Venku se šeří, zapaluji svíčku, pohledem ven sleduji poletující listí. Kocour na okně smutným pohledem škemrá: "Pusť mě dovnitř, chci být s tebou a v teple."
Ano, ano, podzim je v plném proudu a v klubu Poetika jsme se zamysleli, co v nás podzim vyvolává a jak bojujeme s pochmurnou náladou. A protože jsme klub Poetika, jak jinak začít než poezií. Tentokrát se pochlubíme básničkou od maminky Veroniky (U muzikanta):
Na lesních cestách podzim voní,
ocúny létu hrana zvoní,
na mezi je čas ozimů,
pole čekají na zimu.
V alejích rudnou jeřabiny,
bělavým břízám řídnou stíny –
na cesty, stráně, remízky
střásají zlaté penízky.
A léto? Ještě včera bylo…
bez loučení se rozloučilo.
Přece však s námi zůstalo –
v plodech, jež horce líbalo.
Byť podzim už nám kroky láme,
či teprv s jarem pospícháme,
jen když v svých stopách necháme
dost lásky, cestou rozdané.
***
U muzikanta
Když se začnou dny krátit a zimy přibývá, nastává každoroční otázka: „Kam s ním?“ Přes léto mám pracovní místo na verandě, kde je v zimě 10 stupňů. Stěhuji se tedy do teplých krajin – do naší obytné ložnice. Každý rok znovu zvažuji, kam umístím pracovní stůl, abych se dostala do skříně pro noty, ke stolečku s počítačem, měla prostor u šicího stroje i u cimbálu a nemusela cestou do postele něco přeskakovat. Letos nám počasí dopřává nebývalou spoustu teplých dnů, a tak mě tento úkol ještě čeká. Až bude přestěhováno, rozsvítím si lampu, do které jsem si koupila žárovku, která imituje denní světlo (mimochodem – vřele doporučuji). Pak budu moci v teple žehlit a stříhat a šít a žehlit a těšit se na chvíli, až zase přijde jaro, odstěhuju stůl a řeknu si – „Máme my to ale krásně velkou ložnici!“
***
LuciKar
Podzimní večery mám spojené s kouřícím šálkem čaje, teplou dekou a pěknou knihou. To je ale ideální stav. Většinou se mi během těchto večerů v teplé dece s knihou zavírají oči a jde na mě spánek. Abych tomuto lenošivému stavu předešla, tvořím. Je to výborný relax a člověk nemá v tyto dny pocit, že by měl třeba pracovat na zahradě nebo jít ven běhat a může bez výčitek svědomí zůstat doma v teple. Podzimní večery jsou také velmi vhodné pro návštěvu divadla, kina nebo oprášení domácích deskových her.
Pokud se povede krásné podzimní počasí, tak rozhodně mířím ven, ale když je sychravo a tma, večery patří tvoření, četbě a kultuře. Ani okořeněné svařené víno není zakázané :-).
Recept na zázvorový čaj:
- 2 cm zázvorového oddenku
- 1 l vody
- osladit medem, přidat šťávu z citronu
Oloupaný zázvor nastrouhám a přeliji vroucí vodou. Nechám cca 10 min odstát. Poté přes sítko sliji. Do mírně vychladlého čaje můžeme přidat citronovou šťávu a osladit medem.
***
Ko-runka
Podzimní nálada?
Když na mne dolehne škaredé počasí v každé roční době, peču nebo vařím. A protože už dlouho žiji sama, rozdělím se s kamarádkou. Nevím, co přesně bych měla o podzimní náladě napsat, na radu Verunky (U muzikanta) dám oblíbené recepty:
1. Zelný závin
Potřebujeme: 300 g hladké mouky, 1 vejce, 20 g sádla, sůl, 1/8 vlažné vody, 5 kapek octa, 50 g másla, 1 malá hlávka zelí, 100 g sádla, 100 g cukru, sůl a pepř
Připravíme nejdříve náplň: Hlávku zelí drobně nakrouháme nebo nakrájíme, dáme do kastrolu, ve kterém jsme rozpustili sádlo se špetkou pepře, a přidáme krystalový cukr. Dusíme tak dlouho, až se vydusí všechna voda a zelí dostane zlatavou barvu. Nechat vychladnout.
Těsto: Z mouky, vajec, sádla, soli a vlažné vody s trochou octa vypracujeme těsto na tažený závin. Necháme odpočinout. Těsto vytáhneme, pokropíme máslem, polovinu těsta potřeme dušeným zelím, stočíme, dáme na plech, znovu pomastíme a pečeme cca 20 minut (každá domácnost má jinou troubu, já to mám v el. troubě za 20´). Upečené pocukrovat a nakrájíme řezy.
2. Vertuta (to je "slaný" závin z taženého těsta)
Těsto udělat stejně jako v předchozím receptu. Vytažené těsto na placku pokapeme olejem, rozložíme nádivku (kterou máme rádi) a zatočíme do spirály. Potřeme vejcem a upečeme.
Nádivka brynzová: 250 g brynzy + 2 lžíce másla - promíchat a potřít placku.
Nádivka masová: 250 g vařeného mletého masa, 2 lžíce másla, 3 cibule, pepř, sůl, kopr, všechno promíchat a potřít placku. Komu vadí cibule, může si ji trochu orestovat.
A nyní vám přeji dobrou chuť.
***
matyma
Podzim je období barevných listů, ale také vzpomínek. V době, kdy jsem ještě byla dítě školou povinné, jsem se na podzim přímo těšila. Měli jsme rodinu na jižní Moravě a každým rokem jsme jezdili pomáhat na vinobraní. Tenkrát to nebyla žádná legrace, byla to práce ve vinohradu. Dostala jsem nůžky a kbelík, přidělili mi řádek a začala pěkná dřina. Hrozny byly veliké a v kyblíku pěkně přibývaly. Jakmile byl plný, zavolala jsem některého bratrance a ten vysypal kbelík hroznů do putýnky, kterou nosil na zádech. Tu pak odnášel z velikého kopce dolů a vysypával do kádí. A opět šel nahoru do vinohradu, kde už na něj někdo další křičel, že má plno. Tak to šlo celé dopoledne a odpoledne zase. Oběd pro všechny vařila moje teta a pravidelně to byl pečený králík s dýňovým zelím a knedlík. Pochoutka, na kterou nikdy nezapomenu. Ty doby jsou dávno pryč, vinobraní bývalo náročné, přesto na to ráda vzpomínám. Když přijde podzim, vyjíždíme s manželem směr jižní Morava. Není nic lepšího, než si utrhnout střapec hroznů přímo ve vinohradu...
***
Stonejane
Listopad
Vítr duje
tmě do černé sluje
a listí syčí po chodnících
Větru v patách
chvátá strach
hledající adresáta
pro své dílo zkázy
Prochladlá srdce
tonou v pochybách
Listopad volá holomrazy
***
JanineFragments
Zlatem se brodím aneb čas na klid
Stmívá se do krásy
šepotem tichým
šustí listí pod nohama
stín se stínem se objímají
lampy a stromy
zlatem se brodím
syrovou vůní
země chutná
tichým příslibem
láska nehyne
v nádechu výdech
vítej, podzime.
***
jari.ticha
Napsat pár řádků o podzimu není zrovna lehké, protože ve mně jsou podzimy dvou tváří. První tvář je krásně barevná, plná spadaného listí, které je zbarvené od žluté, oranžové, přes bordovou a zlatou, čas sklizně a úklidu našich zahrádek, sbírání kaštanů, žaludů a vyrábění zvířátek a postaviček nebo pouštění draka. Tenhle podzim miluju. Když jedu autem, pozoruji tu barevnou nádheru a říkám si, jak je u nás krásně.
Druhou tváří je podzim melancholický, tmavý, mlhavý, vlhký a studený, smutný až depresivní. U mě tohle období začíná koncem října a trvá do adventu. V této době mi zemřel tatínek, a i když je to 24 let, je to stále živé a moc bolavé. Od konce října denně zapaluji svíčky, znamenají pro mne světlo, ne jen pro duši. Zalezu si pod deku a čtu si. Je mi smutno a často mi z ničeho nic tečou slzy. Jak říkám, je to pro mne těžké období. O to víc se těším na konec listopadu a s ním přicházející advent.
K barevnému podzimu patří i dýně nebo cukety a výrobky z nich:
Cuketový závin:
1/2 kg mletého masa, 2 střední cukety, cibule, olej, sůl, pepř a listové těsto
Na oleji zpěníme cibuli, přidáme mleté maso a cukety, ty umyjeme, buď nastrouháme, nebo nakrájíme na velmi tenké plátky. 20 minut dusíme, pak necháme vychladnout.
Listové těsto rozdělíme na 2 díly, vyválíme, pokryjeme směsí a srolujeme.
Potřeme vajíčkem a pečeme.
***
Babička ovečka
Kdybych měla jedním slovem vyjádřit, jakým obdobím je pro mne podzimní čas, bylo by to slovo vzpomínky. Pestrobarevné listí, spadané kaštany a studený vítr mě zavanou do dětství, kdy jsme s bratrem z lesklých kaštánků a žaludů vyráběli zvířátka, pouštěli draka a před Dušičkami chodili s maminkou na hřbitov zdobit babiččin hrob. Zvláště navečer, když už se stmívalo, jsem ráda procházela vysypanými cestičkami mezi náhrobky a všechna ta výzdoba a mihotavé plamínky svíček pro mne měly zvláštní kouzlo.
Čím jsem starší, tím méně mám tohle roční období ráda. Všechna ta pestrobarevná krása kolem je potlačena prvními mrazíky, deštěm, silným větrem a brzkým stmíváním. Procházky po hřbitově už ztratily své kouzlo, teď raději zapálím za své nejdražší svíčku doma a vzpomínám neustále.
***
Kbags
Bylo potřeba shrabat listí z velikánské zahrady rodičů (bydlí u lesa)... a bylo potřeba jet na pohřeb na Slovensko. V necelých pětadvaceti jsem obé protrpěla. Jaký smysl má vozit suché listí do lesa?? A proč se loučit s mrtvým strýčkem?? Důležité přece je to, kolik času a lásky jsem mu věnovala, když žil...
Bylo potřeba shrabat listí z velikánské zahrady rodičů (tam u lesa)... a bylo potřeba jet na pohřeb na Slovensko. V necelých padesáti jsem si obé užila. V Dome smútku bylo obohacující vidět sestřenku, vysoce postavenou manažerku, v jiné poloze - uplakanou, shrbenou, křehkou. Moc jí to slušelo. Její syny, ty jsem skoro nepoznala... To je let, co jsem je viděla naposledy... A tetička z Bratislavy - ta nás svou vitalitou přežije snad všechny. A to jí táhne na devadesátku!... Týden poté jsem se hrabala v myšlenkách při tvorbě hromad šustícího budoucího kompostu. Proč u nás na hřbitovech máme obřadní síně a ne domy smutku? Proč se snažíme vytěsnit smrt ze života? Kvalitní smutnění může život obohatit. Jen je potřeba si ho připustit a naučit se s ním pracovat. Jako vše v životě, i smutek je druhou polaritou jiné emoce, radosti. Abych mohla žít v rovnováze, musím si občas dopřát obé. Bez prožitku jednoho nedokážu docenit význam druhého...
Očistila jsem zahradu... i sama sebe. Dozrála jsem?
***
Iva Korčáková
Ukrytá v podzimu
Ukrytá v podzimu
v zákoutí mysli vidinu
světlo v zákoutí domova
dotyky štětce ulpí odznova
na tvé tváři
Kdesi v mlhavé záři
plátna listím posypaná
čarující dílka raná
Barvy se slijí v obrázek
máš milion otázek
Že přijde čas vánoční
objetí půlnoční
zvony a polibky bližnímu
s voňavou skořicí ve vínu
Přikryje listím zima zachumlaná
zůstanou srdce milovaná
Těší se drobné malůvky
na léto, na tebe, borůvky
Teď ukrytá v podzimu
***
baybla
Podzimní večery
Asi každý z nás má rád barevný a prosluněný podzim, kdy sluneční paprsky ještě trochu hřejí a barevné listí na stromech září do dáli. Ano, jsou to pěkné dny, ale začíná se stmívat rychleji a přichází podzimní večery, které miluji. Takové ty opravdové listopadové, dušičkové, sychravé. Na někoho to působí pochmurně a smutně, ale pro mě je to uklidňující.
Takové večery moc ráda odpočívám u okna v obrovském křesle. Zachumlám se do deky, uvařím si můj půllitráček čaje a vezmu oblíbenou knihu. Často se přistihnu, že mi otevřená kniha leží na klíně a nečtu. Dívám se z okna. Pozoruji stíny už skoro holých stromů, když padne mlha a začne mrholit, poslouchám, jak kapičky ševelí a pleskají na spadané listí na zemi. Dívám se do tmy a cítím se tak zvláštně pokojně a klidně.
A kdyby k tomu všemu ještě někde v dálce zavyl velký pes, atmosféra by byla naprosto dokonalá!
***
TetaN
Miluji podzim a pokaždé si říkám s básníkem: Jsi tu můj podzime, jste tady vy dny mé....
Mám ráda vůni tlejícího listí, obdivuji koruny stromů kolem naší říčky, které se barví odlišně, zjišťuji, jak málo znám plody neovocných stromů v mém okolí. A tak je sbírám, sbírám i uschlé trávy, květenství planých mrkví a vděčné šípečky. Vše, co mi příroda dá, potom vkládám do svých kytic a věnečků na dveře, na hřbitov. Nevadí mi ani déšť, to vycházím jen na zápraží k mojí kryté lavičce a chválím déšť. Asi chválím Boha, že dává naší Zemi ten blahodárný lék, který přináší život.
Vůně tlejícího listí i táhnoucí se vůně z nedalekého statku mne vrací ve vzpomínkách o šedesát let zpět. Je už tma, pouze ze stodoly se přes nedovřená vrata prodírá teplé žluté světlo žárovky. Některé tam už jsou, ženy, které přišly pomoci s loupáním klasů. Přišourám se a sleduji, jak si vytváří prostor pro svoji poskládanou deku a uvelebují se k dvouhodinové práci společně s ostatními. Jsou to sousedky a tety. Maminka přináší smaltovaný hrnec s kouřícím čajem s rumem a posílá mne pro hrnky. Nesmím zapomenout na šufánek! A rychle zpět, aby mi ani slůvko neuniklo. Dodnes je vidím! Ženy, teple navlečené s teplým šátkem na hlavě. Sedí na hromadě kukuřičných klasů a řeč se mele... Vzpomínám s láskou a vnímám tu vůni, která je stále stejná, když vyjdu kousek za dům... a tak vzpomínám na texty básníků, na kterých jsme vyrostli. Podzim už platí listím. Básníci zemřeli, básně zůstávají. Jak dlouho ještě? Třeba se znovu začnou učit děti ve škole Halase, Nezvala, Zpěvy staré Číny...
A teď zase honem do reality: plést svetr "s osmičkami"
***
Vždycky mě znovu překvapí, jak mám podzim ráda. Chladu a nemocem se bráním třeba čajem z čerstvých šípků: velkou hrst šípků zalijeme vroucí vodou, necháme 10-15 minut louhovat, pak rozmixujeme, přecedíme a osladíme medem, slast. Další prevencí je běhání po lese, při kterém mě napadají různé básničky, třeba tahle:
Den urputně voněl podzimem
Urputně a od země
A čas vál čerstvě
Směrem na severozápad
Jsem ráda, že dnešní den byl.
Krásný jako čirůvka.
***
SVARTORN
Narodila jsem se na Vysočině v nejbarevnějším podzimním měsíci. A možná právě proto miluji podzim. A protože mé srdce zůstalo na Vysočině, nostalgicky tvrdím, že podzim je nejkrásnější právě tam... Procházela jsem se barevným listím, nosila si ho domů, tam ho lisovala a všude aranžovala. Byla to pastva pro oči. Čím jsem starší, objevuji krásu a kouzlo podzimu šedého, nevlídného, schovaného v mlze. To mě pak naplňuje neskutečným klidem a mírem na duši i na srdci...
Doteď považuji za jeden z nejkrásnějších výletů právě výlet listopadový. Byla doba covidová, všude zavřeno a my jsme museli zaplnit šest hodin při čekání na opravu auta. Výlet hustou mlhou neznámou krajinou byla naprosto nezapomenutelná zenová záležitost...
***
Zdekula
Miluji barvy, miluji podzim a bez barev si nedovedu představit život, to se také odráží ve většině mé tvorby. Když nastane listopad a jedeme autem, mám v tu chvíli radost, že jsem nepodlehla manželovu naléhání, abych si udělala také řidičák. Takhle se nemusím věnovat řízení, ale mohu se kochat nádherami úžasné barevnosti přírody. Střídají se stálozelené stromy s barevným listím před opadem, v barvách od žluté přes hnědou, oranžovou až po tmavě vínovou. A pokud jsou plískanice, nevadí. Zalezeme do teplíčka a popíjíme zimní ovocné a bylinkové čaje. Proti nachlazení si děláme čaj z čerstvého zázvoru s citronem a medem.
***
Pokud vás stále ještě přepadá chmurná nálada, chce to něco sladkého. Tady je osvědčený recept od JanineFragments:
Svatomartinské rohlíčky bez kynutí
SUROVINY
Těsto
250 g hladké mouky, špetka soli, 1 lžíce moučkového cukru, 125 g másla (studené), 1 vajíčko, 75 ml mléka
Náplň
125 g mandlové mouky (nebo pomletých mandlí), 6 sušených meruněk (švestky), 2 lžíce moučkového cukru (nebo medu), 1 lžička vanilkového cukru, 2 špetky kardamomu, 1 vejce, kůra z jednoho pomeranče
Na dozdobení
1 vajíčko na potření a plátky mandlí
POSTUP
V míse rozdrolím mouku, cukr, sůl a na kostičky nakrájené studené máslo. Vznikne “písková” konzistence bez hrudek másla. Přidám promíchané vajíčko s mlékem a zapracuju do hladkého těsta. To zabalím do potravinové fólie a dám na chvíli vychladit do lednice (než si připravím náplň).
Na náplň nasekám nadrobno sušené meruňky a promíchám s mandlovou moukou, cukrem, vanilkovým cukrem, kardamomem, pomerančovou kůrou a vajíčkem (nebo vše rozmixuju). Vznikne kompaktní a lepivá směs. Rohlíčky budou na druhý den od upečení sušší, proto by náplň měla být o něco šťavnatější. Sušené ovoce někdy namáčím do pomerančového likéru nebo rumu a nebo pro nealkoholickou variantu použiju kompotované ovoce s trochou jeho šťávy.
Odpočaté těsto si rozdělím na dvě poloviny a válečkem rozválím do kruhu na tloušťku 3 mm. Nakrájím nožem na trojúhelníky jako pizzu a na okraj každého vložím náplň. Sroluju a dám na plech vyložený pečicím papírem. Mašlovačkou potřu rozmíchaným vajíčkem a posypu drcenými oříšky.
Peču na 180 °C přibližně 20 minut. Po vychladnutí posypu moučkovým cukrem.
***
A to je vše, naše vzpomínání, snění i kuchtění pro zpestření sychravých dnů je u konce.
Budeme rády, když nám do komentářů napíšete, jak vy si zpříjemňujete deštivé dny a dlouhé večery.
Úvodní foto zdroj Pixabay
