Co se skrývá za "večerkovým" národem, který známe tak maximálně ze stánků a obchodů se smíšeným zbožím? Často jsem si tuhle otázku kladla, tím více, že kromě vietnamských pohádek a jedné knihy o vietnamském umění jsem neměla nikdy v ruce žádné zajímavé informace o téhle zemi.

Na začátku prosince jsme se s manželem vydali prozkoumat na měsíc a půl Vietnam a já jsem speciálně pro Fler (protože na něj myslím kudy chodím) nafotila kousky, které by vás mohly zajímat. Kousky na hony vzdálené tomu, co seženete u Vietnamců na tržnicích. A nutno dodat, že je velká škoda, že k nám tahle jejich produkce nejspíš nikdy nedorazí.

Co možná nevíte, Vietnamci jsou výborní řezbáři, krejčí a floristé.

Jinými slovy, dělají překrásný vyřezávaný nábytek, často zdobený perletí, šijí krásné šaty z přírodního hedvábí, které se přede a tká v centrálním Vietnamu a v horách pěstují na farmách květiny, aby je pak aranžovali do věnců a dárkových košů.

Svým způsobem jsou to asi estéti. Kdo jiný by tak miloval upravené záhony a barevné truhlíky plné zeleně a věšel si kolem sebe klícky se zpěvným ptactvem? Mají to někde hluboko v sobě a je jen škoda, že to samé neplatí o jejich vztahu k životnímu prostředí. Ale o tom tenhle článek není...

Vietnam je země mnoha kontrastů a velké chudoby (ovšem nikomu nechybí motorka a mobil). Zatímco na severu v horách v prosinci sněžilo, na jihu teploty šplhaly ke třicítce. Říká se, že jižané nemají rádi lidi ze severu pro jejich vážnou tvář a nevalný smysl pro humor. My to nemůžeme potvrdit, neboť napříč celým Vietnamem se všichni ukázali jako jeden z nejmilejších národů, s jakým jsme se dosud setkali.

Zdroj: www.flickr.com.

Pozn. aut.: Protože jsme se zdaleka nedostali do všech oblastí, půjčila jsem si z  internetu ještě několik dalších ukázek vietnamské šikovnosti. Stojí za shlédnutí.

Fler mě hodně naučil všímat si rukodělných výrobků.

Naučil mě mimo jiné vážit si ruční práce a dávat jí přednost před masovou výrobou. Často si (ráda) připlatím, jen proto, abych mohla získat zajímavý český solitér. Vietnam je plný ruční výroby, vlastně mám pocit, že ruční výroba stále převládá. Malé dílničky, kde se něco vyrábí, jsou ve městech na každém kroku a kdo nevyrábí, ten alespoň na ulici vaří. Bože, vietnamská kuchyně je tak chutná! Vůbec nemá cenu chodit do restaurací, protože to nejlepší dostanete u stánků a v lidových jídelnách.





Pohodlně se usaďte, přehlídka začíná! :)

Krásu ručně vykládané truhly můžete obdivovat například zde. Zdobení perletí je velmi oblíbené a sahá hluboko do historie. Fotka je ze Saigonu.

Detail intarzie na truhle z konce 19. století. Zdroj: auctionatrium.com.

Když vám rozpočet nedovoluje koupit takový skvost, k mání jsou ještě malé dřevěné sošky zdobené kousíčky perleti...

...nebo ručně zpracované náramky a další drobnosti:

Běžným suvenýrovým artiklem jsou zde také malé ručně malované lakované krabičky. Více či méně zdařilé. Je třeba si všímat detailů, protože ne vždy je práce odvedená dobře. I když jde o suvenýr, je to pořád moc krásná, dekorativní a funkční záležitost a určitě udělá jako dárek radost.

V jednom hinduistickém chrámu mě zaujaly tyhle kachličky. Jak jsem se přesvědčila už v hotelových koupelnách, spárování Vietnamcům opravdu nejde, to si přiznejme otevřeně, ale jinak ty kachličky shledávám jako velmi krásné a co kus, to originál! Nyní jsou ručně vyráběné kachličky opět na vzestupu a za takové by v Evropě kde kdo výrobci utrhal ruce :).

Hodně oblíbeným suvenýrem jsou razítka. Zejména pak na severu, v hlavním městě Hanoi, byla v historické části města jedna dílnička vedle druhé, kde vám téměř na počkání zhotovili razítko na míru. Mně se ale nejvíc líbila ta tradiční razítka, se znaky nebo s oblíbenými draky a tygry.

Když píšu o zajímavém krejčovském umění, mám na mysli tohle. Nemyslíte, že je škoda, že u nás na tržnicích nabízejí především ty "parády" s třemi pruhy? A co teprve ta výšivka!

Ručně vyřezávané hlavy. Došla jsem k závěru, že je to z kořenů kokosové palmy (doufám, že se nemýlím). Originální, že?

Oblečení, kožené boty a kabely ve městě Hoi An jsou kapitolou samou pro sebe. Brala bych to všechno! Pravda, když to vezmeme z praktického hlediska, ty kabáty byly tenké jak papír, protože v téhle části Vietnamu nemají o opravdové zimě ani ponětí, ale stejně... No tak bych si pod kabát vzala pořádný svetr a bylo by to.

A ručně šité botky z barevné kůže byly tak rozkošné! Každý obchod měl vzadu dílnu, proto si nemyslím, že šlo o nějakou masovou průmyslovou produkci, ale opravdu o ruční práci, i když jeden obchod vzájemně kopíroval druhý. A kožené maxi kabely? No nevypadají jako ze žurnálu? Nebyly nejlevnější, ale prodavačka byla ochotná smlouvat. Ovšem, já byla jen zvědavá na cenu, dalších třicet dní s batohem na zádech mě odrazovalo od koupi čehokoliv navíc. Každý nový gram bych na zádech cítila :). Takže například ta usňová fialová kabelka s třásněmi zavěšená nad kabelami startovala na ceně 2 500 Kč.

A tady je jedna z pouličních dílen. Vietnamci žijí na ulici. Na ulici vaří a jedí, spravujou motorky, sedí na židličkách a lelkují u silné kávy (ta byla!), šijí... Jejich domy mají patro, kde spí, a přízemí mívají dokořán a v něm nějaký "kšeft". Vzájemně se navštěvují, klábosí, pracují...

Přiznám se, chvíli jsem si říkala, že si nějakou z těch čepic koupím. Pro sebe... Já vím, šílený, ale byly tak vtipný!

Tradiční vietnamský oděv Ao Dai, který se šije z hedvábí. Jsou to dlouhé kalhoty a tunika s vysokými rozparky po stranách:

Zdroj: ntugre.blogspot.cz.

A i když foto není z nejlepších, nesmím opomenout květinářství. Všichni tam milujou květiny. Všude jsou nějaké květináče, záhony, zastřižené keře. Jsou to úplní šílenci v tvoření květinových dekorací. Asi se jim v tom krásně žije :)

Tak co myslíte - neměli by Vietnamci pozměnit sortiment na stáncích?

Já bych byla rozhodně pro! :)

 

Foto: uvedené zdroje, úvodní foto + kde není uveden zdroj: autorka článku