Ze slov malířky Radky Brůnové sálá uklidňující pocit, že věci jsou přesně tak, jak mají být, a je to tak správně. Ani o nápady a inspiraci nijak neusiluje, prostě se najednou objeví, dokonce je proto ani nepovažuje zcela za své. O tom a také o významu symbolů, zlaté barvy a lidských duší nám povídá v dnešním rozhovoru.

Řekněte nám něco o sobě. Jaká byla vaše cesta k tvoření?
Moje cesta k tvoření je z vnějšího pohledu obyčejná – co se týče vzdělávání, ubírala jsem se jinými cestami, a tak nosnější bude asi pohled vnitřní – tam jde o neustálou potřebu malovat; ať jsem odběhla v minulosti k čemukoli, vždycky mě něco naléhavého a permanentně přítomného stejně vrátilo k obrazům.

Jakou technikou nejraději tvoříte? Proč to u vás vyhrála?
Maluju akrylovými barvami na sololit, občas na plátno. Vyhovuje mi, že rychle schnou, můžu se k obrazu brzy vracet s další vrstvou i pracovat na několika věcech najednou.

Kde čerpáte inspiraci? Vyrábíte ráda na zakázku?
Inspirace chodí sama; řekla bych, že si dělá, co chce. Ani po letech nejsem schopna popsat přesně nějaký postup, jak to s ní vlastně bývá. Faktem je, že mnoho nápadů tak ani nepovažuji za zcela moje, protože o ně zpravidla nijak neusiluji, prostě mám v hlavě najednou obraz, někdy se všemi detaily, jindy alespoň jeho základ, který pak klopotně domýšlím. Na rozhraní vyčerpání z práce a nuceného odpočinku to bývá s nápady nejzajímavější…
Tvoření na zakázku jsem měla možnost si vyzkoušet. Těšilo mě. Myslím si rovněž, že jsem si na tom ověřila, že významové pole symbolů, které se snažím malovat a používat, je natolik široké, že se v podstatě téměř nelze netrefit do přání zákazníka… Teď si samozřejmě dělám trochu legraci. Lze se netrefit; celé to leží a padá na spřízněnosti duší…

Kdy a kde se vám tvoří nejlíp?
Čas k tvoření záleží pouze na stavu únavy a momentálním množství neodkladných povinností. Jsem neklidná, pokud se nedostanu k malování každý den aspoň na chvilku. Pracuji doma, kde mám pro toto jednu místnost, malé věci si vozím i na chalupu. Co mi nejde, je malování při umělém osvětlení. Spoustu věcí při něm úplně přehlédnu nebo mohou být nějak posunuté…

Popište moment, kdy jste si uvědomila, že vaše tvorba už není „jen“ koníček.
No, já asi ani nijak moc nerozlišuji práci a koníčky. Mám spíš práci než koníčky. Všechno, co dělám, spolu nějak souvisí a přelévá se plynule jedno v druhé. A jak už jsem řekla, vnitřně to byla vždy jedna z nejdůležitějších životních náplní, zatímco koníček chápu poněkud nezávazněji. Tady jsem se místy dost nadřela…

Co vám na vaší tvůrčí cestě nejvíce pomohlo?
Poznání všeho druhu, bez hodnocení, zda dobré či zlé. Když se ohlédnu zpět, tak třeba psychoterapeutický výcvik při PVŠPS, rozhovory s blízkými lidmi, přednášky Vladimíra Kafky, Pjér la Šé'ze a škola paní Hany Blochové. Taky mám kocoura.

Na který svůj výrobek jste nejvíce pyšná a proč?
Pyšná moc být nemůžu, pokud se domnívám, že není tak zcela v mých možnostech ovlivnit, budu-li obdarována nějakým nápadem na obraz. Ale chápu, jak je otázka myšlena: největší radost mám z věcí, které mi dovolí dostat se jinam. Co všechno to však může znamenat, opět nevím a nikdy nebudu přesně vědět, jen tušit. Jisté asi bude to, že se snažím dotknout se pomocí malby jakési podoby posvátna, které potřebuji k životu a které je zcela subjektivní. Tomu odpovídá časté používání zlaté barvy poutající světlo, bez ní už nemohu vůbec existovat. Zajímají mě vztahové věci a lidská duše. Pokud se malováním mohu alespoň malinko přiblížit něčemu, co mi přijde pravdivé i tajemné zároveň, jsem úplně šťastná. A smířená, že existuje nevyslovitelné.

Když se ohlédnete zpátky za svojí kariérou, udělala byste něco jinak?
Ne; to je stejně dané. Možná až příště :)

Do kterých Fler obchůdků chodíte potěšit oko?
Tak tady se moc omlouvám, ale nejsem schopná na otázku dobře odpovědět. Vím, že nemám tak hluboký a soustavný přehled o dění na Fleru, abych tu mohla učinit nějaký zodpovědný vlastní výběr. Vnímám spíše určitou skupinu duší. A děkuji těm duším na tomto místě i za jejich obdivuhodnou schopnost tvořit mnohdy hluboké Top nominace, v nichž se mi mj. ověřuje již zmíněné: čtení obrazu divákem může být kolikrát značně odlišné od autorova záměru, což je skvělé a pro mě jako zpětná vazba potřebné a velmi obohacující. Ještě jednou díky vám.

Jak nejraději trávíte čas, když zrovna netvoříte?
To pravděpodobně nejraději ležím na gauči a čekám, co mě napadne. Pak se také ještě věnuji psychoterapeutickému poradenství a občasné výrobě cínovaných šperků (které zde na Fleru mám na svém druhém profilu Ir. Dah. a spol.).

Kde se ve své tvůrčí dráze vidíte za rok a kde za deset let?
Já se nevidím a nepokouším se tam nahlížet; nevím ani, co bude zítra; nechám se překvapit. Když to nebudu kazit a mluvit do toho planě, mohou se začít dít podivné věci… Jedno přání vlastně mám, takové stálé: nechci být zabedněný hlupák a chtěla bych žít nepovšimnuta systémem.

Jakou radu byste dala začínajícím prodejcům na Fleru?
Spíše na otázku odpovím, jak jsem to měla já, ale rady si udílet netroufám. Bylo to asi takhle: vydržet. - Ale ono pokud je to opravdové, tak to člověka stejně nepustí…