Máme za sebou recyklační soutěž s Balakrylem a my jsme vám slíbili ukázat také některé soutěžní příspěvky, které se do finálové desítky nevešly. Přišlo jich totiž opravdu mnoho a vybrat mezi 134 pouhých deset, to není těžké, to je skoro nemožné. Tak se pojďte mrknout ještě na pár dalších vydařených.

lindart: Hodiny z plechovky Balakrylu

Starou orezlou plechovku od barvy Balakryl jsem našla vyhozenou v lese. Objevila jsem i další plechovky různých velikostí a v různých stádiích rozkladu. Jejich tvar mi napověděl, jak je využít pro recyklaci, jakým způsobem je znovu vrátit do "života".
Starou plechovku jsem obrousila, natřela zevnitř i zvenčí šedou barvou Balakryl a napatinovala akrylovými nesmyvatelnými barvami. Zaschlý podklad jsem obrousila a znovu přepatinovala a nakonec jsem plechovku přetřela bezbarvým lakem téže značky, ale staršího data výroby. Do plechovky jsem vyvrtala otvor pro hodinový strojek a osadila zkrácenými ručkami bílé barvy. Plechovku jsem domalovala autorským motivem a polepila lněnou látkou, opatřenou otisky.
Věci, které nepatří do lesa, lind odnáší a velmi ráda pro ně vymýšlí nové uplatnění. Tentokrát vznikly stolní hodiny.

RadkaHe: Odkládací stolek z koše na demižony

Využila jsem starý koš na demižony a použila ho v nové funkci - jako odkládací stolek. Působí jednoduše, čistě, přitom dekorativně, rustikálně a především nadčasově. Vytvořila jsem dvě varianty - jednu natřela černým balakrylem a ve druhé variantě ponechala přirozeně vzniklou patinu několika předchozích nátěrů a rzi a natřela pouze ochranným bezbarvým lakem. Sklo jsem zkoušela také v několika variantách (matné, průhledné), nejoriginálnější a nejpůsobivější je druh krakelé skla.

peony.patch: Recyklací starého okna vznikl tác

Staré okno (funkční 1932-2013) bylo vyskleno, zbaveno tmelu a uříznuty byly panty. Do funkčního zámku byla vložena klička z druhého okna, která lépe vyhovovala účelu, a na straně protilehlé byl vytvořen otvor pro kličku druhou. Kličky, které nyní slouží jako držení tácu, jsou původní, s okny již léta sžité. Ze spodu rámu bylo do místa skla vloženo dno, které je z borovice, původně sloužící jako police, ne už tak staré ložnice. Na rámu byla zachována původní barva a broušením zpatinována. Následně bylo bílou barvou Balakryl natřeno dno tácu a opět zpatinováno. Pokladová část dna byla ozdobena květinovým motivem, který má být ilustrací vzpomínek, inspirací motivů starých látek, nádobí ... a zároveň i dnes zajímavým prostorem pro vytváření vzpomínek nových, budoucích…

Quentin: Stojan na ukulele

Před časem jsem si pořídil ukulele a protože se stále povalovalo na nejrůznějších místech, rozhodl jsem se, že si vyrobím stojan. Snažil jsem se vymyslet netradiční formu a když jsem narazil ve stodole na staré zlámané běžky, nápad byl na světě. Lyže jsem rozřezal, ze zadní části je vytvořená vzpřímená část, z přední části nohy, spojka a podpěrky krku a ze špice podpěry celého ukulele. Při broušení se pod hnědočervenou barvou objevila původní černobílá barva, kterou jsem odkryl po celých lyžích. Všechny spoje jsou lepené natupo s kolíky, případně s vruty. Celá spodní část je natřená bílou základovou barvou. Finální barvy jsem dosáhl kombinací červené a oranžové, natřené nahodile přes sebe štětcem, při vršku je barva vynechaná, aby bylo patrné, z čeho je stojan vyrobený. Stojan je pro mě nejen praktickým pomocníkem, ale díky výrazným barvám mi oživuje celý pokoj.

Fidelius a Laurencie: Jak dveře od kadibudky zatoužily po parádě

„Tolik dlouhých let jsme den co den pečlivě a svědomitě vykonávaly svou službu, o kterou se kolegyně z branže zrovna neperou. Kolikrát jsme toužily po něčem jiném, záviděly kamarádkám z lepších míst, vábnějších, voňavějších, důstojnějších...,“ posteskly si jednoho dne staré dveře od kadibudky. „Teď máme přeci jedinečnou příležitost něco změnit. Naše kadibudka je už stařičká a opuštěná. Nikdo nás už nepotřebuje. My přeci ale ještě nepatříme do starého železa. Cítíme se plné síly a elánu. Toužíme po výzvě. Chceme nabrat nový dech, udělat něco bláznivého, vydat se jiným směrem, najít nový životní smysl… Chceme konečně alespoň jednou v životě ukrývat něco krásného, voňavého, něžného…“ A tak dveře požádaly pana Fidelia a kachnu Laurencii o pomoc najít nový smysl života. A takto to dopadlo ;)

lenkapatch: Štokrdlička "člověče nezlob se" aneb co s odpadem z krejčovské dílny?

Jsem švadlenka a je mi líto vyhazovat papírové role od látek a pevné kartony z krejčovských vzorníků. A protože jsem taky maminka, chtěla jsem z nich vyrobit něco užitečného pro děti. Papírový nábytek jsme zkoušeli vyrábět už na střední škole a díky jeho vlastnostem je pro děti ideální. Stolička je lehká, že ji bez problémů unese i dvouletý prcek, oproti dřevu měkká, když se o ni uhodí nebo na ni spadne, nebolí to, a přitom tak pevná, že se na ni může bez obav posadit nebo postavit i dospělý. Hodí se nám pořád, používáme ji jako stoleček, hrajeme nejen barevné člověče, ale i jiné hry, kreslíme, modelujeme... Je to taky šikovná malá židlička na sezení a když potřebujete někam dosáhnout, poslouží jako stabilní stupínek. Už mám rozdělanou další..."

Ostružínek: Recyklace starého nočního stolku

Vyšla ryze z praktických pohnutek... potřebovala jsem zabavit syna. Nejprve jsme u sousedů na hromadě dřeva k pořezání vyžebrali noční stolek. Následovalo broušení, tmelení, míchání odstínu (od oka) a konečně natírání. Během schnutí tmelu a barev jsme postupně dokupovali nezbytné věci pro konečnou image naší pistáciové krásky... staré porcelánové úchytky, retro plechovou ceduli a největším oříškem byly čudlíky ke sporáku. Kvůli nim jsem se pěkně zapotila a nakonec mi je kamarádka dovezla až z města měst... Prahy. V Praze seženete prostě všechno  :-) No a nakonec, když barva uschla, vykrámovali jsme půdu u babičky a dovezli retro nádobí. Maminka, tedy já, dodělala plstěné jídlo a dílo bylo hotovo. Myslím, že se nám podařilo zrecyklovat hned několik věcí najednou a vdechli jsme jim opravdu nový život, protože k nám na kuchyňku chodí koukat všechny děti z okolí :-) Ale hlavně ... bavilo mě to!

Caroleen M.: Proč nevyužít nevyužívanou věc?

V každém SKI servisu či krámu mají lyže používané, staré
stačí poprosit pána či dámu zda by nám je dali darem.

S lyžemi jde dělat spousta věcí, to ví každý malý kluk
místo lyžování jde z nich přeci vyrobit i pravý luk.

Prvně šmirglem zbrousím běžky, uříznu jim konce pilou
rukojeť vyrobit není už moc těžký, spojím všechno, co mi zbylo.

Ještě zbrousím trochu hrany, vyřežu vzor do lyží
pak jsou běžky Balakrylem braný a konec práce se blíží.

Nakonec luk pomaluji, vyrobím mu tětivu
spoje páskou poslepuji a luk už je naživu :)

tomis.zednik: Modrá doga

Našel jsem po dědovi část motoru ze škodovky. Tak jsem si ho prohlížel a uviděl jsem v tom psa. Později mě napadlo, že by uvnitř mohla být štěňátka. Tak vznikla těhotná doga. Je vyřezána z lipového dřeva, rozměry jsou 35 x 36 cm. Rád a často kombinuji staré věci a doplňuji je vlastní řezbou. Tak vzniká nový smysl starých vyhozených věcí.

le_tro: Odkládací stolek SIMPLE

Spodní část vznikla z kostry stínidla staré lampy (obětavě zachráněno z kontejneru). Kovová konstrukce má zašlou patinu, maličko zarezlá, tmavé stopy v místech svárů. V dolní třetině bíle natřeno. Zhruba čtyři centimetry silná deska stolku byla odříznuta z masivního smrkového špalku. Zbaveno kůry, opracováno, doplněno o bílý nátěr, jehož hranici určuje jeden z letokruhů. Tmavá linka původní kresby dřeva zůstala nepřekryta, v detailu protíná bílou plochu.
Industriál versus příroda, kontrast zašlého kovu a čisté sněhobílé barvy, dialog geometrie s amorfním tvarem dřeva.

Machacek-sochy: Postýlka Malý, veselý Noe

K nápadu mě přivedli naši chlapci, když chtěli vynést staré necky na rybník jako plavidlo. Máme na půdičce troje. Co s nimi, pořád se přendávaly z koutu do koutu. A tak vznikl nápad udělat postýlku. Je určena pro nastávající rodiče, kteří milují barvy a chtějí dopřát svému děťátku jejich působení na něj v nejranějším věku, kdy človíček všechno vnímá a zaznamenává, v době největšího nasávání a pozorování okolí. Mohl by se zabavit pozorováním nejrůznějších tvarů a trošičku později i ohmatávat každý prvek. Napadalo mě při práci všelicos, to nejdůležitější asi bylo pro mne samotného, že veselou myslí, vírou a radostným žitím člověk předchází nejrůznějším "potopám" ve svém životě. A nejlíp začít od narození. S tou radostí a veselou myslí :)

kultbizuterie: Svatební kytice

Stačí probrat tatínkovu domácí dílnu... a svatební kytice je na světě.
Nechce nic vyhodit, říká, že se to může někdy hodit :)

chucky: Předsíňová stěna

Zde bydlí komtesa Amálie. Přestěhovala se teď sem, do chaloupky u lesa.
Předsíňová stěna se skládá ze tří věcí: botníku, lustru a věšáku. Všechny použité materiály jsou recyklací z mého domova:
- klacky a dřevo z lesa
- stará bedna na nářadí, může být dřevěná nebo i kovová
- plastový květináč
- vatelín (molitan) ze staré matrace
- dřevěná deska
- víčka od sprejů, bižuterie, korálky nebo kamínky ... a barva

Ala art: Hodiny z plastů

Už několik let sbírám staré použité věci a baví mě vymýšlet pro ně nové využití.
Co nás obklopuje každý den a téměř všude? Jsou to plasty – obaly a předměty lehce dostupné i v oblastech, kde lidé žijí v chudých podmínkách, často bez dostačujícího příbytku, elektřiny a vody.
V přírodě se plasty dostávají tam, kam lidská noha téměř nevkročí, protože se už nevejdou na skládky poblíž našich obydlí.
V oceánu, daleko od lidí, plavou tuny plastových odpadků. Jsou i uprostřed panenské přírody na místech, kde lidem nepřekáží (zatím) a kde jim nejsou na očích. Těžko rozložitelný odpad mi hodně vadí a k tvorbě (i té recyklační) mám obvykle raději přírodnější materiály, ale i právě proto jsem začala sbírat plastové odpadky, aby jich v přírodě alespoň trošku ubylo a já si odzkoušela, že věci na jedno použití mohou být využity znovu. A dokonce tak, aby byly velmi estetické, užitkové a vypadaly honosně – třeba jako imitace drahých kamenů, kterou připomínají některé mé výtvory z přetransformovaných plastových odpadů. A tak přišlo na hodiny, k jejichž realizaci byl z recyklovaných předmětů použit starý dřevěný vyšívací rám, více než 1000 igelitových sáčků a obalů, ze kterých jsem vytvořila leštěná kolečka (a jiné tvary použitelné k další úpravě), a část křídel z rozbitého modelu letadélka, která posloužila jako ručičky hodin.
Nerecyklovanou součástí hodin je pak modrá barva zn. Balakryl, křišťálová pryskyřice a hodinový strojek, který byl ale také použit ze starších hodin.
Ciferník lze lehce odejmout a hodiny přetvořit na jiný objekt – buď samostatně fungující umělecký objekt, či stínítko na lampu, stoleček, nebo kruhové okno.

Jolišák: Židlička s lampičkou

Na začátku byla stará smutná židlička a rozbitá nemocná lampička. Židlička s lampičkou se spojila a s pomocí štětce a barvy znovu ožila. Teď tu stojí veselá "židličko-lampička" a na ní sedí šťastná holčička.
Dřevěnou židličku jsem rozebrala, obrousila, zatmelila a natřela. Nový sedák jsem nechala vylaserovat z plexiskla a oživila dětským motivem. Z lampy jsem odstranila rozbitý kolíček a spojila ji se židličkou. Nové stínidlo lampy je vytištěné na 3D tiskárně. V noze židličky je zabudovaný vypínač, který automaticky zapne světlo, když si na ni dítě sedne. Opěradlo je vypleteno kabelem, který spojuje lampu s bateriemi (pod sedákem) a vypínačem.

markytka.c: Hoblíkový věšák

Ve vesnickém domě s více než stoletou historií byla truhlářská dílna dalším z míst, která nám postupně odhalovala svá tajemství... Největším pokladem se staly staré hoblíky. Některé nám již slouží jako konzole ke garnýžím, jiný druh hoblíků mně svým tvarem připomínal věšáky, proto jsem se rozhodla vytvořit jakousi odkládací stěnu či polici, ve které by toto krásné nářadí znovu ožilo.
Základ pro umístění věšáků tvoří stará zásuvka z rozpadlého stolu. Kombinace tyrkysové a bílé barvy pak ještě vše pěkně doladila. Odkládací stěna je víceúčelová, dále slouží i jako polička a na menší věšáčky zavěšujeme klíče. Vše je po ruce a uklizené. Prostě takové naše "odkladiště".

milaan.interier: Paraván

Bylo - nebylo. V jedné chaloupce již po léta pomalinku stárla almara po tetičce - dříve plná naškrobených prostěradel a voňavých povlečení, tu vůni si ještě dnes pamatuji. Tatínek - velký sběratel všeho i nemožného - se jednoho dne zřejmě pod vlivem nějakého článku o feng shui překvapivě rozhodl almaru nemilosrdně rozštípat a nahradit ji něčím novějším ... Jeho "nemoc" v podobě kupení starých věcí jsem naštěstí podědila. Alespoň dveře almary jsem zachránila, naložila a i s BIO červotočem z Vysočiny jsem je převezla do naší milaanovské dílny s tím, že jednou přijde ten správný čas a dýhované dveře se promění v něco milého...No, vlastně samy dveře si o to řekly - nápad vytvořit paraván přišel nějak sám od sebe. Paravány si pamatujeme hlavně z filmů pro pamětníky, ale i dnes je to velmi praktický bytový doplněk, který slouží jako dělicí stěna, třeba když máme pocit malého soukromí...
Paraván je natřený bílým matným Balakrylem, ve výplni dveří je napnutá bílá režná poloprůsvitná látka. Jeden díl zůstal jen obroušený, ošetřený olejem - jsou zde i háčky na odložení. Paraván je na kolečkách pro snadnější manipulaci a v místě bývalého zámku je přišroubovaná stříbrná úchytka. Celý je takový něžný, stojí si v dílně a čeká, za jakou romantickou duší ho to zavane. Třeba za takovou, jakou byla moje tetička :)

wemadethis: Ze soudku stínidlem: lampa No. 144

Z našeho soudku toho již moc nevytočíte, ale prosvítí vám život jinak.
Lampa o výšce cca 150 cm je vyrobena z bukového dřeva. Její stínidlo pak tvoří plechový soudek o objemu 5 l. Funkce pípy byla přeměněna na vypínač osvětlení. Přívod elektřiny zajišťuje textilní kabel v červené barvě o délce 4 metry.
Ptáte se proč No. 144? Taková byla roční spotřeba litrů piva v loňském roce na jednoho obyvatele ČR.

Federico Smoke: Němý sluha JACK pro synka Bedřicha

Inspirací byla kresba mého synka, kterému motiv lebky učaroval. Pevně doufám, že si na Jacka teď každý večer pověsí svoje svršky.
Recyklace se stala mým přirozeným procesem, protože to považuji za správný přístup každého hospodáře. Nedostatek v minulém století mě vycvičil stvořit NĚCO z NIČEHO a plýtvání nynějšího století mě v tom utvrzuje. Proto RECYKLACI 2 x ZDAR!

A co zaujalo redakci hobby.cz? Mrkněte.

 

Úvodní foto: mlsoun