Je duben a příroda udělala skok. Ze zimního ladění přímo do rozpuku květů. Jsem tu u pracovního stolu a strom před oknem se proměnil v kytici jabloňových květů. Taková obnova, co na nic nečeká.

A na tom stole mi leží prsten, který čeká na svou proměnu. Právě vstává ze zakletí ve šperkové krabičce k domluvené rekonstrukci. To téma obnovy radostně sálá ze všech stran.

Prsten přinesla jedna milá zákaznice. Zdeňka. Je to památka na pratetu z Brna, která jí zlatý prstýnek dovezla z Vídně.

Ale vše postupně, tady už jej vidíte v jeho zrekonstruované verzi. Na začátku tohoto příběhu byl šperk velmi pokroucený, obroučka byla prasklá. Segment z krouceného motivu hlavy prstenu přímo pod kamenem byl vylomený a chyběl.

Jak tedy budu postupovat? No jak... normálka... rozebrat, rozšroubovat, dát do plamene, máčet v kyselině... prostě klasická zlatnická technika.

Nejdřív tu máme to rozebrání. Hlavně vyjmutí (vyfasování) kamene ze šperku. U větších kamenů je to nezbytný krok, ať už se jedná o přírodní, nebo syntetický kámen.

Ták, to nám to krásně běží. Kámen je v pořádku, nepoškozený. Ametyst quartz, uchycen čtyřmi širšími krapnami.

Nyní budu chystat letování prasklé šíny (obroučky) plamenem. On tu tak leží, vypadá velmi ubohý a chudobný...

Obroučku chtěla zákaznice ponechat původní. Je už dost prošoupaná a protenčená. Tak musí být plamen opatrný.

I tento krok je již za mnou a sletování se povedlo. I když, uznávám, vypadá to podivně.

V této fázi prsten projde prvním čištěním v kyselině sírové. Odstraní se okuje a sklovina po letovací pastě.

Po vyjmutí z kyseliny opracuji kov v místě letování. Jemný jehlový pilník odstraní přebytečnou pájku.

Pak taky vyklepání na kovovém trnu. Tím zajistím srovnání obroučky znovu do tvaru kruhu. Ještě osmirkovat, drobné kleštičky do ruky a trpělivost. Je potřeba vše co nejlépe srovnat. Všechny motivy spirálek, pokroucená hlava prstenu, nerovnosti...

Teď máme připraveno pro doplnění chybějících struktur v hlavě prstenu. Budu potřebovat proužek zlata z materiálu tloušťky 0,25 mm, široký 0,95 mm. Jeho délka je 13 mm. Důležité údaje. Při ruční výrobě zlatého šperku je měření na dvě desetinná místa běžné. Ať vše spolu ladí a dobře sedí.

Proužek stočím do spirálky. Segment je maličký a musí navazovat na ostatní motivy.

Teď vymyslet konstrukci, která drží prsten při letování v plameni. V té žhavé chvíli nesmí nikde nic ve šperku povolit. Nemá vytéct původní pájka. A konstrukce musí ten pidi kousek najisto podepřít. No najisto... Tak jsem ho podložila kouskem dřevěného uhlí bez přikurtování. Odvaha. Vše je ale z poměrně tenkých materiálů a vázací drát by vše mohl zdeformovat. Teď je to na mé šikovnosti. Pokud se někde něco pohne, tak bude oprava "jen" o něco složitější. To nikdy dopředu nevíte. Neznáte historii šperku.

"Žádný strach" si ale řeknu až po této operaci. I když ten termín "žádný strach" prosím berte s rezervou. Rekonstrukce památečního prstenu je napínavá od začátku až do konce. Nikdy nevíte, co vše prsten zažil, kde bude něco tenčí a propálí se to, nebo vyteče původní pájka... Respekt.

A je to za námi. Nic se nepohnulo, tahle fáze byla opravdu háklivá a plamen musel být velejemný. Tak šup šup, wellness v kyselině sírové. Pak pilníček, smirek.

Celou konstrukci teď ještě dorovnat, vyvážit, osmirkovat... takové to "mazlení" před zpětným zasazením kamene.

Ještě to není ono, ale počkejte na ten vyčištěný kámen!

Přihnu krapny, ještě to celé zkontroluji a doladím. A teď tajemná fáze, kdy téměř hotový šperk zavírám do tromlovacího bubnu. Bude se v něm převalovat tak dlouho, jak bude potřebovat. Jeho wellness je opravdu plnohodnotné. Povrch kovu se ještě doleští a vlastně je hotovo.

No jo! Jo.

Jak ten čas s tímto krasavcem utekl. A jak jsem to vlastně udělala? No vždyť už víte. Už jsem to psala. Rozebrat, rozšroubovat, dát do plamene, máčet v kdovíčem... Teď už to znáte. Nebo ne? Zas taková prča to nebývá. Cítím v tom úctu a pokoru. Spoustu věcí musím mít technicky zvládnutých a mít zkušenosti. Je to cizí šperk. Po někom, památeční. A s důvěrou vám jej někdo svěří a vy s ním děláte psí kusy. To ale zákaznice vůbec netuší. Ale teď už vlastně trochu ano.

Spoustu kroků a procesů jsem tu vůbec nezachytila, protože nejsem chobotnice. Spíš mi občas chybí jedna až dvě ruce při práci. Ještě navrch k tomu fotit!

Obnova, rekonstrukce, to je proces, mnohakrokový. A to, co se tu v té místnosti s velkým oknem děje, to je moře příběhů. Nakonec to vše dobře dopadlo. Ani neříkám ten dodatek: "Co myslíte?" Neříkám, protože to vím. Tohle mě moc baví. Potkává mě spousta nečekaných oprav šperků, kdy je potřeba spekulovat a hledat vychytávky. Nějak to vymyslet. Prostě mě to baví a dělám to ráda.

Děkuji zákaznicím za tu důvěru. Milé paní Zdeňce ať dělá prsten opět radost.

A co příští oprava? To bude zase krásná událost. Zas vás někdy pozvu ke mně do pracovny.