Korálky… Mohlo by se zdát, že se jedná o módu posledních let - stačí si jen uvědomit, kolik obchodů s tímto artiklem se během posledních několika let vyrojilo, kolik webů se jim věnuje, kolik kurzů se pořádá… Jak roste množství slečen, paní, dam a holek, které můžete v obchůdcích potkávat, kterak se přehrabují v těch kouscích různobarevného a různě tvarovaného skla… Po pátečním úvodu do základních stehů, které musí každá korálkářka ovládat, se dnes podíváme na různorodá  využití korálkové výšivky v historii.

Povoskované perle, ohňovky, sluníčka, mačkané korálky, minerály, rokajl…Co je tak moc fascinujícího na práci s tak titěrným materiálem?

Semínkové korálky

Podívejme se blíže právě na rokajl.


Co je to rokajl? Anglicky „seed beads“. Doslova – semínkové korálky.

<- Sada měděných korálků | mija

Jsou to ty nejmenší korálky, které můžete koupit většinou na váhu nebo v různě velkých baleních. A právě ony jsou alfou a omegou techniky šitého rokajového šperku. Čeština pro tuto techniku žádný jednoduchý výraz nemá, ale ve světě ji můžete najít pod anglickým názvem „beadweaving“.


A co je vlastně beadweaving?


Beadweaving je přišívání jednoho korálku k druhému jen pomocí nitě a jehly.

Absolutní mravenčí práce, skládání stovek a tisíců těch droboučkých barevných kousíčků skla jeden vedle druhého, až vznikne tvar, vzor, šperk… K této technice je možno přiřadit i techniku korálkové výšivky, kdy se nepřišívají korálky jeden k druhému, ale těsně vedle sebe na podklad.

Kde se vzala láska ke korálkům...

Šití nebo vyšívání z korálků je technika stará stovky let a rozšířená v různých částech světa, není to tedy žádná moderní vymoženost nebo novodobá záležitost.

Zřejmě nejrozšířenější a také nejznámější je používání této techniky u původních obyvatel Severní Ameriky, kde existuje v nekonečných variantách a způsobech použití, od svatebních ozdob přes zdobení koňských sedel, korálkové obrázky, dekorace předmětů denní potřeby až třeba po tzv. wampum.

Foto: Americanindianoriginals.com ->

Wampum byl zajímavý způsob využití válečkovitých korálků z mušlí, které se sešívaly nebo tkaly do určitých vzorů, což sloužilo jako náhrada písma k uchování příběhů z historie indiánských kmenů a také jako univerzální nosič informací, který byl srozumitelný i přes rozdílnost jazyků. V určité době fungovaly pásy a korálky wampum dokonce i jako platidlo.


Pás wampum předaný Indiány Williamu Pennovi k „Velké Smlouvě“ v r. 1682.


Huronský pás, foto Nativetech.org.

Paradoxem je, že přestože je beadwork nebo beadweaving především uměním severoamerických Indiánů, korálky byly a jsou do Ameriky dováženy z Evropy a Asie.

Další oblastí, kde lze najít široké použití technik šitého šperku, je Afrika, především v domorodých kulturách (svatební ozdoby, amulety…).


Massajský muž v tradičním oděvu, foto © Sam Stearman, 2004. Zdroj Wikipedia.org.

Na využití beadweavingu narazila i jedna členka našeho klubu přímo v Jordánsku, v muzeu ve staré čtvrti Ammánu. Drobné modré korálky byly známé a oblíbené v islámských zemích. Vyráběly se v barvě tyrkysového kamene, který byl získáván z dolů v poušti Sinai. Modré korálky byly vyráběny obvykle z porcelánu nebo skla a pocházely ze Sýrie, Egypta a Jižní Palestiny. Známé byly také modré korálky z přírodního kamene z Arabského poloostrova:


Na první fotografii vak na potraviny s trojúhelníkovým vzorem, na druhé fotografii šperky a talismany. Fotografie z domácího archivu Noninky.

Nenechme se ale mýlit, šitý šperk není a nikdy nebyl jen domorodým uměním. Ruční tvorba z korálků zažila svůj doslova zlatý věk například v Rusku, kdy se stala na konci 18. a v 19. století korálková řemesla oblíbenými ve šlechtických kruzích do té míry, že se stala nedílnou součástí tamní kultury a života.


Foto: Beadsky.com

Na rozdíl od evropských zemí v Rusku výrobky z korálků zpravidla nebyly určeny k prodeji a šití bylo výlučně domácí prací. Při výrobě velkých kusů byli někdy využíváni poddaní, ale ty nejsložitější a důležité části – výšivky složitých květů a ptáků - vyhotovovala zřejmě sama paní domu. Nevolničtí pomocníci byli využíváni například pro vyšívání černobílého pozadí a výroba těchto dekorací znamenala měsíce tvrdé práce.

Pokud chcete vidět skutečně unikátní korálková díla, rozhodně byste neměli minout tuto stránku na blog.kp.ua, z něhož pochází tato a další ilustrační fotografie ->

Rozsah využití korálků byl velmi široký: od hraček pro děti až po tapiserie na zdi královského paláce. Tento krásný a trvanlivý materiál se používal při výrobě peněženek, obalů na deštníky, zápisníky a alba, pouzder na karty, krabic na tabák. Vyráběly se vyšívané ikony, obrázky různých výjevů nebo bohatých a složitých květin a ptáků. Pomocí korálků se obšívaly dýmky, krabičky, vázy, podnosy, lahve na krmení dětí…

 

Česká tradice a výjimečnost

Použití korálků v různých podobách najdeme po celém světě. Na to zde ale nemáme tolik místa, takže se vrátíme k nám, do našich českých a moravských krajů ;-)

Ve výrobě rokajlu české země vynikaly vždy. Od poloviny 14. století, kdy byla v okolí Jablonce nad Nisou zapálena první sklářská pec, se výroba českých sklářských dílen v regionu dále rozvíjela, až do 18. století,  kdy doslova vytlačila z evropských trhů největší monopol v této oblasti – Benátky. Toto  století bylo zlatým věkem korálků.

Stolní ozdoba, alegorie Čtvera ročních dob, Jitra a Večera, skládající se z 669 komponentů.Vznikla kolem r.  1760-1780. Uměleckoprůmyslové museum v Praze.



Městské muzeum v Železném brodě.

Šlechtičny, měšťanky i venkovské ženy rokajlem zdobily předměty sváteční i každodenní potřeby. Korálky pronikaly do všech vrstev společnosti a každá z nich vytvořila svoji vlastní jedinečnou tradici korálkového zdobení.


Muzeum skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou.

Nejoriginálnější rysy získaly korálkové šperky právě v lidovém prostředí. Podle barevných kombinací, ornamentů, technik navlékání a dokonce i velikosti korálků bylo možné snadno odlišit, z kterého regionu věc pochází a komu patří – mladé dívce, starší matroně nebo mladému chlapci, zda byla práce tvůrkyně ovlivněna městskou kulturou nebo byla tvořena v uzavřené konzervativní společnosti dalekého venkova. Bohužel dnes již v muzeích a soukromých sbírkách nenajdeme práci starší než 150 – 200 let.

Mimořádnou nádherou a originalitou korálkových ozdob se vyznačovaly dva regiony: Jižní Blata a Haná. Jestliže na Blatech bylo rozvinuté korálkové vyšívání, pak na Hané převažovala výroba pletených šperků. Korálkové dekorace slavnostního kroje vesničanů byly nejen ozdobou, ale také plnily řadu důležitých funkcí, především množství korálků na oděvu ukazovalo na bohatství a na postavení člověka a jeho rodiny. Vzhledem k tomu, že nešlo o zrovna levný materiál, mohly si dovolit jen manželky bohatých sedláků mít skleněnými ozdobami a rokajlem bohatě zdobený živůtek nebo opasek.

Ve 20. století se korálkářství posunulo do nové fáze vývoje a přemístilo se z oblasti řemeslného výrobku do oblasti designu. Nyní jsou rokajlové a korálkové šperky autorským dílem, unikátním a jedinečným. Ale o tom si něco povíme až příště.

Úvodní foto: dětská (a panenkovská :-) nosítka, zdobená korálkovou výšivkou, kmen Cheyennů, cca 1880, Denver Art Muzeum
Děkuji Nonince, Elis a Iulii za poskytnutí fotografií a odborných znalostí z historie šitého šperku.