Při vstupu do ševcovské dílny Bena Hrubeše na člověka dýchne charakteristická směs vůní kůže, lepidla i vosků. Na Fleru tuto dílnu najdete na adrese www.fler.cz/ben-hrubes. Tady se boty šijí tradičním, staletími prověřeným způsobem. S puncem kvality, originality a rukodělné zručnosti.



Jak jste se vlastně stal ševcem?
Když jsem začínal, bude to už dvacet let, šil jsem boty pro šermíře. Měli jsme totiž šermířskou skupinu a sháněli jsme si kostýmy, zbraně, oblečení, ... No a já jsem zkoušel šít boty. Pokoušel jsem starou obuvnickou cylindrovku, kterou měli rodiče v bytě spíš jako starožitný bytový doplněk. Stroj fungoval a zrodilo se nadšení z tvorby, které mě dodnes neopustilo.
Začátky byly krušné. Tehdy ještě neodpovídala kvalita tomu, abych boty prodával za cenu, která by mne mohla uživit. I když jsem se snažil, neměl jsem zkušenosti. Na šití historických bot jsem se však leccos naučil. Měl jsem podporu okolí, žádné závazky a hlavně obrovskou chuť do práce a objevování zapomenutého řemesla.
V současnosti už zvládnu nejrůznější typy obuvi, mám v sobě dost píle a  snahy, abych šel dál, byl na sebe přísný a lepšil se. Mnoho lidí si nechává šít obleky na míru, ale boty na míru si nemají kde opatřit. Polobotky na míru jsou jemná a přesná práce - vysoká ševcovina, dnes se věnuji hodně této oblasti.

 "VĚČNĚ HLEDÁM INSPIRACI, přemýšlím, jak zpracovat nějaký nápad. Sleduji výrobky z dílen celého světa, studuji konstrukce a vzhled obuvi. Snažím se mít otevřenou hlavu, zápisník a skicák."

Jak přišel zlom a přechod na boty pro běžné nošení?
Byl jsem historickými botami přesycený, už jsem jich dělal moc. A když jsem viděl, jak se k nim lidé často chovají, rozhodující pro ně byla cena a jejich zpracování málokdo docenil, řekl jsem si "je čas jít dál". V té době za mnou přišla dvě děvčata s obrázky jednoduchých střevíců od jedné mladé anglické návrhářky a chtěla vědět, jestli bych je pro ně ušil. Ptaly se, jestli znám Fler a doporučily mi se na něj přihlásit. Došlo mi, že právě tam je možnost se nejlépe prezentovat s botami na běžné nošení.


Jaké boty tedy šijete dnes?
Osobně dělám boty na zakázku. V dílně mám tovaryše a sedláře, kteří šijí historické boty. Stále na nich samozřejmě kus práce udělám, ale protože máme vybudovanou síť odběratelů i individuálních zákazníků, stala se z toho téměř sériová výroba. Spolupráce s oběma kolegy mi dává čas věnovat se studiu, inovacím a experimentům - posunovat se dál. Dělat boty s čím dál tím vyšší kvalitou a vyšší úrovní řemeslného zpracování. Sbírám zkušenosti a profiluji se na klasické obuvi typu wholecut oxford. V obchodech nejsou pro svou řemeslnou náročnost moc rozšířené a přitom je to velice elegantní obuv.

Jak taková bota vypadá?
Svršek polobotky je z jednoho kusu kůže. Je na nich daleko víc práce s modelováním a cvikáním - natahováním na kopyta. To se musí dělat na několikrát, aby se kůže pěkně přizpůsobila včetně podšívky.
Z designového hlediska volím kopyta, na která se šije, raději úzká s elegantními křivkami a průřezy a specifickou špicí. Pokud má někdo širokou nohu, tak zvolím širší kopyto a mám víc práce s tím, aby byl výsledek elegantní, harmonický a šel mi do oka. Vzhled důkladně probírám se zákazníky, kteří chtějí boty k obleku. Tam je hodně determinující špička boty, karé a průhyb. Jsou to drobnosti, ze kterých se složí výsledný efekt.
Něco úplně jiného jsou lodičky. Mají jiný tvar, je potřeba respektovat zdvih, který musí přesně sedět k podpatku. Dřív, když neexistovaly moderní materiály, se podpatky skládaly z vrstev spodkové kůže. Ty se prolepovaly do komínů, kde bylo například dvacet, pětadvacet vrstev. A ještě se uvnitř dělala výztuha. Dnes se lodičky skládají z přesně vyřezaných a odlitých komponentů. Jsou na ně potřeba speciální kopyta i tvarované stélky. Nechat si zakázkově šít lodičky je náročné.


"Rád vyrábím boty, které jsou jedinečné, ladí s mojí vizí i představou zákazníka."

Jako zákaznice jsem si z vaší nabídky vybrala boty. Co mám očekávat dál?
Nejprve si budeme korespondovat. Pošlu vám víc fotografií vybraných bot, případně nakreslím nějaký návrh, jak by mohly vypadat. Budu chtít, abyste se změřila. Obě nohy, protože každá noha je jiná. Nejlepší je, když se potom sejdeme. Udělám si představu, jak budete boty zatěžovat, co se vám líbí, co nosíte. Můžete si tady vybrat mezi spoustou kopyt s různými špičkami, zdvihy a tvarem. Vyberete si kůži, barvu, zpracování, provedu osobní oměření, zvolíme kopyta, případně je necháme na vás vyrobit, dohodneme termín a další banality...


A pak přijde na řadu zkouška?
Zkouška je u bot docela problematická, v kůži nemůžete párat. Dírky po šití v ní zůstávají. Boty se musí povést na první dobrou.
Je fajn, že kůže je materiál, který spolupracuje. Když člověk v botě dva dny chodí, kůže se poddá, dotvaruje a pak už padnou jako ulité. Použité kopyto zachovávám nějakou dobu a můžu ho upravit, pokud někde bota tlačí. To se může projevit i atypickým způsobem chůze. Vše nemusí být postihnutelné pouhým měřením. Nic tedy není ztracené - bota se dá rozšířit, prodloužit, kopyta se na inkriminovaných místech naloží a vrchy se dotvarují. De facto se dá i zmenšit tím, že se dovnitř dají vložky (což se u bot na míru nedělá). Pokud potřebujete nějaké speciální vložky, domluvíme se předem. Přinesete je, já je proměřím a při tvarování zohledním, aby v botě bylo dost místa i pro ně.

"ŠKOLA NA TRADIČNÍ ŘEMESLO, NA ŠEVCOVINU, TADY NENÍ. V poslední době za mnou chodí docela dost zájemců se žádostí o kurz. Většinou neočekávají, že by se za víkend řemeslo naučili. Naučí se toho dost, ale za tak krátkou dobu to může být jen zlomek toho, co by potřebovali znát. Plánuji nabídnout kurzy i na Fleru. Dílnu jsem přestěhoval do nových prostor, kam se vejdeme."

Návrhy si děláte sám?
Sám. Je to zábavná tvůrčí činnost. Designérů obuvi je spousta, ale ševců málo.
U bot se musí dodržovat určité principy, aby šly obout. Musíte se vyznat v materiálech, což není žádná legrace. Kůže není metráž. Švec musí znát mikrostrukturu usně, průběh vláken a napětí, jak je zpracovaná, jaký má povrch a pak to zohlednit a správně orientovat střih. To vše je potřeba vědět a nejlépe umět, než se člověk pustí do návrhů.

Jste spíš řemeslník, nebo výtvarník?
Já se cítím jako řemeslník. Myslím si, že umění je dokonale zvládnuté řemeslo. Dokážu se realizovat tím, že si něco vymyslím a pak to zhotovím. Výtvarné složky je v šití bot hodně. Jsem tedy i designér. Ševcovina vyžaduje pokoru. Musíte mít spoustu trpělivosti, protože třeba dva, tři dny děláte boty a pak zjistíte, že nefungují, že se nepovedly. A musíte dělat nové.

"Musím říci, že moji zákazníci jsou sympatičtí. Nekonformní a přemýšliví. Nejsou to klasičtí konzumenti. Většinou je radost s nimi pracovat, scházet se a poslouchat jejich představy."

Ševcovina je náročná a je potřeba spousta zkušeností. I po těch dvaceti letech, kdy je ševcování mým každodenním chlebem, je pořád co objevovat a zlepšovat. Jedná se o komplexní řemeslo, ke kterému vede dlouhá a trnitá cesta. Ručně šitá obuv se vrací k podstatě původní tvrdé práce s kůží a jehlou. Nejde jenom o punc originality, trendem je vlastně návrat do minulosti.

Pro časopis Praktická žena připravila Hana Žaneta Fleknová, Fler.cz. Fotografie: Hana Žaneta Fleknová a archiv Bena Hrubeše.

 

Praktická žena leden - únor 2015

Zimní dvojčíslo Praktické ženy je plné nápadů na tvoření.

Můžete si uplést rychlosvetr, využít metodu stencil na polštáře nebo polštáře rovnou oplést.

Nebo si upečte se šéfredaktorem chlebovou hvězdu.

Pro děti jsou nachystané zábavné masky krasojezdkyně a jezdce formule 1, s novou autorkou zkuste půvabné andílky.

Praktická žena  je právě na stáncích.

Více také na www.praktickazena.cz.