Keramik, malíř, sochař, trochu i stavitel nebo tesař: Václav Fišer toho kromě svých synů, kteří mu rozumějí, zvládá spoustu. Z hlíny, kterou si míchá sám, dovede stvořit mísy, hrníčky, čajové servisy nebo dokonce impozantní umyvadla.

Řekněte nám na úvod něco o sobě. Jak jste se dostal k tvoření?
K tvoření jsem měl blízko už od dětství. Můj otec i děda malovali a děda byl grafikem a písmomalířem z povolání. Ke keramice jsem se dostal již jako dítě, protože jsem téměř každý víkend trávil v keramické dílně svého strýce, a tak Střední průmyslová škola keramická v Karlových Varech byla vlastně tím jediným, co mne napadlo při rozhodování, kam ze základní školy půjdu.

Jsem rád, že jsem keramickou školu absolvoval na začátku 90. let, kdy porevoluční uvolnění přineslo i to výtvarné a kantoři nás v této nadšené atmosféře vedli k samostatnému myšlení a nezatíženému výtvarnému uvažování. Dali mi hodně otevřenosti k vnímání věcí a hodně řemeslných dovedností. Dodnes těžím z mnoha myšlenek a pouček svých učitelů a ducha té doby.

Po střední škole jsem absolvoval výtvarnou kulturu na pedagogické fakultě Západočeské univerzity v Plzni (upozorňuji, že to bylo ještě v době, kdy se do školy v Plzni muselo chodit a nešlo ji vystudovat za rok) :) Tam jsem se začal věnovat více malbě, i když keramiku jsem nepřestal dělat nikdy.

Věnujete se tvorbě profesionálně? Kolik času jí věnujete?
Než jsem se začal po škole věnovat keramice a živit se jí, měl jsem krátké intermezzo coby učitel. Když mi má práce připadá těžká, vzpomenu si na tuto krátkou epizodu. Pomáhá mi to uvědomit si, že dělám práci, která mne baví. A hned mne přestávají bolet záda, ruce a je mi tak nějak i na duši lehčeji, přestože čas, který trávím v dílně za měsíc, je za tři ve škole. Trávím v dílně tolik času, že si moje žena myslí, že mi z toho už občas přeskakuje. Jednou jsem šel z dílny s našimi synky a při vstupu domů jsem parafrázoval Mozartovu větu o Pražanech a řekl: “Mí synové mi rozumějí.” A žena říká: “Tobě už hrabe, mísy nové ti rozumějí? Ty už si povídáš i s mísama?”

V keramické dílně jsem strávil a trávím tolik času, že se dá říct, že většinu času dýchám hlínu, jím hlínu, piju hlínu a až nastane můj čas a nechám se jako správný keramik upravit žehem, děcka budou mít na zahradě pěknou keramickou sochu.
Mé začátky byly usnadněné tím, že jsem po odchodu strýce do důchodu převzal jeho dílnu. Ačkoli jsem zdědil staré vybavení, velice mi to v rozjezdu pomohlo. Zpočátku jsem si materiál kupoval, ale dnes si vyrábím jak hlínu, která je na pomezí porcelánu a kameniny, tak veškeré glazury, které jsou mojí vášní. Myslím, že malba, kterou také miluji, se v mé keramické tvorbě začala projevovat, alespoň co se barevnosti týká. Miluji, když jsou stejně jako v malbě barvy glazury vrstvené, jde v nich najít hloubku, prolínání a svět, který mne inspiruje.

 

Řekněte nám něco o technice, kterou tvoříte. Proč to u vás vyhrála?
V Karlových Varech je škola zaměřená na výrobu porcelánu a já se k němu postupně vracím. Technologie porcelánu, alespoň toho evropského, je založená na odlévání do forem. Kompletně vše si vyrábím, od modelů, přes formy, hlínu až po glazury. Tato technika výroby umožňuje udělat věci, které točením či modelováním není možné vyrobit. Ať už se jedná o asymetrické tvary či tvary dvojstěnné, jako je třeba umyvadlo. Variabilita a možnosti jsou to, co mne na této technice baví.
Výrobky vypaluji v elektrické peci na 1280°–1300° C, což zaručuje vysokou pevnost hlíny a stálost glazur.

Popište nám typický průběh tvůrčího procesu, který vede ke vzniku nového výrobku.
Při technologii odlévání má proces výroby poměrně hodně kroků a nevím, zda jejich popisem čtenáře neodrovnám a dočtou rozhovor do konce. :) Jednou jsem se snažil spočítat, kolikrát vezmu jeden hrnek do ruky, než skončí u zákazníka, ale když jsem ještě zdaleka nebyl u konce a byl u 30, tak jsem skončil s tím, že to vlastně ani nechci vědět.

Když nebudu mluvit o točených věcech, o kterých je nějaká všeobecná povědomost, a budu mluvit o výrobě porcelánu, tak se začíná vytvořením návrhu a jeho převedením do modelu, buď hliněného nebo sádrového. Na hliněný model se vyrobí sádrová forma, do níž se zalije sádrový odlitek, který se pak ještě opracovává a dá se vybrousit do dokonalého tvaru. Na něj se pak vytváří forma, podle komplikovanosti tvaru může být jednodílná, dvoudílná, ale běžně i pětidílná. Pokud chcete vytvořit několik forem na jeden výrobek, vytvoříte na ně rozmnožovací zařízení, taková forma na formu. Po vyschnutí forem se mohou použít na odlévání.
Hlínu mám podle vlastní receptury, tu připravuji v rozplavovači, kam se umleté a navážené poměry jednotlivých surovin porcelánu (kaolín, živec, křemen) nasypou a míchají s vodou do homogenního stavu, poté se hlína přecedí přes jemné síto. Když hlínu po 24 hodinách opustí vzduchové bubliny, dá se použít na zalévání do forem. Sádrová forma z ní vysává vodu a hlína začne od kraje formy tvořit střep, při jeho dostatečné tloušťce se zbytek hlíny vyleje. Po několika hodinách výrobek vyjmete, přilepíte uši či jinak dopracujete. Po usušení se dále zabrušuje a zamývá houbou a připraví tak na první výpal na 900 °C. Na takto vypálené věci se nanáší glazura. Já osobně glazury vrstvím a používám i pět, šest glazur na jeden výrobek. Výsledná barva glazury při závěrečném pálení na 1280–1300 °C je závislá jak na síle jednotlivých vrstev, tak na délce výpalu.

Kdybyste měl upozornit na jeden svůj výrobek z Fleru, který by to byl a proč?
Je těžké vybrat jeden jediný výrobek z šíře věcí, které dělám, protože se snažím vyrábět pouze to, co sám používám, abych zjistil, jak věc funguje. A tak mám ke všem věcem osobní vztah a stojí za nimi nějaký příběh, ať už se to týká myšlenky, která vznik výrobku provázela, nebo příběhu ze života, kdy vám je nápad na novou věc hozen přímo do cesty. Třeba s výrobou umyvadel jsem začal, protože když jsme dostavovali náš domeček, tak jsem si říkal, přece nebudeme mít v koupelně bílé umyvadlo, udělám domů vlastní a pak ho zkusím nabídnout i na trhu. Tak jsem se pro nás snažil udělat takové, které bude funkční, barevně ladící s koupelnou a tvarově zajímavé. Vzniklo z toho umyvadlo, které je dvojstěnné jako klasické umyvadlo, a navíc je hluboké, takže v něm můžeme koupat i naše děti.

Velký bonus je to, že po šesti letech výroby má doma v koupelně mé umyvadlo už několik desítek lidí, kteří mi pak posílají fotky svých koupelen, a jejich řešení navazuje na barvy a tvar umyvadla. To je pro každého člověka, který tvoří, velký přísun energie a chuti do práce, když jsou lidé s prací spokojeni, vrací se k vám s tím, že se jim vaše tvorba líbí a chtějí si od vás pořídit něco dalšího.

Z těch menších věcí bych rád upozornil na čajové konvice a servisy. Jsem čajomil a snažím se dělat konvice tak, aby se dobře držely, dobře se z nich nalévalo, aby hubička nekapala a bylo radostí se na ně i jen dívat.

Čí názor na vaši tvorbu je pro vás důležitý? Máte někoho takového?
V prvé řadě hodnotí mé věci moje žena, která je první, komu je ukazuji. Jinak si velice vážím názoru mé učitelky na malbu akademické malířky Naděždy Škardové, která když mi řekne, že je něco pitomé, tak to beru jako prostý fakt, že je. Samozřejmě jsou pro mě důležité názory kamarádů ze školy, keramiků a v neposlední řadě i zákazníků.

Doporučte Fler tvůrce, které máte rád.
To je spíš otázka pro mou drahou ženu, protože ta na Fleru visí neustále, a snaží se můj svět udržet v rovnováze tím, že za každý můj prodej udělá na Fleru jeden nákup. Ale i já mám své oblíbené výrobce, a že je zde z čeho vybírat a je těžké vybrat z toho množství jen několik. Velmi se mi líbí šperky od Lenka Blaza (samozřejmě pro mou ženu), keramika od kamarádky marisanka, neuvěřitelně precizní šperky Tamarchi (hádejte pro koho?), nosálové pro naše děti od tina.hl a mohl bych pokračovat, ale to si už radši projděte Fler. :)

Používáte své výrobky, nebo jste kovářova kobyla?
Jak už jsem říkal, vyrábím to, co sám používám, takže doma máme mraky konvic, hrnků, misek, talířů a spoustu jiné keramiky.

Čemu se rád věnujete ve volném čase, když netvoříte?
Když nedělám keramiku? Poslední dobou není moc času na nic jiného, protože se snažím většinu volného času věnovat rodině. Dříve jsem hodně maloval a často mi to chybí, ale každý čas v životě má své priority a jsem šťastný v tom, co žiji, a snažím se užívat si vše, co dělám. Občas udělám i nějakou plastiku, ale na to je také čím dál méně času. Ale když je čas a nedělám nic výtvarného, rád pracuji se dřevem a dělám nábytek do našeho domku.

Jak vypadá váš ideální den?
Je to vlastně každý, do kterého se probudím. Ale představa ideálního dne je, že se probudím a nebolí mne záda a ruce z práce, svítí slunko do oken, že s ženou a s dětmi v klidu posnídáme, nikam nespěcháme, kávička, obídek, zahrada, večer oheň… Prostě klídek a pohoda.

Jaké máte pracovní plány pro příští rok?
Tento rok mne čeká stavba nové dílny, protože tu starou musím chtě nechtě opustit. Chci si, když už se to tak sešlo, dílnu postavit u našeho domu, zřejmě abych už z ní nikdy nevylezl. Takže mne čeká po dostavbě velké stěhování, stavba nové pece, bude to náročný rok, ale těším se.
A jako většina keramiků mám vlastně naplánovaný celý rok dopředu, práce, trhy, práce, rodina, trhy, práce, jednoduše život.