právě Teddy. Prezidenta v listopadu roku 1902 pozval guvernér Mississippi na hon na medvědy, jenže Theodor měl smůlu. Zatímco ostatní lovci už nějaká zvířata skolili, jemu se to nepodařilo. Nakonec se guvernérovi muži rozhodli, že musí ctěnému hostu medvěda nahnat, aby si ho mohl střelit taky. Zahnali ho za pomoci psů do pasti pod vrbou a zavolali prezidenta, aby zvíře slavně ulovil. Jenže Roosevelt odmítl, protože by to bylo nesportovní, pouze řekl, že jestli je potřeba to zvíře zabít, aby netrpělo, ať to tedy udělají profesionální lovci.

Tenhle příběh zvěčnil na obrázku politický karikaturista Clifford Berryman v novinách The Washington Post. Na tom první obrázku byl medvěd jaksepatří obrovský, ale na dalších, které Berryman nakreslil později, už byl menší a roztomilý. A pak se staly dvě věci. Vyrobit medvídka totiž napadlo zároveň amerického výrobce hraček Morrise Michtorna a německého Richarda Steiffa. Michtorn napsal do prezidentské kanceláře, a když dostal povolení, vystavil medvídka do výlohy s nápisem „Teddy‘s bear“, Teddyho medvěd. A už to bylo.

Strhující historii má ovšem i firma Steiff: její zakladatelka Margarete onemocněla dětskou obrnou, nemohla hýbat nohama ani pravou rukou. Přesto se postupně přes velké bolesti naučila šít a kromě oděvů se pustila i do hraček. Prvním velkým úspěchem byl slon a po něm řada dalších zvířátek. Když začal s Margarete spolupracovat synovec Richard, navrhl medvídka, prvního na světě s pohyblivými klouby a mohérovým kožíškem. Představili ho na veletrhu hraček v Lipsku v březnu roku 1903.

Od té doby vznikají medvídci po tisících, jen během desetiletí změnili svou podobu tak, aby byli poněkud podobní malým dětem a tím v dospělých vyvolávali pocit něhy. Sehnat se dají v nejrůznějších verzích, ale nejlepší je koupit si takového, který vás okouzlí na první pohled. Právě takové umí udělat Eva. Tvoří je už deset let, od doby, kdy začaly odrůstat její tři děti a ona začala mít víc času.

Vybrala jste si medvídky, protože jste je měla jako malá?

Abych pravdu řekla, měla jsem medvídky jen dva a s plyšáky si ani moc nehrála. Zato jsem si oblíbila vystřihovací papírové panenky s oblečky, které jsem si i sama kreslila.

Připadají mi na výrobu docela nároční, to jste se nebála pustit zrovna do nich?

Je pravda, že v tom mém prvním výtvoru bylo nejtěžší vůbec medvídka poznat, víc se podobal opici. Ale já umím šít a poradím si celkem se vším, když něco vidím, mám v hlavě představu, jak se to dá udělat. Střih jsem si tenkrát našla někde na internetu a pak jsem si ho různě upravovala, aby vypadal víc jako medvídek.

Je vlastně na Teddy Beary nějaký střih předepsaný?

To ne, každý si může udělat svůj, já používám dva tři. Ale ono je to tak, že i když máte stejný střih, u každého výrobce vypadá nakonec medvídek jinak. Je to dobře vidět v Klubu Teddy Bear, kde jsem členkou. Střihy si vyměňujeme, ale výsledky jsou různé, někdo prodlouží tlapky, nasadí jinak čumáček, jiný položí jinak oči a hned to stvoření vypadá odlišně. A to nemluvím o různých materiálech.

Které používáte vy? Původně prý medvídci bývali mohéroví.

S mohérem se mi pracuje dobře, taky s viskózou. Občas zkusím i alpaku a vlnu, materiály si objednávám z Německa.

Když to takhle povídáte, zní to jako pohodička. Vážně dokáže vyrobit hýbacího méďu každý?

Já bych řekla, že to chce hlavně umět šít. Když to umíte, tak to prostě začněte zkoušet, najděte si nějaké střihy a šijte a šijte. Ty moje první kousky byly taky šílené, je opravdu legrace se podívat na medvídky, se kterými jsem začínala, a nějaké z poslední doby. Ale vážně: nejtěžší bylo zvládnout závlačkové klouby, protože při utahování kleštěmi jde někdy i o zuby. Nebo o oči.

Co jsou to závlačkové klouby? To je nějaká hotová součástka, která se kupuje v obchodě?

Klouby v sobě medvědi mají, aby mohli hýbat hlavou a rukama. Dělám je ze dvou závlaček s podložkami, které kupuju v běžném obchodě s potřebami do dílny. Musíte je upravit a konce zkroutit kleštěmi, no a když vám ty kleště ujedou, hrozí dost velká rána do obličeje.

Kolik jste jich už vlastně ušila?

Víte, že nevím? Fakt nevím, já hrozně nemám ráda papírování a zapisování. Ale nějak by se to spočítat dalo, tak bych řekla, že pár set jich bude, tři čtyři sta.

Jak dlouho děláte jednoho?

Čistého času tak osm hodin, spíš víc. Vlastně celý pracovní den, kdybych jejich tvorbu měla jako zaměstnání. Ale já je dělám, protože mě to těší. Ovšem fakt je, že si lidé občas neuvědomují, kolik práce na nich je, a diví se potom ceně.

To ale nejsou medvídci pro děti, spíš pro dospělé, že?

Opravdu to nejsou hračky do postýlky, na kterých můžete usnout, to by bylo nepohodlné. Jsou totiž tvrdší než obvyklí plyšáci a mají v nohách i v hlavičce ty klouby. Hrát a povídat si s nimi se ovšem dá a to můžou i děti. Spousta zákazníků si je bere pro radost, jako dárek nebo do své sbírky. Často mi pak napíšou, že jim medvídek připomněl dětství. Myslím, že v tom není nic dětinského, člověk chce prostě mít u sebe něco, co mu vykouzlí úsměv na tváři. Setkala jsem se s mnoha sběrateli, kteří neodolali a pořídili si třeba i tisícího medvídka. Už jsem šila medvídky i na ozdobu svatebního auta nebo jako svatební dar.

Kdy je vlastně šijete?

V každé volné chvíli. Uspokojuje mě práce rukama a taky to, když pak vidím hotové dílo a zároveň zhodnocení spousty hodin s jehlou a nití. A když se někomu můj medvídek líbí, tak mám ještě větší chuť tvořit. Hodně se mi chce šít třeba tehdy, když celý den prší. Nejsem z takového počasí smutná, naopak, vím, že se opět něco pěkného vyklube. Samozřejmě nejsem pořád zavřená jenom v dílně, trávím čas i na zahradě a zvelebuji dům, taky ráda cestuji a chodím po horách. Občas se začtu do knížky, ale pak zase uteču do dílny.

Kdyby vaši medvídci mohli promluvit, co by asi tak říkali?

To bych taky ráda věděla. Někdy se mi zdá, že po mně jen tak mile hází očkem a usmívají se. Ale co si myslí – kdoví.

 

Přijďte se podívat na výstavu!

Eva je členkou klubu Teddy Bear, ve kterém je kromě ní v Česku dalších jednadvacet autorů. Radí si vzájemně, kde sehnat medvědí materiál, jak udělat střih a všechno to potom sestavit, aby výsledkem byl medvěd. Na jejich výtvory se můžete přijít podívat na mezinárodní prodejní výstavu sběratelských a uměleckých medvídků, která se koná 25. až 27. října v Praze. Můžete tam hlasovat o toho nejkrásnějšího, třeba to bude zrovna některý z Eviných.

Připravila Nela Foberová, Fler.cz
Foto: archiv Evčí

 

Na stáncích je nový, vymazlený Kreativ ♥

Srdečně zdravíme a představujeme nové číslo Kreativu!

Najeli jsme stovky kilometrů a pročetli vážně hodně stránek chytrých knih, abychom pro vás jako dárek připravili přílohu o českých betlémech. Dalším dárkem jsou cedulky na dárky a dekorativní domeček ve stejném stylu a do třetice seznam na vánoční nákup.

Kromě betlémů jsme pátrali i po tom, kdo byla Mary Duras. Schválně, víte to? A taky jsme zjišťovali, proč je vánoční úklid ve skutečnosti magická záležitost.

Tereza zkoušela, jak se udělá slavný pečený čaj, a Denisa si konečně vyrobila vločku ze šišek, po které toužila spoustu let. Taky jsme zkusili vytvořit vánoční dekorace jen z materiálů, které jsou vlastní přírodě, a vyšel nám z toho skvostný severský styl. A Denisu jsme požádali ještě o nápady, jak vyčarovat dárky z fotografií.

Vyzkoušet s námi můžete taky koření, které v kuchyni a vlastně v celém bytě vykouzlí svou vůní a chutí Vánoce. A nanečisto si můžete nacvičit zmrzlinový dort s perníkovými domečky.

A Jitka Zajíčková, naše lektorka akvarelu, taky nezahálela. Naučí vás namalovat jablíčko, které máte doma v lednici.

Užijte si s námi naše letošní adventní vydání... ♥