Háčkování je fascinující technika, díky které mohou vznikat úžasně barevné a krásné výrobky. Rozhoduje totiž osobnost, která háček drží v ruce. A když je to někdo tak optimistický jako Vendulka_, je o výsledku rozhodnuto.

Řekněte nám na úvod něco o sobě.
Bude to asi překvapení: jmenuji se Vendula – těší mě! :) Jsem někdy veselá a někdy zasněná. Mám ráda malé drobnosti, které prozáří okamžiky všedních dnů, smích, vůni kávy, tulipány, dlouhé sukně a zmrzlinu. Na svět se snažím dívat pozitivně a v jednání poslouchám více srdce než rozum.

Jak jste se dostala k tvoření?
V dětství jsem ráda usínala za zvuku šicího stroje mé mámy, sledovala dědečka, jak maluje své obrazy, a nevědomky tak vstřebávala potřebu stále něco tvořit. Mám ráda svůj malý kouzelný svět plný barev – protože mám pocit, že je jich v dnešním světě nějak málo. Svou tvorbou se snažím přiblížit háčkování mladým lidem, snažím se změnit zaběhnutou myšlenku, že háčkování je nuda, háčkované výrobky jsou nemoderní a že háčkovat mohou jen babičky. Hraji si s barvami a zkouším, co mi dovolí. Ohromně mě to baví – ladit k sobě zdánlivě neladící a vdechovat život obrazům, které vidím ve své hlavě.

Věnujete se tvorbě profesionálně? Kolik času jí věnujete?
Tvořím prakticky pořád, kdy mi to má rodina dovolí. Většinou však v noci, protože mám dvě malé děti, které jsou bohužel často nemocné, ale i když zrovna nejsou, potřebují hodně mé péče. Mám veliké štěstí, že mám hodnou tchýni, která mi pomůže, když vidí, že už nevím kudy kam. Studium jsem zasvětila jiným oborům, ale zdá se, jako by si mne má tvorba i tak našla – nezávisle na profesi. Můj muž na mně vždy pozná, kdy se mi v hlavě rodí nový kousek, oči mi prý začnou "svítit", hledám tužku, pastelku, cokoliv a papír a maluji a čekám, až uslyším můj vnitřní hlas šeptat, že je to to "ono".

Řekněte nám něco o technice, kterou tvoříte. Proč to u vás vyhrála?
Mou nejmilejší technikou je háčkování – technika, která se mi vždy zdála tak těžká. Jak jsem se mýlila! :) Pustila jsem k sobě háček blíže a on mi ukázal, v čem je jeho síla. A já ji našla ve svobodě – můžete si ho vzít kamkoliv, hlídáte jen jediné oko a je při něm tolik prostoru pro vaši vlastní kreativitu. Žije si ovšem svým vlastním životem a tvoření s ním nejde nijak uspěchat.

Popište nám typický průběh tvůrčího procesu, který vede ke vzniku nového výrobku.
Jak ráda bych popsala typický proces – ale ten není. Některé výrobky vznikají v naprostém chaosu a za běhu. Nad některými přemýšlím a maluji si je i rok, než je "uvidím" a jsem schopna jim vdechnout život, a některé se rodí nenápadně v tichu noci. Ale na začátku je vždy touha vytvořit něco originálního, s vlastním příběhem.
Pak přicházejí na řadu barvy, kterým věnuji dlouhý čas, protože jsou pro mne tak důležité, a většinou když začnu něco nového tvořit, nevnímám čas ani únavu, a dokud nemám hotovo, nemůžu přestat, přemýšlím o každém knoflíku, perličce, o každém detailu... A za oknem už zase zpívají ptáci a slunce se probouzí do nového dne a já si říkám, že ještě alespoň malý kousek.
Můj tvůrčí proces je zkrátka dlouhý, protože mi velmi záleží na tom, aby ten, kdo rozbalí balíček ode mě, byl opravdu spokojený. Neb jsem si vědoma toho, jak veliké štěstí mám, že ve mě vložil svou důvěru a v nabídce tvůrců si vybral zrovna mě. A tak se snažím o precizní práci od prvního očka až po mašličku na balíčku.

Čí názor na vaši tvorbu je pro vás důležitý? Máte někoho takového?
Ano, mám. :) A jsem za to tak ohromně vděčná! První je můj muž, který trpělivě poslouchá mé štěbetání o tom, jestli přidám nebo odpářu knoflíky či perličky nebo jestli to celé vypářu, když oba dva stejně dobře víme, že už to dopředu všechno dávno sama vím. Mé dcerky, v jejichž očích vidím nadšení, když se mi něco opravdu podaří a hned si to chtějí nechat. :). Má kamarádka Petra, které s nadšením vyprávím své velkolepé plány a která mi vždy připomene, že den má jen 24 hodin a díky ní se postavím z obláčku zase zpátky na zem. Ve chvílích nejistoty, zda jsem na správné cestě, hledám radu u kamarádky Aničky – Murinky, jejíž tvorbu zbožňuji a jejího názoru si moc vážím! A taky nesmím zapomenout na všechny členky klubu Pink panter, které si navzájem pomáhají, radí, motivují se, a které mi přirostly k srdci. A samozřejmě je pro mě ohromně důležitá zpětná vazba od mých milých zákaznic, přátel a lidí, kteří sledují mou tvorbu.

Doporučte Fler tvůrce, které máte ráda.
Fler je pro mne úžasné místo, plné ohromně talentovaných a obdivuhodných lidí. Je tak těžké vyjmenovat jen někoho, a tak si říkám, jak se hodí záložka v profilu s názvem "oblíbení prodejci". :). Když jsem si ale úplně poprvé přečetla tuto otázku – bez zaváhání mě napadlo jediné jméno, a tím je Montebell, jejíž šperky mi učarovaly a na jejíž tvorbě jsem doslova závislá.

Kdybyste měla upozornit na jeden svůj výrobek z Fleru, který by to byl a proč?
Nemůžu vybrat jeden jediný – nejde to. :) Jsem šťastná, že se mi podařilo v tom velikém háčkovaném světě najít si své místo, že se má tvorba stala rozeznatelnou, což není úplně snadné. Stále tomu nemůžu uvěřit a fascinuje mne to! Radost mám z každého výrobku, protože s každým se mazlím do posledního detailu a nechávám v něm kus své duše. Ale kdybych měla upozornit na něco ze své tvorby, bylo by to použití prvků patchworku v háčkování a specifické "zdobení", které se objevuje snad na všem, co vyrobím.

Nosíte své výrobky, nebo jste kovářova kobyla?
Ano, jsem typická kovářova kobyla. Nosím pouze jednu svou kabelku. :). Ale není to proto, že bych nechtěla své výrobky nosit – mám dlouhý seznam toho, co bych chtěla sobě a našim holčičkám vytvořit - jednou, až bude čas. Jenže pořád se mi ho nedaří nějak najít. A za to jsem na sebe dost naštvaná a pořád si říkám, že to změním!

Čemu se ráda věnujete ve volném čase, když netvoříte?
Ráda se směji se svými dětmi, žiji pro ně a veškerý volný čas věnuji své rodině. Ráda tančím – bez hudby a tance si svůj život neumím představit. A kdybych měla opravdu někdy volný čas :), tak bych si ráda četla – třeba Malého prince nebo Harryho Pottera nebo bych si „háčkla“ konečně taky něco pro sebe. :)

Jak vypadá váš ideální den?
Jsme spolu – já, můj muž a všechny naše holčičky – ve vzduchu voní lípa, která mi připomíná mou milovanou babičku, čas plyne a my nikam nespěcháme a nic nás nehoní. Užíváme si zdánlivě obyčejných věcí a vzájemné blízkosti. Třeba si trochu hrajeme, mluvíme, smějeme se, vaříme, čteme, malujeme, tančíme, sníme, mlčíme, tvoříme... Prostě jsme "jen tak" spolu.

Jaké máte pracovní plány pro příští týden a jaké pro příští rok?
Hlavou se mi toho honí tolik! Mám namalováno spoustu návrhů, které čekají na to, až je zpracuji. A nejen ony, ale i ta hromada rozdělaných věcí. Chtěla bych na ně mít dostatek času a přála bych si, abych stíhala slíbené termíny. :)
Chtěla bych se více spřátelit se svým šicím strojem – zatím se jen tak oťukáváme, ale cítím, že mezi námi vzniká něco hezkého. Těším se na to, až ho představím háčku a společně si něco vyrobíme. :)
Chtěla bych se naučit fotit. Chtěla bych stíhat odpovídat na všechny e-maily k mé tvorbě, které mi chodí z různých koutů světa, a které mi dodávají energii a sílu. A pro tento den, týden a mnoho dalších dní bych si přála, aby mne neopouštěla má múza a vytrvalost a aby má tvorba přinášela lidem radost.

Děkuji, že jste se mnou strávili pár chvil.