Na našich výpravách po všech možných koutech jihovýchodní Asie jsme několikrát narazili na jméno Američana Jima Thompsona. Něco málo jsem si o něm přečetla v cestovatelském průvodci, loni jsme konečně byli v jeho domě v Bangkoku, před pár lety se jeho jméno objevilo v Cameron Highlands v Malajsii, kde se po něm před 50 lety beze stopy slehla zem... Už mám v hlavě delší dobu, že si ty kousky jeho příběhu s nešťastným koncem seskládám jednou dohromady. Tak jdu konečně na to!

Jim Thompson se narodil roku 1906 v Greenville ve státě Delaware. Vystudoval architekturu, avšak cestičky osudu ho zavály za 2. světové války jako dobrovolníka americké armády do jihovýchodní Asie. Válka se naštěstí zrovna v době jeho příjezdu chýlila ke konci a tak se stalo, že se Jim Thompson dostává několik dnů po jejím konci do hlavního města Bangkoku jako zpravodajský důstojník OSS (později CIA).

Tento kraj světa si ho naprosto získal, až do té míry, že opustil armádu, rozhodl se zde usadit a trvale žít. Velmi ho nadchla místní řemeslná výroba, hlavně ručně tkané hedvábí, ale i další tradiční řemesla na ústupu - řezbářství, místní keramika, nejrůznější zpracování přírodních materiálů starými způsoby a samozřejmě tradiční thajská architektura.

V 50. a 60. letech minulého století, v době, o které je řeč, se do Thajska převážně dovážel levný textil z okolních zemí a tradiční způsoby zpracování a tkaní hedvábí byly v těžkém úpadku. V podstatě se touto výrobou již zabývalo jen několik skupin thajských muslimů, kteří si hedvábí vyráběli pouze pro svoji potřebu. V architektovi se probudil zdatný obchodník, schopný rozpoznat poctivou kvalitní práci a také vycítit podnikatelskou příležitost.

Zdroj fotografií JimThompson a Pinterest

Plnou parou vzhůru k úspěchu

Jim Thompson začal záhy s komunitou tkalců na výrobě hedvábí spolupracovat, cestoval po celém Thajsku a navazoval další kontakty. Látky byly tak úžasné, že se začal byznys rychle rozvíjet. Již po necelých dvou letech, roku 1947, přiváží první větší ukázky hedvábných látek do New Yorku, kde s nimi slaví ohromný úspěch, hodně se o něm píše ve vybraných časopisech a nádherných materiálů se ihned chytají i přední módní návrháři. Něco takového na západě ještě nikdo neviděl, kvalita provedení, barvy, zvláštní lesk, bylo to něco famózního. Roku 1950 pak otevírá svůj první obchod s hedvábnými látkami na významné obchodní třídě Surawong Road v Bangkoku.

V roce 1951 založil svoji oficiální společnost Thai Silk Company Ltd. I když z počátku neměl o výrobě hedvábí ani páru, správně odhadnul, že se tyto nádherné materiály budou velmi dobře prodávat. A měl pravdu.

Výrobou zprvu zaměstnával jen menší skupinu tkalců, kterou byli zmínění thajští muslimové, jedna z nejchudších vrstev obyvatel. Po prvních úspěšných letech, kdy se výroba raketově rozšířila, poskytoval práci stovkám místních lidí.

V roce 1951 byl požádán Broadwayskou produkcí k obléknutí většiny herců v muzikálu Král a já, čímž byl jeho úspěch definitivně zpečetěn. V roce 1959 pak oblékl do svých látek i její veličenstvo thajskou královnu Sirikit, která se stala jeho nejváženější zákaznicí. Co víc si přát.

Její veličenstvo thajská královna Sirikit (nyní 85 let), fotografie: Pinterest

 Kostýmy z Thompsonova hedvábí - muzikál Král a já, foto: Playbill

Během následujících osmi let hedvábný obchod prudce vzkvétal. Látky i výrobky z nich se báječně prodávaly a objednávky chodily ze všech stran. Výbornou reklamu mu dělal filmový průmysl, který z jeho materiálů šil kvanta kostýmů pro další projekty. Thompsonovo hedvábí bylo objednáno i pro renovaci jednoho ze sálů v britském královském sídle Windsor nebo ve slavném londýnském hotelu Savoy. 

Bylo to jako sen. Bez nadsázky se mu podařilo vzkřísit skomírající tradici ručně tkaného hedvábí, které vzal a ukázal ho celému světu. Tyto látky se čistě díky jeho zásluze staly poznávacím znamením Thajského království a jsou jím dodnes.

Záhadné zmizení

27. března 1967 Jim Thompson při odpolední procházce po Cameron Highlands v sousední Malajsii náhle beze stopy zmizel a už ho nikdy nikdo neviděl. Dodnes nikdo netuší, co se s ním mohlo stát. Je to velká záhada. Co se mu asi přihodilo, když se ani po mnohodenním usilovném pátrání s nasazením 400 osob po něm nenašla nejmenší stopa? Jedna z verzí je napadení tygrem, který zabloudil až na okraj džungle, kam se Thompson pravděpodobně vydal. Další teorií bylo i odstranění nepohodlného obchodního konkurenta některým z čínských obchodníků nebo snad vyřizování účtů s americkou tajnou službou? Nebo se prostě ztratil v džungli a již se mu nepodařilo najít cestu zpět a podlehl divé zvěři? Kdo ví, to zůstane navždy smutným tajemstvím. Bylo mu 61 let.

Při prohlídce jeho nádherného domu v Bangkoku mě nejednou zamrazilo při představě, jaký konec vzal tento neobyčejný člověk. Bylo to umocněno také vzpomínkou na putování po Malajsii, kde jsme se po oněch horských čajových plantážích v Cameron Highlands před pár lety procházeli, stejně jako on. V jeho pracovně nad psacím stolem visí dva horoskopy, které si nechal vypracovat (byl totiž velmi pověrčivý a na tyto věci hodně dal). Jeden sestavený pro rok 1959, kdy se měl dostavit jeho životní úspěch, což se potvrdilo jeho přestěhováním do Bangkoku a rozběhnutím hedvábného obchodu, a druhý se týká roku 1967, kdy ho mělo postihnout velké neštěstí, v čemž se horoskop bohužel také nemýlil...

Pro vaši představu, jak to na takových horských čajových plantážích lemovaných malajskou džunglí, kam se pan Thompson vydal na svoji poslední procházku, vypadá, přikládám pár našich fotek z malajsijských Cameron Highlands...

Fotografie z vlastního archivu

A tak beze stopy zmizel muž s velkou vizí - hedvábný král, který z drobné muslimské komunity tkalců vytvořil díky své chytrosti, poctivosti a pracovitosti společnost světového věhlasu, která prostřednictvím thajských následovníků skvěle funguje dodnes. Kromě prodeje látek přibyl i stylový nábytek a Jim Thompson´s restaurace, vše v originálním tradičním thajském stylu od vybavení až po kuchyni. A jeho hvězda stále stoupá, otevírají se další a další obchody, již na pěti kontinentech...co by na to asi říkal?

Zdroj fotografií JimThompson

Dům Jima Thompsona

V Bangkoku se z domu Jima Thompsona stalo muzeum, které žádný návštěvník města nemůže vynechat. Muzeum je tedy trochu slabé slovo. Dům ("bán") se skládá z několika budov, jež jsou velkolepou ukázkou tradiční thajské architektury. Komplex tradičních thajských domů si nechal po částech na svůj pozemek přivézt lodí z různých koutů země. Díky důmyslnosti staveb sestavených bez jediného hřebíku je možné tyto domy rozebrat a kamkoliv převézt, což pro něj nebyl žádný problém. To je další jeho velká zásluha. V Thajsku byl tou dobou ve vyšších kruzích spíše trend přiblížit se co nejvíce evropskému stylu bydlení a svoje tradiční postupy a materiály upozadit, jako by se za ně snad styděli. Jako architekta ho samozřejmě původní stavby velmi zajímaly, a tak si z nich vybudoval unikátní obydlí.

Uvnitř pak nashromáždil neuvěřitelně bohatou sbírku asijského umění a řemesel od čínského porcelánu přes khmerské řezby, sklo, keramiku, potisknuté látky, staré tisky a kresby až po velmi vzácné sochy budhů. Obklopoval se krásnými věcmi, zajímal se o tradiční řemesla, mnohdy již téměř vymizelá, studoval historii země, do všeho nového se vrhal po hlavě a pečlivě získával co největší množství informací. Ve svém vyšperkovaném obydlí hostil i řadu významných osobností, které rád svým domem provázel.

Nedílnou součástí domu je i skvostná, do detailu promyšlená zahrada plná exotických květin, stromů, vodních prvků a odpočinkových zón. Nechybí ani tradiční domeček pro duchy. Ten se obvykle staví ještě před samotnou stavbou domu, aby se usmířil duch místa, kterému jsou pak do jeho domečku denně přinášeny čerstvé květiny, ovoce, vonné tyčinky a jiné drobné dárky pro zajištění ochrany domova.

 

Nezbytný domeček pro duchy, který se nachází u každého obydlí.

V areálu Thompsonova domu - muzea jsou k vidění ukázky z různých stádií výroby.

Stěžejním článkem celého procesu výroby hedvábí jsou kokony larvy nočního motýla bource morušového, které jsou omotány 300 až 900 metrů dlouhým nepřerušeným hedvábným vláknem. To má zakuklenou larvu chránit, než se z ní vylíhne motýl. K tomu však při výrobě hedvábí nedojde, protože prokousáním larvy kokonem je vlákno zničeno. Hedvábné kokony jsou proto zahřívány na teplotu 100 stupňů, tím je larva uvnitř zahubena a vlákno se může v celé své délce hladce odmotat.

Zdroj fotografií: vlastní archiv a Pinterest

A jak si vede značka Jima Thompsona dnes, 50 let po jeho záhadném zmizení? Myslím, že velmi dobře...

Zdroj fotografií JimThompson a Pinterest

V roce 1996 vznikla přímo v Thompsonově prvním obchodě na Surawong Road útulná kavárna Cafe 9. Číslo 9 není nahodilé, devítka je číslo domu na zmíněné ulici, kde se obchod nachází. Můžete zde nakoupit suvenýry domů a navíc si báječně pochutnat na tradiční thajské kuchyni, které je (alespoň podle mě) nejlepší na světě.

Foto Asia-bars