Kreativita a jakékoli tvoření si zaslouží náš obdiv. Ještě víc ale obdivujeme, když někdo dokáže zbytky materiálu ze svého i cizího tvoření spotřebovat přímo do výrobků a dělá tak radost nejen zákazníkům, ale i přírodě. Až si přečtete rozhovor s wertunikou, pochopíte, o čem to tu mluvíme :)

Řekněte nám na úvod něco o sobě.
Jmenuji se Zuzana. Narodila jsem se ve znamení panny v roce 1984 ve Varnsdorfu. Tam jsem až do svých šestnácti let žila a mimo jiné navštěvovala všelijaké výtvarné a keramické kroužky. Po základní škole jsem se dostala na Střední průmyslovou školu grafickou v Hellichově ulici v Praze na obor Konzervátorství a restaurátorství. Školu jsem po čtyřech letech zdárně ukončila. Hned po maturitě se na mne usmálo štěstí a já nastoupila do archivu v Praze jako restaurátorka.
Od té chvíle se pro mne Praha stala domovem. Své práci už jsem věrná deset let a stále mě uspokojuje a naplňuje.

Jak jste se dostala k tvoření?
Hračky jsem začala vyrábět před osmi lety. Tehdy moje kamarádka Bětka čekala dcerku Josefínu, jejíž porodní váha dosahovala rekordně vysokých hodnot. Dělala si legraci, že porodila hrošici, a tak první vyrobená hračka byla hrošice pro Jožu. Jelikož jsem nebyla zdatná v práci se šicím strojem a materiál jsem tehdy žádný neměla, vzala jsem doma prostěradlo, to obarvila a hrošici ušila ručně. Zbytky vlny jsem si vyprosila u své mamky, zdatné pletařky, oprášila jsem základy háčkování a vyšívání a první hračka byla na světě. Takže za všechno vlastně může Joža! Shodou náhod mě právě Bětka upozornila na Fler.cz. Hračky se začaly množit, vymyslela se přezdívka a bylo to.

Věnujete se tvorbě profesionálně? Kolik času jí věnujete?
Výroba hraček je můj koníček, relax a terapie. A chci, aby to tak i zůstalo. Restaurování je krásná práce, ale musíte dodržovat dané postupy a pravidla. Na hračkách se můžu vyřádit kombinacemi barev, různými tvary, atd. Nemám žádné střihy. Většinou do poslední chvíle nevím, jak bude hračka vypadat a právě to je na tom to nejlepší.

Řekněte nám něco o technice, kterou tvoříte. Proč to u vás vyhrála?
Šití se mi vždycky líbilo, jen jsem nikdy nepochopila šití oděvů. Přišlo mi to složité. Hračky jsou v tomhle jednodušší a hlavně mírná „křivost“ se u nich promine. Háčkování je nenáročné, na nářadí skladné. První hračky vznikaly ze starých košil, triček a zbytkových klubíček. Když byly skříně přebrané, rozhodila jsem sítě u kamarádů. Nosili mi trika, košile a pak jedna kamarádka zprostředkovala dodání zbytkových kousků látek, ze kterých se šijí trenýrky a pyžama, a najednou jsem měla zásoby na několik let dopředu. Když jsem viděla, kolik takových zbytků se vyhazuje, rozhodla jsem se, že nebudu šít z ničeho jiného a tím pádem trošku odlehčím přírodě...

To samé s přízemi. Tady se ale trochu projevuje moje slabost a většinou, když mi nějaká barva velmi schází, koupím si klubko v obchodě. První hračky byly plněny molitanovou drtí, ale ta mi nevyhovovala. Pak mi další kamarádka řekla o jedné rodině, která vyrábí vlákno podobné tomu dutému z pet lahví. To mě nadchlo. Odebírám od nich zbytky vlákna, které se odřezává při šití spacáků a bund. Takže se dá říct, že zpracovávám odpad švadlen a pletařek.

Popište nám typický průběh tvůrčího procesu, který vede ke vzniku nového výrobku.
Musím mít chuť a náladu na nějaký druh zvířátka. Pak se začnu prohrabávat zbytky látek, kombinuji, představuji si, jak to bude vypadat, a pak se pustím do rozkreslování přímo na látku.
Pak si ušiji korpus na stroji, aby byla hračka co nejpevnější. Vycpu korpus, pak dělám obličej, výšivky, přidá se tělo a nakonec se háčkují končetiny a ocásky. Aby se zpracovalo co nejvíc „odpadu“, plním nožky a ocásky nastříhanými kousky látek. Většinou mi jako odpad zbudou jen odstřižky nití z vyšívání a šití.

Čí názor na vaši tvorbu je pro vás důležitý? Máte někoho takového?
Většinou mě zajímá názor všech lidí v mém blízkém okolí, ale nejdůležitější je, jestli jsem sama s výrobkem spokojená nebo ne.
A pak mě taky vždycky velmi potěší, když se některý ze zákazníků vrátí a objedná si další hračku.

Doporučte Fler tvůrce, které máte ráda.
V oblíbených jich mám opravdu hodně, ale vypíchnout musím moji kolegyni z práce Jitku (jv-alba), protože jsem byla u toho, jak svoje fotoalba vymazlila do posledních detailů, že jsou naprosto dokonalá. Potom Ledum, jejíž vinutky bezmezně obdivuji. Dále emaluna, marmizen, Jane-Beata, zauzleno, Lajky, woodens, Atropa Belladona, a spousta dalších.

Kdybyste měla upozornit na jeden svůj výrobek z Fleru, který by to byl a proč?
Upozornila bych asi na hrošíky. Hrochem to začalo, prošli si vývojem a jsou multifunkční. Mohou sloužit jako hračka, mazel, polštář i dekorace.

Používáte své výrobky, nebo jste kovářova kobyla?
Nechala jsem si jednoho hrocha, první prototyp slona, ale jinak se snažím vše dávat do oběhu.

Čemu se ráda věnujete ve volném čase, když netvoříte?
Háčkování mi zabírá většinu volného času, ale když už ani háčkování nemůžu vidět, ráda vařím, výletničím nebo jen tak lenoším.

Jak vypadá váš ideální den?
Ideální den je sobota. Máte den volna a ještě jeden den volna před sebou. A ideální sobota vypadá tak, že vstanu, až se probudím, celý den po mně nikdo nic nechce a já si můžu ten den naplánovat podle svých představ.

Jaké máte pracovní plány pro příští týden a jaké pro příští rok?
Naučila jsem se moc neplánovat, protože většinou všechno naplánované nestíhám. Ale začala jsem zpracovávat surovou ovčí vlnu jen tak pro svoji potřebu. Tady na Fleru je spousta prodejců vlny a přízí, ale já bych chtěla, aby vlna prošla mýma rukama přes praní, barvení, česání, předení, až ke vzniku hračky. Zatím plánuji z této vlny háčkovat ovečky. Pak mám v hlavě ještě pár plánů, ale to jsou plány spíš na příští roky.