Před studiem počítačové animace jsem si dělala "legraci" z dětských animovaných i loutkových večerníčků, dnes před jejich tvůrci hluboce smekám :) Stejně tak mi dodnes nepřišlo nic zvláštního na papírových skládačkách v "Abíčku", ale po tom, co jsme si zkusili jednu takovou vyrobit, jsem pochopila, že je to náročná a obdivuhodná práce.

Chtěl bych jednou vlastní...

To můj drahý muž je v lepení papírových modelů kován od útlého věku, ačkoli v posledních letech se tomu nijak zvlášť nevěnoval. Nicméně často si při vzpomínkách na papírová města, raketoplány a bagry docela vážně pohrával s myšlenkou, že jednou by rád zkusil narýsovat a slepit vlastní model úplně od začátku. Asi nebude překvapení, že se mu tohle přání letos, tedy vlastně už loni před Vánoci splnilo.

Tužka nebo myš?

Takže se nám začalo po bytě válet neuvěřitelné množství papírů s nákresy, půdorysy, kótami a množstvím nesmyslných čísel a mezitím seděl drahý, koukal na dva monitory, na jednom hledal obrázky a z druhého pravítkem cosi odměřoval.

Potom mu několik týdnů trvalo rozhodování o způsobu práce na plánech, kdy chvíli neúspěšně bojoval s rýsovacím programem na ntb, kde mu navíc nefungují usb konektory, tutíž ani myš, pak zas zkoušel kreslit tužkou na papír, aby se znovu vrátil k notebooku a tak několikrát dokola, nakonec se mu podařilo nad programem zvítězit a dokončit plány v digitální podobě.

  

Velký grafik nastupuje!

Druhá fáze byla na mně (i když ne tak úplně). Z podkladů na stránkách hradu, streetview map, fotomap, panoramatických map a z databází povrchů vytvořit fototextury.

Jenže při pohledu na prázdné tvary v plánu mi samozřejmě nebylo moc jasné, která je tohle vlastně zeď, pokud je to vůbec zeď, a jestli onen tvar připomínající miniaturní kosmickou loď má být vikýř, komín, nebo kus kamene. Když si mají něco vysvětlovat dva, z nichž jeden zná perfektně plán a dokonale se orientuje v mapách a druhý o tom ví totální kulový, nejde práce zcela hladce.

Samozřejmě kvůli tomu, že nemalou část dne trávíme také v normální práci, zabralo texturování opět několik týdnů.

  

Lepení a vystřihovánka

Po několika experimentech s různou gramáží papíru se stal pro naše účely nejvhodnější 160 g/m2. Pár kontrolních tisků a slepování a nakonec do Vánoc už moc času nezbývalo, takže lepit, lepit, stavět, stavět.

Na čem to bude stát?

Ten, kdo papírové modely sbírá, na ně má určitě vyhrazené místo, ne-li vitrínu. Jenže my za prvé neděláme hrad pro sběratele papírových modelů a za druhé nemáme ani potuchy, kam si ho ten šťastlivec vystaví a neradi bychom, aby mu ho sebemenší průvan odfouknul. Potřebujeme tedy nějakou pořádnou podložku. Na podstavce pro loutky používáme kousky dřevotřísky, takže jsme našli kus staré poličky v ideálním bílém laku, na poslední chvíli vyfotošopovali podklad, který se nalepil na podložku, a hned po něm samotná monumentální stavba.

Závěrem?

Kromě textur jsem se ještě postarala o výrobu malých molitanových keřů, na které jsem náležitě pyšná :D

Zbytek těžké, technické, výpočetní, piplavé, zdlouhavé a na pečlivost a přesnost náročné práce je zásluha výhradně mého drahého muže.

Asi nikdy nepochopím, jak ten model dokázal vyrobit... :)

Technické parametry:

  • měřítko 1 : 360
  • velikost podstavy 270 x 230 mm
  • výška 155 mm

  

 





 

 

Redakční dovětek:
Jak jsme vám v MAGu slíbili, když budete pilně psát pěkné blogy, budeme ty nejzajímavější z nich vytahovat na oči širokému obecenstvu do MAGu. A jak jsme slíbili, plníme :-) Takže - pište blogy!