... můžete tvořit do aleluja. Třeba jste zvyklí si vozit z dovolené jeden a napsat na něj, odkud je, ale kreativita s kameny nemá meze. Michelangelo by mohl vyprávět. ;)

Mám nápad! Nejdřív ale jedna rada, pokud jde o tu dovolenou: materiál na velké projekty si radši nasbírejte v Česku tam, kde to nikomu nevadí. Kameny totiž patří k přírodninám, které by vám mohly při návratu z prázdnin dělat potíže, protože si je jejich země původu chrání. Jistě vás nebude nikdo popotahovat za jeden kamínek (pokud tedy nejedete z Afriky s obřím diamantem), ale za materiál na vázu tady vedle už by třeba mohl. A pokud jde o ten jediný kamínek, určitě by neměl být z nějakého chráněného území nebo archeologického naleziště, ale to vám určitě nemusíme vyprávět. Taky kamenné stavby si radši nechte na vlastní zahrádku nebo třeba na břeh městské řeky, určitě nepatří do chráněných území. Zdá se to jako maličkost, ale kde vznikne jedna kamenná věž, hned se rojí další a to ničí území, kde bydlí hmyz a koření rostliny.

Jinak se ale kameny všech velikostí můžou stát vaší nejoblíbenější tvůrčí surovinou, která inspiruje i umělecké giganty. Víte, která kamenná socha je na světě nejslavnější? Je to právě socha zmíněného Michelangela, florentský David ze šesti tun mramoru. Je vysoký přes pět metrů a autor na ní pracoval tři roky!

Tak se taky rychle pusťte do práce. :)

Váza, kterou vítr nepřevrhne

Klidně ji můžete postavit jako ozdobu při venkovním obědě, tu by zvrhlo snad jen tornádo.

Dopřejte si na vyskládání dost času, aby kamenný obklad vypadal harmonicky. Vždyť určitě není kam spěchat.

Potřebujete:

  • skleněnou vázu nebo velkou zavařovací lahev
  • bílé plošší kameny (naše jsou mramorové z Hornbachu)
  • tavnou pistoli

Jako základ vyberte lahev ze silnějšího pevnějšího skla, počítejte s tím, že kameny jsou opravdu těžké a sklo musí tu váhu udržet i při manipulaci.

Autorka použila starou vázu ze zeleného skla. „Byla už hodně odřená, ale stále krásně zelená a mě lákalo vyzkoušet kontrast zářivě bílých kamenů na barevném podkladu,“ říká.

Kameny nejprve důkladně umyjte, klidně v několika vodách, a nechte uschnout.

Pak se s pomocí tavné pistole pusťte do lepení. Začněte od spodního okraje vázy a první řadu kamenů lepte tak, aby přes něj žádný kámen nepřečníval – váza by pak nestála rovně nebo by se kámen odlomil. Vybírejte do řady vždy podobně velké kameny a lepte je na výšku, lépe tak budou kopírovat kulatý tvar vázy. Určitá geometrická pravidelnost bude váze slušet. Obdobně postupujte řadu za řadou, občas jeden větší kámen nahraďte dvěma menšími. Zachováte tak pravidelnost, ale zároveň ji ozvláštníte.

Na horní okraj vyberte menší kameny. Není na škodu, když budou mírně přečnívat přes něj.

Hlavní výhodou této kamenné vázy je její váha, skvěle poslouží na venkovním stole, jen tak ji žádný větřík neshodí.

Trvanlivé kaktusy

Větší ploché kameny budou základním tělem kaktusu, na ně nalepíte tavnou pistolí menší kamínky jako výrůstky.

Potřebujete:

  • hladké oblázky vhodných tvarů
  • krycí akrylové barvy v několika odstínech zelené
  • tenké štětečky
  • bílou akrylovou barvu ve fixu s tenkým hrotem
  • nástroj na tečkování
  • tavnou pistoli
  • hezký nízký květináč
  • drobné kamínky a říční písek

Oblázky omyjte, osušte, nabarvěte jedním odstínem zelené a nechte dobře uschnout.

Pak jiným odstínem zelené malujte tenké svislé proužky. Začněte od středu a postupujte k oběma krajům, respektujte tvar oblázku. Opět nechte zaschnout.

Pak bílým fixem nakreslete trsy bodlin v podobě jednoduchých drobných hvězdiček svisle pod sebe na namalované proužky. Na drobnější ploché oblázky, které budou představovat výrůstky kaktusů s poupaty, naneste základní zelenou barvu, nechte zaschnout a pomocí nástroje s kuličkou na konci vytvořte úhledné tečky. Pokud ho nemáte, použijte třeba obyčejnou špejli. Nechte zaschnout.

Tavnou pistolí přilepte části kaktusů k sobě. Tam, kde je lepidlo vidět, naneste trochu zelené, aby bylo co nejméně nápadné.

Na sukulenty typu netřesku, které položíte do květináče naplocho, vyberte co nejkulatější oblázky. Natřete je nejprve tmavší zelenou a nechte zaschnout. Pak do středu namalujte světlejší zelenou malý trojúhelníček, kolem něj kruh z pěti malých trojúhelníků. Pak vždy nad dva sousední trojúhelníky namalujeme jeden větší, stále dokola až do okrajů kamínku.

Když máte oblázky pomalované, připravte květináč, tvarově spíš nižší a širší. Na dno nasypejte drobné kamínky (není nutné), na ně jemný říční písek. Do něj rozmístěte své kaktusy.

4x kaktusové historky

1. Starořecké slovo káktos označovalo původně bodlák, divoký artyčok. Ale když evropští botanici vyrazili za objevy do Ameriky, použili to označení pro to, co našli pichlavého.

2. Nejsou to jen obyvatelé suchých horkých míst. Některé druhy se vyskytují i v tropických deštných lesích nebo ve vysokých horách v chladu. Nejsevernější výskyt kaktusů v Americe zasahuje až do Kanady, ten nejjižnější až za Patagonii.

3. Na vodu jsou skromné, ale přesto ji potřebují. Ty nejodolnější vydrží žíznivět dva roky a i pak jim stačí jen pár kapek. Většina z osmnácti set popsaných druhů ale zalít potřebuje mnohem častěji.

4. Nejsou to jen drobci! Například Pachycereus pringlei, přezdívaný sloní kaktus, je schopný dorůst několikapatrový dům. Takový rekordní kousek s výškou 23,8 metrů vyrostl v pouštích na severozápadě Mexika.

A v co dalšího se umí kamínky z dovolené proměnit?

Obrázky - a zcela jistě i vaše fantazie - napoví. Užijte si radost z letní tvorby!

Svěží návod pro vás připravil časopis Kreativ do svého letního čísla, které kdyžtak ještě seženete v trafikách.

Připravila: Markéta Zindulková

Fotografie: Alena Hrbková