Tento návod vás zve k tvoření keramického srdíčka, které se může stát výjimečným osobním dárkem pro někoho, koho máte opravdu rádi. Kousek hlíny se pod vašima rukama promění v památeční předmět plný emocí, trpělivosti a péče. Můžete do něj otisknout reliéfní vzor, iniciály nebo třeba otisk prstu, aby v sobě srdíčko neslo skutečně osobní stopu. Je to dárek, který není o dokonalosti, ale o upřímnosti – o tom, že jste si na někoho udělali čas a vytvořili pro něj něco vlastníma rukama a od srdce. Hodí se jako ozdoba na vánoční stromek, věnec nebo jen tak do pěkné krabičky s věnováním.

Autorka/foto: Michala Šmikmátorová, časopis Golem 4/2025

Materiál a pomůcky:

  • keramická hlína MA
  • dřevěná šablonka srdíčka
  • váleček, šlikr, špachtle, štětce, houbička
  • zelená glazura Amaco C49 Rainforest
  • bílá engoba Mayco

Vyválíme si plát keramické hlíny MA silný asi 0,3 cm, obtiskneme dřevěné srdíčko a obkreslíme kolem něho tvar srdce.

Ze stejného plátu vyřízneme ještě jedno stejné srdíčko bez obtisku, bude tvořit zadní stranu.

Necháme oba díly mírně zavadnout, poté je v dlaních lehce vytvarujeme do mističky. Spojením vznikne pěkný buclatý tvar.

Okraje narýhujeme do mřížky, potřeme šlikrem, slepíme srdíčka k sobě. Spoj uhladíme opatrně špachtlí nebo prstem.

Z malého válečku hlíny vytvarujeme očko, přiložíme k horní části srdíčka a přilepíme šlikrem, pečlivě začistíme. Propíchneme skrz, aby měl kudy unikat vzduch při schnutí a výpalu.

Po přežahu zatřeme na střed zelenou glazuru a lehce setřeme houbou z povrchu. Zbytek plochy natřeme bílou engobou (engobu Mayco lze použít i po přežahu). Vypálíme na vysoký výpal.

 

Golem 4/2025

Milí přátelé keramiky,

podzim je tu, listí pod nohama šustí, zase s dětmi lovíme kaštany zpod aut, pečeme jeden štrůdl za druhým a vaříme dýňovou polévku s pomerančem a zázvorem a k tomu medvědí topinky. Že nevíte, co to je? Takové naše domácí názvosloví. Jestli koukáte na Mlsné medvědí příběhy, tak tam si je ti dva dobráci dělají pravidelně. Smažené křupavé topinky pořádně potřené stroužkem česneku. Dětem začínají kroužky a pomalu z nich nosí svoje výtvarné a hliněné výrobky. Je toho za celý rok požehnaně, ale všechno schovávám, nic nevyhazuji. Výkresy do velikánských desek na skříň a keramiku tak různě, do květináčů, na parapety, do dřevěných rámů na zeď.

Když jdu s dětmi k mojí mámě, vykukují na mě dodnes moje dětské i starší výrobky. Schovávala všechny mé keramické pokusy, malé mističky, domečky na zeď, mýdlenky. Přežily několikero stěhování a pořád tu jsou. Když jsem byla dítě, byla jsem na ně pyšná, později mi to samozřejmě přišlo všechno strašně trapný a dnes mě to až dojímá, kolik vzpomínek je tím uchováno. Jsou to otisky okamžiků mého života. Malá svědectví toho, že jsem byla hodně tvořivé dítě, jak rychle jsem vyrostla, zkoušela a učila se. S těmito pocity schovám vše i já. Čas letí rychle, budou to vzpomínky na ten krátký společně strávený čas. Asi jim to taky jednou přijde trapný, ale teď už vím, že nakonec převládnou pocity vděčnosti a lásky.

Do Golema nám chodí spousta tvoření ze škol, kroužků a školek, rádi je zveřejňujeme a moc nás těší, že je hlína zase v kurzu, objevují se noví tvůrci, vznikají dílny, Instagram je plný krásné keramiky. A dokud je ve školkách, družinách a základkách první obsazený keramický kroužek, je tu naděje, že tohle krásné řemeslo přežije i v současné technické době. Pokud máte ve své blízkosti nějakého keramického nadšence, třeba ho potěší předplatné Golema pod stromeček, co říkáte? Pěkný podzim a zachovejte nám přízeň!

Michala Šmikmátorová
šéfredaktorka

 

Návod je ze čtvrtého letošního čísla keramického časopisu GOLEM a koupíte ho hravě i u nás na Fleru :).