Když byla nalezena ve vykopávkách první diatreta, odborníci žasli. Co dokázali naši předci již v době římské, se několika rytcům povedlo až ve druhé polovině minulého století. Jak tyto rytiny bez dnešních ryteckých strojů, diamantových kotoučků a dalších propriet dokázali vyrobit? Nevíme. Jsme ale nesmírně pyšní, že vám výrobu tzv. diatrety můžeme na Fleru naživo ukázat. A předvede vám ji - kdo jiný, než Diatreta!

Diatreta je vždy dlouhodobá práce s nejistým koncem. Stačí trocha nepozornosti, špatně si vyměřit úhel rytí, nebo stačí jen se něčeho leknout a podrývaná část odletí od skla. Asi proto se této rytině věnuje tak málo rytců, vlastně aby je člověk na celém světě spočítal, stačí mu prsty na rukou...

Slova, která jsme si do úvodu vypůjčili od Jany Švandrlíkové - Diatrety, vystihují, jak rozmanitá a náročná je práce rytců skla. A to především ovládají-li tuto historickou techniku.

Pojďte se v našem videu podívat, jak na diatretu i na klasickou mělkou, negativní rytinu. I když, stejně jako v případě ušití vlastních bot, i dnes zůstaneme všichni spíše v té rovině teoretické  :-)

Celá práce je vlastně "velmi jednoduchá", nebo alespoň to tak na první pohled vypadá. Nejdřív se brousí sklo negativně...

...pak pozitivně...

...a na závěr diatreta - sklo ještě podrýváme zezadu, což u takovéhoto malého kousku bude hotové frk frk - asi tak za dvě hodiny:

A když přitom necukneme rukou, nelekneme se a špatně se nenadechneme, získáme trojrozměrnou rytinu ve skle. Na skle. Vlastně - obojí :o) Takové jednoduché, osmihodinové srdíčko.

A co budeme k výrobě potřebovat? Maličkosti ve velkém stojanu, nějaké to drobné strojní zařízení na broušení a leštění, brýle, sklo a H2O.

A pokud se bojíte brousit rovnou diatretu, zkuste nejdřív klasickou rytinu. Postupujeme osvědčenou metodou od jednoduchého...

...přes Janiny oblíbené koníky...

...až ke složitějším vzorům :-))

Dnešní lekce rytí skla je u konce. Pomalu začněte znovu dýchat a dejte nám vědět, jak se po těch osmi minutách cítíte :o)