Byl jednou jeden domeček, v tom domečku... rostl sukulent. Nemusíte být žádný zkušený keramik, náš domeček je třeba jen jednoduše poskládat a slepit z pečlivě vyřezaných tvarů hliněného plátu. Je to trošku jako lepení perníkové chaloupky, chce to trpělivost, preciznost a také prostorovou představivost. Výsledkem je domeček jedna báseň.

Klíčovou částí je kruhová zahrádka, kam si můžete vysázet rostlinstvo dle libosti. Sukulenty se nabízejí z praktického důvodu, kterým je nenáročnost zálivky a také prostoru pro kořínky. Chtěli jste vždy mít domeček s oranžovou, světle zelenou nebo třeba fialovou střechou? U vašeho keramického obydlíčka se můžete rozmáchnout a ladným pohybem ručky ponořit střechu do libovolné glazury. Vašemu domečku to jistě bude slušet za všech okolností a troufám si tvrdit, že nezůstane jen u jednoho. Pojďte si hrát s hlínou! 

Materiál a pomůcky:

  • keramická hlína, šlikr, voda
  • houbička, nástroje na modelování, nůž, váleček, pravítko
  • glazury: oranžová, transparentní, černé barvítko

Na plát hlíny silný 5 mm si předkreslíme stěny domečku podle rozměrů na obrázku a vyřízneme. Hrany zahladíme a doplníme detaily jako okna a dveře.

Hrany narýhujeme nožíkem do tvaru mřížky. Na spoje naneseme vrstvu šlikru.

Stěny domečku slepíme postupně k sobě. Spoje pečlivě uhladíme.

Stejně tak postupujeme při tvorbě střechy. Šlikrem přilepíme komín a poté střechu na domeček.

Ze zbytku plátu vymodelujeme půlkruhovou zahrádku. Spoje naškrábeme a šlikrem přilepíme k domečku. Hrany začistíme a necháme vyschnout.

Po přežahu natřeme domeček černým barvítkem a lehce vymyjeme houbou. Střechu namočíme do oranžové glazury. Pálíme na 1150 °C. Zasadíme sukulent.

A pustíme se do dalšího, co říkáte? :-)

Autor/foto: Loliti

 

Návod byl připraven pro keramický Časopis Golem číslo 2/2018.

 

Milí přátelé keramiky,
zkuste si někdy zaťukat na keramický hrneček! Jen tak zlehka nehty poklepat ťuk ťuk ťuk… Zní to pěkně, co říkáte? A přitom každý ťuká úplně jinak.

Můj oblíbený kameninový půllitrák od Zuzky Strakové zvoní silně a hluboce, malinký šálek s platinovým ouškem a nezbytným tulipánkem od Moniky Jankůj zvoní trochu hlouběji a tlumeně, tenoučký hrneček ze skoro průhledného porcelánu od Evy Hedy Machalové cinká jemně a zvonivě cink, cink… Kdyby mi nevyšel úvodník opět po půlnoci, vytahala bych si tu celou polici svých oblíbenců a uspořádala bych si nejraději zvonivý koncert. Takto se musím při této spontánní zvukové zkoušce trochu krotit.

A jak mě napadlo si tu ťukat na hrnky do tmy? V novém čísle Golema najdete hned tři návody na výrobu různých hudebních nástrojů. A tak zcela náhodně vznikla malá kapitolka Hlína a zvuk. A že to zní krásně! Jestlipak tuto vlastnost vypálené hlíny objevili už pravěcí lidé, kteří začali z hlíny tvořit první sošky a jednoduché nádoby? Představuji si to asi takhle, den za moc nestál, mamut v nedohlednu, děti se hlasitě handrkují před jeskyní, nespokojená žena hudruje, že není co do žaludku, a tak si náš pravěký umělec sedá k ohni, tiše si cinká na kousek svojí keramiky a u toho se blaženě usmívá…

Ať už jsem se trefila, nebo ne, hlína je nevyčerpatelný zdroj inspirace, ať už tvoříte hrnky, džbány nebo štěrchací koule, je to materiál, se kterým stojí za to se spřátelit.

Pěkné jarní počtení!

Míša Šmik