"Vyrostla jsem v jejich stálé blízkosti, v království nástrojů, drátků, sklíček, a v mých dětských očích v neskonalé kráse a dobrodružství, kterým může být šperk," dočtete se na jejím profilu. Jewellerína se vyučila zlatnicí - klenotnicí ještě v době, kdy se na tento obor skládaly talentové zkoušky. O tom, že talent skutečně má, není pochyb. O svém řemesle umí i poutavě vyprávět, jak se můžete přesvědčit v dnešním rozhovoru.

Řekněte nám na úvod něco o sobě. Jak jste se dostala k tvoření?
Narodila jsem se v Turnově v roce 1967. Od té doby žiji v Koberovech, rozlehlé vesnici, kterou byste našli poblíž Železného Brodu. Říká si brána do Českého ráje, kraj sklářů, slavné české bižuterie, brusičů kamenů a šperkařů. Moje cesta k řemeslu šla po rodinné nitce, která započala u rodičů mého dědy, ti byli u počátku pasířství na Jablonecku. Pokračovala v mých prarodičích, kteří si v rodinném domě v Koberovech vybudovali pasířskou dílnu s dobrými vyhlídkami a velkými plány do budoucna. S nástupem komunistů byli v tu ránu pryč. V dílně se i tak pracovalo dál, třeba pro Jabloneckou bižuterii.

Pasíři byli opravdoví mistři, kteří rozuměli i mnoha odvětvím ze svého řemesla. Viděla jsem práci, která mě dokázala nadchnout, a chtěla jsem jí přijít na kloub. Tak si děda a babička moc neodpočinuli, protože pokud jsem jim nedávala různé otázky, následovalo moje „já sama!" Obdivuji jejich nekonečnou trpělivost a pochopení, protože díky tomu jsem mohla zkusit základy pasířství a být přímo u toho. Když přišel čas rozhodnout se, čím budu, zvolila jsem obor zlatník - klenotník. Viděla jsem v něm jemnější a ještě preciznější šperkařinu. Byl to čas, kdy se ještě konaly talentové zkoušky.

Věnujete se tvorbě profesionálně? Kolik času jí věnujete?
Tvorbě se profesionálně věnuji od roku 1991 s různě dlouhými přestávkami a časem, který jsem dávala našim pěti dětem. Klárce, Terezce, Danielovi, Aničce a Nellince. Začínala jsem jako porevoluční nadšenec, a tak jsem tehdy ke svým dvěma ještě malým dcerkám začala s šitím a pletením do butiků. Jak se čas a okolnosti vyvíjely dál, začali jsme s manželem vyrábět bižuterii, která pro mnoho vydané energie za nepatrný výdělek po čtyřech letech skončila. Pak přišlo náhodné setkání, kdy nás oslovil velice schopný a poctivý obchodník, který v nás dokázal rozpoznat talent. Tím začala spolupráce, která trvá až dodnes. Díky němu můžou být viděny naše vlastní vzory vyráběné ve stylu módy 30. let minulého století na historicky jedinečných místech Prahy, Brna a dalších přesahujících hranice české země. Moc si téhle krásné práce vážíme. Můj čas, který jí věnuji, je vzhledem k těm ostatním (v domě, na zahradě, zvířectvo) dost neohraničený a protože se zkrátka nenudím, čas v dílně je pro mě relax. Svatý čas.

Řekněte nám něco o technice, kterou tvoříte. Proč to u vás vyhrála?
Tvořím kombinací klasických zlatnických a pasířských technik. Díky nim můžu dělat i velké věci s jemnými detaily. Když tvořím, mohu se díky těmto technikám dobře vyjadřovat. Emoce, lásku k osobě, pro kterou šperk vytvářím nebo na ni myslím, architekturu anebo prostou fantazii.

Popište nám typický průběh tvůrčího procesu, který vede ke vzniku nového výrobku.
Každý nový šperk začíná nápadem, a když se mně zdá dobrý, snažím se ho neopustit a pokračuji v něm dál. Promýšlím nejprve s tužkou na papíře a hrubými tahy, pak přichází doladění jemnějších detailů. Když přijde čas zhmotnění skrz mnohé nářadí různé velikosti a váhy, drátů, plechu, pájecí desky a pistole, tak se stává, že některé části pozměním, protože např. originální drahý kámen se nepřizpůsobí, ale já musím jemu. Konečný výsledek by měl být jeden do sebe zapadající celek, který dokáže oslovit. Příkladem vám může být náhrdelník „Irský tanec“, kde jsem se i pokusila zdokumentovat alespoň částečně práci i čas s ním strávený.

Čí názor na vaši tvorbu je pro vás důležitý? Máte někoho takového?
Každý názor je důležitý a první je člověk, který v dílně sedí u stolu proti mně. Můj manžel, kolega šperkař, pak přátelé. I když tyto názory zazní, rozhoduji sama, co pustím dál k lidem, kteří jsou kritici nejdůležitější.

Doporučte Fler tvůrce, které máte ráda.
Je jich opravdu mnoho a mnozí se stali za ten čas tady na Fleru mými velkými přáteli. Tak přemýšlím, jak z téhle otázky vybruslit, protože napsat všechny by znamenalo mnoho jmen.
Nejprve máte moje doporučení k tvorbě manžela Vladimíra. Najdete ho pod nickem Diaz.
Pak originální vinutky Aleale a dál jsou to všichni z klubu Autorský šperk, kde najdete mnoho lidí nadšených pro svoji práci, úžasně nadaných a schopných se podělit o zkušenosti a nové objevy. I když ani to není úplný výčet všech. Vážím si řemesla, ať je jakékoliv. Vždy, aby za něco stálo, vyžaduje učení se na každý den, a takových lidí z různých oborů je tady mnoho.

Kdybyste měla upozornit na jeden svůj výrobek z Fleru, který by to byl a proč?
Všechny ze šperků, které jdou z mojí dílny, jsou srdeční záležitostí. Nejprve je musím opustit, abych je pak nabídla, a čekám, koho dalšího osloví. Večernice je jedna z nich. Náhrdelník v duchu starověku v orientálním ladění s velkým rubínem azterickým. Silný kámen, z něhož jsem vycházela v hrubších konturách a vkládala do něho filigrán. Vytvářela jsem ho s myšlenkou na ženu, která si je vědoma svojí ceny a potřebuje v tom postoji podpořit.  Pro takovou ženu se může stát jejím osobním šperkem.

Nosíte své výrobky, nebo jste kovářova kobyla?
Ano, nosím je ráda, ale i to, co vlastním od jiných autorů. Obměňuji je podle nálady nebo toho, co chci svému okolí šperkem vyjádřit.

Čemu se ráda věnujete ve svém volném čase?
Volný čas? Spíš ukradený čas. Když ho chci mít, musím většinou něco jiného ošidit, a tak šidím, protože miluji zahradu a jsem velká obdivovatelka růží. Pokud se chcete taky nakazit, přijďte tu na Fleru do klubu Zahrada je hra. Mně se to tam totiž přihodilo. Další ze zálib je fotografie. Začínala jsem zase s dědou i tátou v temné komoře s černobílou fotografií při vývojce a ustalovači. Pak jsou to příběhy lidí, ráda jim naslouchám a jen žasnu, jakými propletenci člověk dokáže projít. Cestování. I jen to, že jedu nebo jdu a dívám se po krajině. Hudba, ticho, příroda, vůně, barvy a malování. Maluji, prostě někdy musím. A naskakují mi další a další záliby a jedna ze vzácných, kterou musím zmínit, je nuda. Je to tak vzácná chvíle a mám ji ráda. Prostě nemyslet na nic, vypnout a nechat všechno kolem běžet.

Jak vypadá váš ideální den?
Být s dětmi jen tak, povídat si a nekoukat, kde co leží, a že je na místech, kde nemá být. To je u toho nejdůležitější! Taky bych měla zájem o prodloužený den na 240 hodin. Ten by byl ideální u moře, nejraději v teplých krajích.

Jaké máte pracovní plány pro příští týden a jaké pro příští rok?
Příští týden chci dodělat objednané zakázky a pak začít s vymýšlením nového šperku ke jménu mojí třetí vnučky Rebeky. Šperky Viktorie a Chloe už jsou dávno hotové. Na příští rok budu očekávat nové výzvy, proto ho mám taky ráda a určitě budu koukat, co zlepšit ke spokojenosti zákazníka. A taky se zase chci víc věnovat fotografii, protože se špatnou ukázkou se šperk špatně prodává.