Láska ke dřevu a umění dává prostřednictvím rukou Petra Eschlera vzniknout "dřevíčkům s duší", originálním výrobkům užitné i umělecké hodnoty. V dnešním rozhovoru máte možnost letmo nahlédnout také do duše autora. Kdo myslíte, že má nacestováno více, Petr, nebo jeho práce? :)

Řekněte nám na úvod něco o sobě.
Nevím, co říct. O sobě se většinou nemluví moc lehce. Pocházím z výtvarnické rodiny a setkávání s "výtvarnem" přišlo jaksi samo od sebe. Když mně bylo tak deset roků, otec mě vždycky volal, ať se jdu podívat na to, co vytvořil, a ptal se mě "Co si o tom myslíš?" Já nevěděl, co říct, až jsem intuitivně začal vnímat zákonitosti kompozice, zlatého řezu, barev atd. Přesto, že jsem byl dítě, můj názor uznával. To, co se učí na škole, já už vnímal zcela přirozeně jako dítě. Otec o mně vždy říkal: "To je můj kunsthistorik." Byla to velká škola. Poznamenalo mě to na celý život.

Jak jste se dostal k tvoření?
Když jsem byl ještě zaměstnán, otevřeli jsme si v Olomouci galerii Dvoreček. Tu jsem vybavoval svým rozvlněným mobiliářem. Najednou se o galerii mluvilo i na druhé straně republiky. Tak jsem svůj mobiliář představil na New Designu v Praze. Potom už to jelo samo. Hned několik článků v časopisech, ozvala se televize atd. Za posledních 15 let jich každoročně několik přibývá. Přicházely objednávky a mě hlavně bavilo tvořit stále něco nového. Moje práce si našla cestu do světa. Kromě Evropy i na další kontinenty - Austrálie, Asie, obě Ameriky a poslední i Cape Town v Africe. No, ještě jsem se nestihl za nimi podívat.


Věnujete se tvorbě profesionálně? Kolik času jí věnujete?
Už více než dvaadvacet roků funguji jako profesionální výtvarník. Kromě několika let, kdy jsem pracoval v sociální sféře. Pak jsem došel k závěru, že je čas jít vlastní cestou. I to mně přineslo mnoho zajímavého do života. Má to výhody i nevýhody. Občas pracuji i 16 hodin denně, ale pak zavřu dvéře a vypadnu na měsíc do světa.

Řekněte nám něco o technice, kterou tvoříte. Proč to u vás vyhrála?
Stromy a jejich dřevo, to je to, co mne fascinuje. Mám rád jejich vyzařování a jejich sílu. Lidé jsou nejsilnější bytosti na planetě z živočišné říše a stromy z říše rostlinné. My je potřebujeme už minimálně pro kyslík. Ony tu zůstanou bez nás, ale my bez stromů ne. Bolí mě u srdce, když vidím tu devastaci přírody, co se děje ve vyspělých zemích. O těch chudých ani nemluvím.

Popište nám typický průběh tvůrčího procesu, který vede ke vzniku nového výrobku.
Asi bych odpověděl slovy svých úvah: V hlavě se nám rodí tisíce nápadů, jen stovkám z nich se podaří se dostat alespoň na papír. Možná desítkám se podaří zhmotnit, ale jen jeden stojí opravdu za to.

Čí názor na vaši tvorbu je pro vás důležitý? Máte někoho takového?
Mám rád umění, které má duši. Je to například Jiří Jílek a Dagmar Koverdynská.

Doporučte Fler tvůrce, kterého máte rád.
KB GALERIE sošky jsou prosté a mají šťávu.

Kdybyste měl upozornit na jeden svůj výrobek z Fleru, který by to byl a proč?
Asi některé z hodin, třeba hodiny 33.

Používáte své výrobky, nebo jste kovářova kobyla?
Jistěže ano. Já v takovémto prostředí žiji. Je to můj život. Je však pravdou, že domů už pár let dělám něco pro svou paní a ještě to není hotové.

Čemu se rád věnujete ve volném čase, když netvoříte?
Cestování. Mám rád obyčejný lidi i krajinu, ne virtuální svět s cestovkami, ale ten skutečný. Na vlastní pěst jsem už procestoval kus světa. Párkrát Indie, USA, Srí Lanka, Thajsko, Barma, Kanada. Například v té poslední jsem strávil asi polovinu pobytu u totemových indiánů Hajda a Kwakwaka'wakwů. Přijali mne mezi sebe. Nocoval jsem v týpí a absolvoval obřady s kalumetem (dýmkou míru), se zpěvy obřadních písní. To se nedá nahradit zájezdem all inclusive. Pokaždé je to něco úplně jiného.

Jak vypadá váš ideální den?
Když nemusím brzo vstávat.

Jaké máte pracovní plány pro příští týden a jaké pro příští rok?
Pořádám řezbářské kurzy. Poslední byl už 24. v pořadí. Jelikož neexistuje žádný odpovídající studijní materiál, tak připravuji vlastní skripta. Často se knihy opisují jedna od druhé, ale tady nic obdobného není, tak to tahám z rukávu. Jsem sám zvědav, jak to dopadne. Myšlenka je u zrodu všeho, co nás obklopuje, takže když nepoleví na síle, tak určitě dobře.