Také jste doma zaznamenali zvýšený počet jídelních boxů z donáškové služby? U nás se tedy kvůli neustálému vaření pro všechny, co jsou stále doma, občas dostaví přepadovka naprosté averze na plotnu, a tak si blaženě hodím nohy na stůl a místo nekonečného tance kolem sporáku si na pár kliků v telefonu necháme přivézt hned několik porcí oblíbeného asijského nebo indického jídla. Místo hory nádobí zbydou jen papírové boxíky, které mě inspirovaly k výrobě lesní krajinky.

Tohle nebude náhoda! Když člověk netráví hodiny kuchtěním a následným nádobím, tak z něj hned lezou nápady tak nějak lehčeji. No, a co teď s tímhle zjištěním, ptám se? :-)

Materiál a pomůcky:

  • obědová papírová krabička
  • bílá barva ve spreji
  • obrázky zvířat
  • nůžky
  • klacíky
  • tavná pistole
  • přírodniny
  • zahradnické nůžky

Zrecyklujeme papírový jídelní box a vytvoříme z něj prostorovou koláž na zimní téma. Krabičku umyjeme a odstřihneme okraje.

Zahradnickými nůžkami si nastříháme několik klacíků. Využijeme různá rozdvojení a zajímavé tvary větviček.

Krabičku nabarvíme bílou barvou ve spreji a necháme dobře uschnout. Větvičky vlepíme tavnou pistolí do krabičky.

Sami namalujeme nebo vystřihneme vytisknuté obrázky zvířat z lesa. Nechybí medvěd, liška, veverka, divočák atd.

Mezi stromy naaranžujeme zvěř. Obrázky lepíme tavnou pistolí. Snažíme se, aby zvířata působila v lese přirozeně.

Na zem přilepíme spadané větve, na stromy listy. Hotový les použijeme třeba na zkrášlení vánočního stolu. Můžeme dozdobit světýlky. Uvidíte, že to neskončí jen u jednoho boxíku!

Autor/foto: Michala Šmikmátorová

Nápad pochází z výtvarného časopisu AMOS 4/2020.

 

 

AMOS 4/2020

 

Milí přátelé,

lámu si hlavu nad tím, jak pozitivně uvést tohle číslo. Všechno zlé je k něčemu dobré, špatné časy všechny sbližují, někdo dokonce prohlásil, že mizérie inspiruje lidi ke krásným věcem. No, upřímně řečeno, už mi tato chytrá hesla pěkně lezou na nervy a přestávají plnit svoji konejšivou funkci. Už jsem, asi stejně jako většina z vás, docela unavená z toho všeho dění kolem pandemie, kterou nikdo nečekal a nezval. Přeji nám všem co nejdřívější návrat do normálních časů, i když slovo normální zřejmě nabude trošku jiného významu, než jsme byli zvyklí. Do té doby je třeba alespoň soustředit pozornost jiným směrem, vytáhnout si barvy, štětce, nůžky, lepidlo, pletací jehlice, keramickou hlínu nebo třeba vyšívání. Ruční práce jsou na trudnomyslnost osvědčené a spolehlivě zabírají. Díky přípravě našeho Amose jsem si naordinovala koňskou dávku tvořivosti a musím říct, že to hodně pomohlo. Přeji to samé každému z vás.

Do vánočního čísla se myslím zadařil krásný rozhovor s ukrajinskými výrobci úžasných šperků, bratry Kochutovými z Užhorodu. Zavzpomínala jsem si na časy, kdy jsme se s přítelem, ještě bez dětiček, bezstarostně poflakovali po zakarpatských hřebenech a řešili tak maximálně, jaké bude počasí, jak nepotkat medvěda a co si dáme večer dobrého k jídlu. Časopis Amos byl tenkrát ještě v plenkách a vycházel teprve druhým rokem. Od té doby uběhl, ušel, sem tam i prokulhal značný kus cesty. Dnes v rukou držíte poslední číslo šestnáctého ročníku a doufám, že ten následující sedmnáctý bude po všech stránkách veselejší!

Mějte krásné Vánoce v rodinném kruhu, nemusí být třeskutě veselé, stačí, když budou pokojné, ve zdraví a s úsměvem na rtech.    

Michala Šmikmátorová

šéfredaktorka