Galvanoplastika stvoří věčnou krásu

Od Nature in drop v kategorii Řemeslo | 2.7.2018

V současné době už málokdo věří na zázraky, ale ony se dějí. Právě galvanoplastika je pro mnohé z nás opravdovým zázrakem. Pokaždé, když pozorujeme, jak živé listy získávají nesmrtelnost v měděném hávu, prožíváme chvíle opravdového nadšení. Už tři roky pomáháme této čarovné přeměně a nyní se i s vámi chceme podělit o to, co se děje v zákulisí magického procesu. Následující text není podrobný výrobní manuál, je to spíše náhled do tajů galvanoplastiky a na to, co všechno umí...

Galvanoplastiku objevil německo-ruský učenec Moritz Hermann Jacobi již v roce 1836. Český název „galvanoplastika“ pochází z ruského jazyka a má vztah k původním aplikacím elektroformování (z anglického „electroforming“) v oblasti výtvarného umění. Nemá však nic společného s plasty, k čemuž český název svádí.

Zjednodušeně řečeno, galvanoplastika je vytváření kovového povlaku s využitím elektrolýzy. Pomocí galvanoplastiky lze v podstatě pokovit cokoliv.

My pokovujeme nejrůznější rostliny, jejich květy, listy, plody…

…ale také kousky kůry, kamínky, lišejníky, houby, větvičky a krajky.

Lidé mají někdy zajímavé představy o tom, jak se rostliny pokovují. Nejčastěji se domnívají, že lístky a květy poléváme rozžhaveným tekutým kovem. Podle názoru jiných stříkáme na rostlinný povrch měděný prášek. Ano, něco stříkáme, měď to není, ale později se to v měď promění.

Tak jdeme na to! Ukážeme si, jak skutečně probíhá ten záhadný proces pokovení.

První etapa je ta nejtemnější z celého procesu. Nanesením grafitu se vše stane černým a pochmurným, avšak dosáhneme elektrické vodivosti. Grafit – to je to, co spouští alchymistický proces. Vytvoří vrstvu, díky které povrchy získají schopnost vázat na sebe měď. Je možné použít i bronzový prášek či jiné vodivé materiály, ale my se uchylujeme ke grafitové černé magii.

Elektrolyt je druhým důležitým účastníkem procesu pokovování, z něho se narodí měď. Správně vyrobený elektrolyt je ideálním prostředím pro pohyb iontů mědi. Měď se do roztoku uvolňuje z ponořených měděných destiček a pak putuje k předmětu vybranému k pokovení. Výroba elektrolytu je podobná vaření lektvaru; ingredience se do něho přidávají postupně podle tajného receptu.

Základem našeho lektvaru je mrtvá (destilovaná) voda, hrstka modré skalice a kapka kyseliny. Tyto komponenty dodávají tekutině ostrost a jedovatost, musíme být opatrní při jejím použití a uchovávání.

Na kvalitě a složení elektrolytu závisí, jak matová nebo lesklá bude měď, jak plastický či křehký bude šperk. Pokud uděláme chybu, tak se z lístečku může stát hadříček.

Nic by se ovšem nedělo bez přítomnosti elektrického proudu. Právě ten způsobuje nanášení mědi na grafitem pokrytý pokovovaný předmět.

Rychlost a kvalita oměďování závisí na síle elektrického proudu. Silný proud může šperk seškvařit a zdeformovat nebo na něm vytvořit nepřirozené struktury ve tvaru korálkových výběžků a proužků (někdy velmi dekorativních). Při působení slabého proudu je pokovení nerovnoměrné a předmět je pak příliš křehký. Elektrický obvod je třetí součástí galvanizačního procesu.

K úplnému pokrytí mědí dojde za několik hodin, ale někdy trvá správné pokovení i týden. Občas se stává, že se pokovení nedaří, a pak dílo doprovází tiché klení a hlasité pronášení čarodějných zaklínadel. Ale o nezdarech se už nebudeme dále zmiňovat, jsou samozřejmostí při jakékoliv tvůrčí práci. Při troše trpělivosti nakonec vytvoříme krásu nasycenou sílou mědi.

Měděný kabátek kopíruje i nejjemnější povrchové struktury, to vypadá fantasticky a zároveň realisticky.

Po ukončení pokovovacího procesu ovšem práce na šperku zdaleka nekončí. V téhle fázi si vezmeme na pomoc kouzelnou hůlku – brusku s všemožnými nástavci, kterou dovedeme šperk k dokonalému vzhledu. Brousíme a leštíme matnou měď až do zrcadlového lesku.

Vzápětí začínají hrátky s patinováním, voskováním a glazurou. Mícháme barvy, experimentujeme a překrýváme vrstvy. A to je to pravé kouzlení! Výsledek je téměř vždy nepředvídatelný. Pod rukama probíhající chemické reakce jsou těžko kontrolovatelné a dávají nám prostor k nekonečnému tvoření.

Můžeme čekat roky a získáme přírodní patinu – měděnku. Ale můžeme i sami vykouzlit podobnou patinu nebo ji i jednoduše koupíme.

Za pomoci kouzelného ohně můžeme vytvořit velmi krásnou, avšak jen dočasnou pyropatinu.

Naše oblíbená duhová patina, velmi pestrá a barevná, kterou vytváříme speciálním způsobem za vysokého elektrického napětí. Podrobný návod držíme v tajnosti a prozradíme pouze našim učedníkům. :)

Měděné výtvory můžeme spojit se sklem, cínem nebo kamínky pomocí technik měkkého nebo tvrdého pájení. Zkrátka, popusťme uzdu naší fantazii a tvořme dál... A jak to u nás v dílně vlastně vypadá?

Trvalo dlouho, než jsme pracovnu dotáhli do její současné podoby, utváření šlo skutečně centimetr po centimetru. Je to vlastně proces nekonečný, ale už vám můžeme ukázat magickou atmosféru dílny. Desítky lahviček s patinami a jinými chemikáliemi, sušené rostliny a vany s galvanickými lektvary – jsme tu jak v alchymistické laboratoři. Na zdi živý obraz z mechů a lišejníků – výsledek našich experimentů. Herbářové rostliny a rozličné přírodní materiály jsou uloženy a oku utajeny v ohromné skříni. Je tam už tolik materiálu, že se někdy sami divíme skvostům, které tam nacházíme. :) Stejně jako pradávní čarodějové, i my tu pracujeme převážně v noci. Ve dne se měníme v pracující lid žijící rodinným životem a na večery zveme hosty - milovníky příroty, umění a nadpřirozených jevů...