Dobroty od Dewewe jsou pastva pro oči! A taky past na zuby, protože při prvním kousnutí byste si je zaručeně vylámali. Jsou totiž vymodelované z polymerové hmoty FIMO. Jak se Veronika dostala k tvoření „šperků k sežrání“ a na jaké lahůdky je nejvíc pyšná? Přečtěte si povídání, ve kterém poodhalila sladké i slané tajemství své tvorby.

Řekněte nám něco o sobě. Jaká byla vaše cesta k tvoření?
Jmenuji se Veronika Deverová a pocházím z malého městečka pod Železnými horami. Tvoření jsem milovala už od malička, takže jakmile byla příležitost vyzkoušet něco nového, chopila jsem se jí. Nikdy by mě ale nenapadlo, že bych se tvořením mohla živit, proto jsem vystudovala speciální pedagogiku a vydala jsem se tehdy jiným směrem.

K tvoření z polymerové hmoty FIMO mě před 16 lety (ještě na střední škole) zavedla touha po pestrobarevných roztahovácích od Hanč, které jsem si v té době nemohla dovolit. Ale vyšší síla zkrátka nejspíš chtěla, aby se moje cesta s polymerovou hmotou přece jen protnula – a naštěstí mi moje spolužačka Míša prozradila, že FIMO se dá sehnat v obchodě nedaleko naší školy. Ani chvilku jsem neváhala a hned po vyučování jsem do obchodu vyrazila. Psal se tehdy rok 2009 a já jsem jásala nad úspěšným nákupem. Na společnou cestu domů se se mnou vydala zelená a oranžová kostička FIMO hmoty. Nakonec můj první výrobek nebyl roztahovák, ale mrkev na krk… a tím to celé začalo.
Kromě toho jsem také velká milovnice kávy a dobrého jídla, nadšená pěstitelka (bohužel i hubitelka) pokojovek, turistka a cestovatelka a seriálová maniačka.

Jakou technikou nejraději tvoříte? Proč to u vás vyhrála?
Když jsem před 4 lety náhodně viděla zahraniční video o modelování miniaturních dobrot z polymerové hmoty, naprosto mě to fascinovalo a o pár dní později už jsem modelovala první sladkosti. Zcela jsem tomu propadla a od té doby vyrábím (až na malé výjimky) jenom „šperky k sežrání“.
Později jsem začala modelování dobrůtek z FIMO hmoty kombinovat také s jejich následným malováním akrylovými barvami. Byl to další krůček, jak udělat šperky realističtější.
Je zkrátka skvělé, co všechno můžete vyrobit z malé kuličky polymeru.

Kde čerpáte inspiraci? Vyrábíte ráda na zakázku?
Jelikož se zabývám výrobou šperků, které jsou vlastně miniaturami dobrot, tak už jen návštěva obchodu/supermarketu je pro mě přívalem inspirace. Vždycky říkám, že to je až taková „profesní deformace“. Vidím v regálu nějakou potravinu a už přemýšlím, jak bych mohla takové šperky vyrobit. Moc ráda taky hledám inspiraci v cukrárnách, kavárnách nebo restauracích a mám slabost pro zmiňovaná videa zahraničních tvůrců, kteří se zabývají výrobou miniatur a jsou jedničkami v oboru. To mě motivuje stále se zlepšovat a rozšiřovat „menu“.

Mám ráda nové výzvy, takže často vyrábím i na zakázku. To pak vlastně inspirace chodí zvenčí, od zákaznic. Moc mě to baví. Naposledy jsem vyráběla klíčenky s motivem sušenek štěstí, které posloužily jako dárky pro svatebčany, nebo přívěsky na řetízek v podobě šunkových chlebíčků pro dvě kamarádky, milovnice této pochoutky.

Kdy a kde se vám tvoří nejlíp?
Svoji polymerovou cukrárnu (pracovní koutek) mám přímo doma, kde je mi dobře a tvoření jde tak nějak samo. Ráda se výrobě šperků věnuji odpoledne, kdy si k modelování uvařím dobrou kávu, někdy si nachystám i dezert a je to pro mě vlastně i taková forma relaxu. Hodně pak tvořím taky večer, když už všichni spí. To si s chutí pustím ke šperkařině seriál nebo podcast a je to pro mě příjemné zakončení dne.

Popište moment, kdy jste si uvědomila, že vaše tvorba už není „jen“ koníček.
Ačkoliv je to už hodně dávno, kdy jsem šperky vyráběla v malém množství pouze pro sebe, svoji rodinu a kamarádky, pořád jsem to brala spíš jako takovou zábavu, koníček… Největší uvědomění faktu, že mě moje tvoření svým způsobem přerostlo, přišlo asi před rokem, když jsem sebrala odvahu a rozhodla se, že to risknu a budu se výrobou šperků k sežrání živit.

Co vám na vaší tvůrčí cestě nejvíce pomohlo?
Myslím, že mi nejvíce pomohlo moje nadšení, vytrvalost a láska k tvoření a dobrému jídlu. Samozřejmě nesmím zapomenout na podporu partnera a rodiny.
Jako velké plus vnímám také to, že jsem mohla absolvovat dva dlouhodobé on-line kurzy týkající se handmade byznysu, kde jsem se seznámila s mnoha báječnými tvůrkyněmi, se kterými sdílíme i nadále radosti i strasti tohoto odvětví.

Na který svůj výrobek jste nejvíce pyšná a proč?
Svým způsobem jsem pyšná na každý svůj výrobek – pokud se mi povede dobrotu vyrobit realisticky a dokáže okamžitě aktivovat chuťové pohárky pozorovatele. Ale pokud mám vybrat konkrétní šperk(y), budou to bonboniéry, nakládačky a linecké cukroví. Těm jsem věnovala opravdu nejvíce úsilí a zároveň jsou mezi mými zákaznicemi nejoblíbenější.

Když se ohlédnete zpátky za svojí kariérou, udělala byste něco jinak?
Myslím si, že všechno bylo a je přesně tak, jak má být. S odstupem pár let můžu říct, že do sebe všechno krásně zapadlo a nic bych zpětně neudělala jinak.

Do kterých Fler obchůdků chodíte potěšit oko?
S oblibou si každý den na Fleru prohlížím TOP výběry na hlavní stránce a vždycky narazím na moc zajímavé tvůrce. Pravidelně se vracím třeba do obchůdku mirrage, kde najdete nádherné kabelky a batohy. Dále bych doporučila neokoukané stříbrné a zlaté šperky od SILVERA a několik let taky obdivuji hrníčky od Keramického ateliéru Strnad.

Jak nejraději trávíte čas, když zrovna netvoříte?
Nejraději trávím čas s rodinou a přáteli. Ráda vyrážím na výlety do přírody a mám slabost pro historické památky. Taky zbožňuji objevování nových kaváren a vysedávání u kávy nebo brunche. Moc ráda také navštěvuji kurzy/workshopy, kde se učím nové výtvarné nebo rukodělné techniky.

Kde se ve své tvůrčí dráze vidíte za rok a kde za deset let?
Nemám přesnou tvůrčí vizi, kde bych se ráda viděla za rok nebo za deset let, ale moc bych si přála, aby mi tvoření dělalo radost i nadále – stejně jako teď.
Mým velkým životním snem je otevřít si obchůdek s autorskou tvorbou, takže kdo ví…

Jakou radu byste dala začínajícím prodejcům na Fleru?
Ať se nebojí růst pomalu.