Tvoří v izolaci, považuje se za umělce-mnicha a na tvůrčí cestě mu nejvíce pomohlo porovnání sám sebe s velkými mistry. Jakmile nalezl komarovart svoji tvůrčí půdu, začala vznikat plátna plná živých barev, detailů a specifického rukopisu. Pokochejte se! Neuvažujete o koupi obrazu?

Řekněte nám něco o sobě. Jaká byla vaše cesta k tvoření?
Jsem malíř a grafik žijící v Lednici na Moravě. Tvůrčí zralost probíhala na jižní Moravě. Jako dítě jsem nechtěl být nikým. Vždy jsem se cítil jako vnější pozorovatel života, lidí. Chodil jsem do umělecké školy a dělal jsem, co řekli dospělí. Kolem 20 let jsem se opravdu chtěl vyjádřit. Uvědomil jsem si, že jsem zralý jako jablko na stromě. Potřeboval jsem jenom tvůrčí půdu, kam spadnout. Ale i když se vyjadřujeme, vždy opakujeme zkušenosti někoho jiného. 100% originál neexistuje.

Jakou technikou nejraději tvoříte? Proč to u vás vyhrála?
Nejraději tvořím technikou sítotisk a olejomalba. Od dětství jsem měl rád komiksy a kreslené filmy. Tuto dětskou lásku jsem ztělesnil v sítotisku. Malba je moje srdeční záležitost z období postimpresionismu. Tady jsou umělci, které obdivuji. Vincenta van Gogha pro jeho lásku k jednoduchým věcem, cit pro detail a rytmus. Obdivuji Paula Cézanna pro jeho formu, kompozici a vzdušnost. Andyho Warhola za odvahu, lehkost a sofistikovaný humor.
Vybral jsem si svého oblíbeného umělce a pokoušel jsem se co nejpřesněji, s velkou láskou a pozorností, kopírovat jeho techniku ​​a pohled na svět. Byl jsem překvapen, kolik znalostí jsem získal. V této fázi musíte odolat obvinění z plagiátorství. Pokud budete vytrvalí, přejdete z tohoto základu do svého osobního stylu. Ale je to běh na dlouhou trať. Bez kopírování je však cesta těžší a udělá se více chyb.

Kde čerpáte inspiraci? Vyrábíte rád na zakázku?
Když jdu pomalu nebo se zastavím a podívám se pod nohy, vidím mnoho detailů, o které se chci podělit a kterých si v tomto uspěchaném a rutinním dni nevšímáme.

Kdy a kde se vám tvoří nejlíp?
Nejlepší čas na kreativitu je před obědem a nedlouho po něm. Zbytek času je lepší věnovat řemeslu. Tvořit v dílně pod střechou je pohodlné, ale v přírodě je lepší tvořit, když máte slunečník, nefouká vítr a když při práci nesedíte na mraveništi. :-)

Popište moment, kdy jste si uvědomil, že vaše tvorba už není „jen“ koníček.
Tvorba nikdy nebyla mým koníčkem. Tvorba byla smyslem a cílem mého života. Je to vědomá volba. Umělcem jsem se stal, když kolem nebyl žádný učitel a když jsem dostal dostatek technických zkušeností a vlastního intelektu.

Co vám na vaší tvůrčí cestě nejvíce pomohlo?
Na tvůrčí cestě mi nejvíce pomohla muzea a porovnání sebe s velkými mistry, pozorné prohlížení originálů, jak jsou vytvořeny. Často mě muzejní pracovníci od obrazů odháněli, protože jsem u nich byl příliš blízko. Nekomunikuji s tvůrčími lidmi a považuji sebe za umělce-mnicha, žiji a tvořím v izolaci.

Na který svůj výrobek jste nejvíce pyšný a proč?
Moje tvůrčí cesta je složena z jednotlivých kroků, názorů a technik a každý krok je cenný sám o sobě, ale prožitý velmi intenzivně a vyčerpaný do konce. Ohlédnout se zpět bolí, jako oživit starou lásku. To nejde.

Když se ohlédnete zpátky za svojí kariérou, udělal byste něco jinak?
Ne, jsem vděčný osudu, že mě nechal jít touto cestou, bez velkých otřesů. To je pohled 54letého člověka. Samozřejmě, že mladý člověk chce všechno najednou.

Do kterých Fler obchůdků chodíte potěšit oko?
Pro zvýšení nálady jsou tyto obchody ideální - artlípa, Ivana Zona, veronikabílková.art, Jiři Skoumal a mi.ui.

Jak nejraději trávíte čas, když zrovna netvoříte?
S rodinou se cítíme jako poutníci, ale kulturní poutníci. Pořádáme historické a kulturní výlety.

Kde se ve své tvůrčí dráze vidíte za rok a kde za deset let?
Mám touhu po dokonalosti, ale ona je nejasně definovaná. Žiju jedním dnem.

Jakou radu byste dal začínajícím prodejcům na Fleru?
Moje rada je najít stejně smýšlející lidi, tým, protože začátečníci jsou velmi křehcí a jako mladé stromy potřebují podporu. Jako jednotlivé prsty sebrat v pěst.