Renáta se k háčkování dostala trochu náhodou a trochu tím nejpřirozenějším způsobem – chtěla hračku pro syna. Nezůstalo jen u jedné hračky, nezůstalo jen u háčkování. Naštěstí! A díky tomu si dnes můžete na profilu Silesia HandMade vybrat z mnoha překrásných andělíčků a dalších rozkošných postaviček nebo zvířátek.

Řekněte nám na úvod něco o sobě.
Dobrý den, jmenuji se Renáta, je mi 33 let, se svým synem Jonáškem a pejskem Terezkou žijeme na severu Moravy, v Opavě. Mám ráda přírodu, zvířátka, knihy a práci, která je mým koníčkem. Dovolte, abych vám tedy popsala útržky z pracovního života.

Jak jste se dostala k tvoření?
Tvořila jsem od dětství, toužila jsem stát se ilustrátorkou, ovšem vše má v životě asi ten správný čas, kdy si konečně řeknete „to je ono“. K práci, kterou se zabývám dnes, mě dovedla vlastní nevědomost. Než se mi narodil syn, chtěla jsem pro něj do postýlky jednu z háčkovaných hraček, které mě okouzlily. Ovšem tenkrát jsem se ještě neorientovala v internetovém bankovnictví, abych ji objednala. Proto jsem si řekla, proč bych něco neuháčkovala sama? A tím to celé začalo. Vznikla první žirafa, postupně se mi v hlavě rodily nápady na další výrobky, ale hlavně jsem během krátké doby zjistila, že mě tato zábava naprosto pohltila a byla jsem mile překvapena, že se výrobky lidem líbí.

    

Věnujete se tvorbě profesionálně? Kolik času jí věnujete?
S hrdostí mohu prohlásit, že ano. Po malinkých krůčcích jsem se vydávala na cestu, která byla dlouhá, strmá, někdy pořádně zakroucená, přes to všechno jsem to nevzdala, dosáhla prvního vrcholku a neskutečně se těším, jak budou probíhat další kroky, protože nyní startuju na další část pouti. Práci věnuju každou volnou chvilku, ať už fyzicky nebo alespoň v myšlenkách.

 

Řekněte nám něco o technice, kterou tvoříte. Proč to u vás vyhrála?
Jak už bylo zmíněno, háčkování bylo první technikou, kterou jsem použila. V 95 % si vystačím s krátkým sloupkem, práce je skladná a dobře přenosná. Přesto jsem vždy toužila šít… Ovšem když jsem viděla, co obnáší navléknutí nitě do stroje, rychle mě to přešlo. Pořád jsem si myslela, že něco zamotám, pokazím, to přece nemůže být tak snadné, říkala jsem si. Pak přišel den, který mě posunul o kus dál.

Popište nám typický průběh tvůrčího procesu, který vede ke vzniku nového výrobku.
Navážu na předchozí otázku. Měla jsem představu andílka, uháčkovat jej by ale bylo časově náročné. Tudíž jsem se postavila výzvě a bez jakýchkoli zkušeností nakreslila střih, sedla ke stroji a začala realizace. Světe div se, dopadlo to dobře. Vzpomínám na ten okamžik, kdy jsem sešila dva kusy látky k sobě, cítila jsem se jako vítěz.

Když to tedy shrnu, jakmile mám představu, co chci vyrobit, a hlavně tomu věřím, vím, že to dokážu. Pokud mi ale v hlavě hlodá sebemenší pochybnost, nepracuje se mi dobře a v této fázi práci odložím, případně navždy uložím.

Čí názor na vaši tvorbu je pro vás důležitý? Máte někoho takového?
Tohle bych rozdělila do několika fází. Nejprve si sebekriticky musím přiznat, zda jsem spokojená, či nikoli. Po odstranění nedostatků se ptám na názor maminky, která je pro mě při práci velmi důležitým článkem, pokud ani ona neshledá nic, co by se dalo vylepšit, přijde rozhodující část, zákazník. Ten nakonec stejně rozhodne o tom, zda něco dělat jinak, zda se výrobek líbí nebo nelíbí. Velmi si cením důvěry, kdy mi lidé sdělí svou představu v pár záchytných bodech. A když následuje zpětná vazba o dobře odvedené práci, můžu si oddychnout.

Doporučte Fler tvůrce, kterého máte ráda.
Krátce po objevení Fleru jsem zahlédla medvídky od Šarajs. Tito nádherní tvorové mě naprosto okouzlili a dodnes je považuji za nejkrásnější, jaké jsem viděla.

Kdybyste měla upozornit na jeden svůj výrobek z Fleru, který by to byl a proč?
Jednoznačně Bohunka. Mám k ní vztah, dostala mě k šití a tehdy jsem si řekla, že moje práce má smysl. Nezapomenu na tu úplně první, která si hned druhý den našla svou majitelku. Pojí se k ní příběh, putovala k malé holčičce, které zemřela maminka. Bohunka jí měla alespoň trochu ulevit a dodat sílu, že maminka je taky andílek, který ji teď ochraňuje.
Když tato práce pomůže, potěší, vykouzlí úsměv na tváři, pak věřím, že ji nedělám zbytečně, naopak, že musím pokračovat.

Používáte své výrobky, nebo jste kovářova kobyla?
Sama za sebe kovářova kobyla jsem. Dodneška nemám výrobek, který bych věnovala sama sobě (maximálně takový, který má nějaké mouchy a zákazníkům bych jej nenabídla). Výrobky ale ráda věnuji lidem, na kterých mi záleží, což dělám.

Čemu se ráda věnujete ve volném čase, když netvoříte?
To je těžké, protože když netvořím v rámci práce, využívám volné chvíle opět k tvoření. Pokud to čas dovolí, vznikají dílka zvířat a tvorů v životní velikosti a reálné podobě, vše pomocí jednoho háčku, tisíce metrů příze a mých rukou. Toto nejde vyrábět běžně, práce na jednom projektu mi zabere i několik měsíců. Sama si tímto zkouším, co vše jsem schopna zvládnout a posouvám si tím vlastní hranice.

 

Jak vypadá váš ideální den?
Dát si ráno v klidu kávu, pustit se do práce na novém výrobku a pak vyrazit se synem na jednu z našich oblíbených dobrodružných výprav do přírody. Večer dodělat práci, kterou jsem nestihla přes den, přečíst kus knihy a jsem naprosto spokojená.

Jaké máte pracovní plány pro příští rok?
Byla jsem oslovena pro jeden krásný projekt, kde si budu moct splnit svůj dětský sen a zároveň pracovat na tom, co mě naplňuje. Více ale v této fázi nemohu prozradit. Nápadů mám strašnou spoustu, který z nich to nakonec v podobě novinky vyhraje, to se nechám sama překvapit.