Dnešní rozhovor udělá velkou radost každému, kdo miluje přírodní materiály. V tvorbě Petry Satranské najdete lněné košile, zástěry, šatičky, sukně i náramky a také jednu specialitu - pánské noční košile z bavlny. Ale ještě dřív, než začnete obdivovat Petřinu tvorbu v obchůdku may, doporučujeme seznámit se s Petrou samotnou...

Řekněte nám na úvod něco o sobě.
Narodila jsem se a bydlím v místě s krásnou přírodou a někdy trošku drsnějším podkrkonošským podnebím. V Nové Pace žiji se svým manželem a radost nám dělají čtyři děti - tři chlapci a holčička. Místo zřejmě ovlivňuje i moji tvorbu, ubírá se směrem k přírodním materiálům.



 

Jak jste se dostala k tvoření?
U mě vyhrálo šití. Může za to prababička, která uměla asi všechno na světě a naučila mě ještě jako maličkou háčkovat, vyšívat a trošku i šít, prostě zasela semínko. Ve čtvrté třídě jsem si potřebovala svoje jediné kalhoty upravit na "in" siluetu, tedy z mírných zvonových na těsnější trubky. Nechtěla jsem, aby to máma věděla, a tak jsem potají v pokojíčku stehovkou zkoušela nastehovat tu správnou linku a bohužel ještě ten večer znovu všechno vypárala, protože jsem nestihla ušít obě nohavice v jeden den. Až teprve třetí pokus vyšel, upravené kalhoty sklidily úspěch a od té doby jsem švadlenka. Mamka pak objednala jediný módní časopis na trhu a o tři roky později jsem dostala Veritasku, šicí stroj, na kterém šiji nejraději dodnes.


Věnujete se tvorbě profesionálně? Kolik času jí věnujete?
Ano, splnila jsem si svůj sen. Velký podíl má na tom můj manžel, který mě od začátku v mém snažení podporuje. Během mé poslední mateřské dovolené se zdálo, že nastal vhodný čas začít dělat to, co mě naplňuje. A daří se, i když je to stále cesta. Při práci doma je někdy problém oddělit pracovní čas od času pro rodinu, ale tím si asi prochází mnoho žen na Fleru.

Řekněte nám něco o technice, kterou tvoříte. Proč to u vás vyhrála?
Velká část výrobků, které na Fleru nabízím, je lněných. Mám ráda jednodušší, účelnou módu, volím tlumenější, často studené odstíny barev a lněné vlákno je pro takový účel jako stvořené. I když jsem nezačínala jako úplný amatér, vystudovala jsem dvě školy se zaměřením na textilní výrobu, oděv a střih, šít jsem se učila sama.

    

Popište nám typický průběh tvůrčího procesu, který vede ke vzniku nového výrobku.
I když první nápad vzniká rychle, veškerá další činnost je většinou dost zdlouhavá, někdy až těžkopádná, protože mám nutkání odevzdat perfektní práci. Vymýšlím, kreslím, střihám, zkouším a vracím se na začátek, až jsem spokojená.

Čí názor na vaši tvorbu je pro vás důležitý? Máte někoho takového?
Můj! Ne, nikoho se raději neptám. Zrozenci v panně jsou prý sami sobě největším kritikem a negativní názory ostatních berou jako útok. To na mě přesně sedí, i když moc lichotivé to není. Ale pochopte, když se s novou věcí tolik natrápím, jak mohu potom všechno zahodit jen proto, že mi nějaký rozumbrada řekne svůj názor :-)

Doporučte Fler tvůrce, které máte ráda.
Oj, to by byl dlouhý seznam. Jsou v mých oblíbených a jsou tam lidé, kteří mi pomohli, u kterých jsem nakoupila, virtuální i skutečné kamarádky, podnikavci, kteří jsou mi inspirací a vzorem. Jsou tam malíři, dráteníci, smaltéři, řezbáři, kováři, švadleny, tkalci, spisovatelé, grafici a spousta dalších šikulů. Jejich práce je uschovaná v mém Flerboxu „Sem se určitě vrať“ a je plný to nejlepšího, co jsem na Fleru do dnešního dne našla.

Kdybyste měla upozornit na jeden svůj výrobek z Fleru, který by to byl a proč?
Jednoznačně pánská noční košile. Výrobek, díky kterému jsem začala prodej na Fleru brát skutečně vážně. Mám vzpomínky z dětství, kdy jsem se zdržela u kamarádky až do večera a vídala jsem její rodiče v nočních úborech. Maminka měla na sobě pánské pyžamo a táta dlouhou noční košili, pohled nesmírně legrační. Ráda si to připomínám. První takovou košili jsem zkusila ušít svému tátovi. Dostal ji pod stromeček. Těšil se, že dostal pyžamo, ale když zjistil, co to je, že je to až na zem dlouhé a bez kalhot, odstrčil můj dárek, ať si v něm chodí maminka. Zkušená maminka ovšem košili vzala, položila ji tátovi na svátečně povlečenou postel místo pyžama a od té doby tatínek v ničem jiném nespal.

Nosíte své výrobky, nebo jste kovářova kobyla?
Myslela jsem až do loňské dovolené, že jsem kovářova kobyla jak vyšitá. Když jsem z kufru vybalila svoji garderobu, s potěšením jsem zjistila, že jsem si vybrala většinu svých výtvorů, není to tedy se mnou tak špatné.

Čemu se ráda věnujete ve volném čase, když netvoříte?
Nejraději jsem se svou rodinou, když jdeme do přírody, na výlet do hor. Máme to kousek, v kopcích jsme autem za chvilku.
Ráda poslouchám hudbu. Pozitivní, rytmickou, taneční a také vážnou, staré mistry.
Ve školním roce chodím do tělocvičny učit žáčky kotouly a stojky, pro ty nejmenší letos budu poprvé samostatně připravovat vystoupení na akademii, na to se moc těším.
Kdyby měl den víc hodin, oprášila bych spoustu dalších zájmů, například bych se vrtala v hlíně, tancovala, četla.

Jak vypadá váš ideální den?
Ten pracovní je dobře organizovaný, s možností se soustředit jen na výrobu. A během víkendu budou určitě bzučet včely, vonět káva, půjdeme se projít třeba na blízký hrad Kumburk nebo do lesa, dáme polévku na ohni a vysocký chléb a večer nějaká kultura, koncert, možná Miláno, La Scala a Verdi? Taková hezká tečka :-)

Jaké máte pracovní plány pro příští rok?
Jsou docela přízemní, ráda bych si pořídila střihačský stůl a řezací pilku, ulehčí mi to práci. A možná si už konečně přestanu šít visačky i vlastní vizitky a dám je někam natisknout.