Originální keramická dózička potěší děti i dospělé a zároveň nabídne prostor k procvičení základních keramických technik. Při její výrobě si vyzkoušíte modelování z plátu i kuličkovou metodou při tvoření základního tvaru, lepení jednotlivých částí šlikrem i vytvoření funkčního víčka.
Dominantním prvkem je velrybí ocas, který slouží jako praktická úchytka. Jeho tvar může být variabilní, od jednoduché stylizované ploutve až po rozevřený nebo jemně zvlněný ocas s naznačenou strukturou. Díky tomu získá dózička svůj osobitý charakter. Závěrečné glazování v odstínech mořských barev pak podtrhne její jedinečný vzhled.
Autorka, foto: Michala Šmikmátorová
Materiál a pomůcky:
- keramická hlína CA, šlikr
- nožík, misky, igelit nebo noviny, houbička, modelovací nástroje
- glazury, tyrkysově zelená glazura Santa Lucia BSZ 750, akvamarínová glazura BSZ 2206E
- burel, štětec
Na vytvoření kulaté dózy použijeme buď sádrovou formu, nebo dvě misky obalené igelitem. Kuličkovou metodou vytvoříme tvar podle formy.
Budeme potřebovat dvě stejné misky s rovnoměrně silnou stěnou. Nožíkem seřízneme okraj. Necháme zavadnout a vyjmeme z formy, naškrábeme okraje.
Misky slepíme k sobě šlikrem do tvaru koule. Jednu misku necháme ve formě a na ni přilepíme druhou. Spoj uhladíme doztracena.
Špejlí se špičkou si naznačíme tvar víčka se zámečkem. Ostrým nožíkem vyřízneme. Jako úchytku vymodelujeme velrybí ocas.
Rovnou plochu ocásku naškrábeme a přilepíme šlikrem na víčko. Necháme schnout s víčkem na dózičce. Poklepem o stůl dózičce zploštíme dno.
Po vyschnutí a přežahu glazujeme dózu akvamarínovou, víčko Santa Lucia a ocásek zatřeme burelem a lehce vymyjeme. Pálíme na 1160 °C.
Tip:
Hranu dózy a okraj víčka necháme bez glazury, budou na nich stát na desce v peci.
Úvodník do čísla
Aktuální číslo časopisu koupíte lehce také přímo na Fleru.
Milí přátelé keramiky,
někdy v sobě neseme věci, které se těžko pojmenovávají, není snad nutné je hned dávat do slov. Stačí jim dát prostor, kde mohou prostě být. Ticho, které nic nepožaduje.
Dejte své emoce hlíně. Dejte jí to, co si v sobě nesete – radost i neklid, ticho i chaos, zamilovanost i únavu z běžných dní. Jsou dny, kdy máme chuť obejmout celý svět. A jsou dny, kdy bychom nejraději nemluvili vůbec s nikým. Radost, smutek, láska, vztek, očekávání, nejistota… To všechno k životu patří. Jen ne vždy víme, kam s tím. Nemusíte to nikomu vysvětlovat. Hlína nerozlišuje, co je správné. Nehodnotí, nemá ke všemu chytré komentáře. Jen čeká, až se jí dotknou ruce. Napětí z rukou se přenese do tvaru, struktury, něco začne vznikat. Myšlenky, které víří hlavou, měkce dosednou a ztiší se. Hlína přijme vaše emoce beze slov a vrátí vám je proměněné v misku, vázu, sochu nebo obyčejný hrnek, který vám bude každý den připomínat, že i těžké chvíle lze přetavit v něco krásného.
Není to terapie v učebnicovém smyslu, není to ani útěk. Je to spíš tiché přeložení vnitřního světa do hmoty. Možná právě proto má toto řemeslo zvláštní sílu. Nechává nás být upřímnými, i když nemluvíme. Není to jen o technice a zkušenostech. Je to rozhovor mezi člověkem a materiálem. Rozhovor, ve kterém často zjistíme mnohem víc sami o sobě. Až příště vezmete kus hlíny do rukou, nechte stranou spěch i očekávání. Přineste si jen sami sebe. Se vším, co právě prožíváte. Hlína si s tím poradí. A možná vás překvapí, co všechno dokáže říct beze slov.
Přeji vám, aby vás toto číslo inspirovalo nejen k novým technikám a nápadům, ale i k tomu nejdůležitějšímu, a to je tvořit srdcem. Ať je vaše léto plné slunce, hlíny a malých radostí, které zůstanou.
Michala Šmikmátorová
šéfredaktorka
Návod je z třetího letošního čísla keramického časopisu GOLEM. Najdete ho také na Fleru.
