Šije, háčkuje, plete, maluje a vyrábí kožené tašky a batohy. A i po letech to BeDee stále baví a miluje to. V rozhovoru Bohumila zavzpomínala na své tvůrčí začátky a prozradila nám, proč nedělá věci na zakázku.

Řekněte nám něco o sobě. Jaká byla vaše cesta k tvoření?
Tvořím od malička. Plést mě babička naučila ještě jako předškolní dítě, šít na šlapacím stroji jsem se naučila sama později. Zpočátku jsem přešívala, mnohdy ke zděšení rodinných příslušníků, když postrádali svoje oblečení...

Na střední škole jsem objevila obchůdek se zbytky látek, kde jste mohli za 10 korun koupit kousek na skvělý výrobek. Vzpomínám na barchetovou modrou halenku s puntíky a vázačkou, o kterou jsme pak losovaly s kamarádkou z privátu, která si ji oblékne na rande. Doba jednoduchého vytažení střihu z Burdy byla ještě daleko před námi, takže šití bylo velké dobrodružství a výzva. V době Husákovy normalizace byla jedinou střední školou, která pro mě přicházela v úvahu, kožařská průmyslovka. Práce s kůží se mi pak stala láskou na celý život.

Jakou technikou nejraději tvoříte? Proč to u vás vyhrála?
Na svém druhém profilu „street 11th“ nabízím kožené tašky a batohy. To se víc podobá práci, pletení a háčkování je relax. Práce s kůží nabízí mnoho možností ke tvoření: barvení, voskování, tvorba střihů, návrhářství. U pletení a háčkování je to práce s přízí, barvou. Ráda vymýšlím, kombinuji barvy a materiály, zkouším nové techniky. Vytvořit nový první výrobek je často adrenalin, díky kterému tu práci miluji.

Další nutnou dovedností je fotografování. Koupila jsem si zrcadlovku a zaplatila kurz fotografování. Fotím svoje výrobky podle nálady a počasí. V interiéru i venku. Stále nejsem spokojená s fotkami háčkovaných hraček, pořád je co zlepšovat.

Kde čerpáte inspiraci? Vyrábíte ráda na zakázku?
Stačí se dívat kolem sebe. Fenoménem je samozřejmě internet, to je také nevyčerpatelný zdroj inspirace.
Zakázku nedělám. Ráda pracuji na tom, na co mám náladu a chuť.

Kdy a kde se vám tvoří nejlíp?
Mám malou dílnu. To je moje království.

Popište moment, kdy jste si uvědomila, že vaše tvorba už není „jen“ koníček.
Doufám, že to se nikdy nestane.

Co vám na vaší tvůrčí cestě nejvíce pomohlo?
Zpočátku to byla nutnost. Hezké oblečení se nedalo koupit, šití a pletení, později na děti, bylo v té době nezbytné. Z nutnosti se postupně stal koníček. Rozložit v dílně nový materiál, kombinovat, vymýšlet a začít od střihu na novém výrobku, nafotit ho a vložit do nabídky – to je tvoření a radost.

Na který svůj výrobek jste nejvíce pyšná a proč?
Není to žádný konkrétní výrobek. Ve stacionáři pro klienty s mentálním a kombinovaným postižením jsem pracovala se skupinkou děvčat. Šily jsme, tkaly na stávku i rámu, batikovaly, korálkovaly, pletly košíky z papírových ruliček. Naše výrobky zdobily vstupní halu stacionáře, prodávali jsme na vánočních trzích. Děvčata si vždy první výrobek hrdě odnášela domů a já na ně byla pyšná. Na to, co zvládnou a že je to baví. Že je to dokážu naučit a tu radost z tvoření s nimi můžu prožívat.

Když se ohlédnete zpátky za svojí kariérou, udělala byste něco jinak?
Nevím. V každém případě vrátit se v čase není možné, musíme žít svůj život teď, v tento okamžik a využít ho smysluplně.

Do kterých Fler obchůdků chodíte potěšit oko?
Je jich mnoho a já bych nechtěla někoho opomenout. Obdivuji řemeslné zpracování hraček od Anezurka, oblečení od La déesse chic, šperky od LENKA BLAZA a SILVERA, mýdla od BellaMia, baví mě nápady BOGY šmudltašky.

Jak nejraději trávíte čas, když zrovna netvoříte?
Mám ráda turistiku, hodně čtu, pro celou rodinu peču kváskový chleba, s vnoučaty hraju deskové hry, chodíme do divadla a na koncerty, maluju (mám ráda abstraktní akvarel), dělám servis naší kočce… Mám pokračovat? Opravdu se nenudím.

Kde se ve své tvůrčí dráze vidíte za rok a kde za deset let?
Tak daleko nepřemýšlím. Snažím se naplno žít teď a tady.

Jakou radu byste dala začínajícím prodejcům na Fleru?
Přeji jim hodně nápadů, poctivost a pokoru k řemeslu.